Článek
Obléhání Yorktownu na podzim roku 1781 bývá označováno za rozhodující okamžik americké války za nezávislost. Samotná válka tím ale formálně neskončila. Britové stále drželi několik významných opěrných bodů a mírová smlouva byla podepsána až o téměř dva roky později. Yorktown přesto změnil politickou realitu konfliktu natolik zásadně, že pokračování války začalo být pro Londýn stále obtížněji obhajitelné.
Cornwallis se dostal do pasti
Na začátku roku 1781 se Britové stále pokoušeli zlomit odpor amerických kolonistů především na jihu. Generál Charles Cornwallis prošel částí Severní a Jižní Karolíny a po bitvě u Guilford Court House se rozhodl přesunout své síly do Virginie. Tam měl podle britských představ pokračovat v tažení proti americkému odporu. Cornwallis nakonec obsadil Yorktown, přístav na řece York, který měl sloužit jako základna pro zásobování a další operace. Britský generál přitom počítal s tím, že mu z New Yorku dorazí posily a zásoby. Yorktown nebyl vybrán náhodně, jeho přístav umožňoval spojení s britským loďstvem a představoval důležitý logistický bod.
Jenže závislost na zásobování po vodě se později ukázala jako zásadní slabina. George Washington mezitím hledal způsob, jak konečně zasadit Britům rozhodující úder. Původně se připravoval na operaci proti britským silám v New Yorku. Přítomnost francouzské armády pod velením hraběte de Rochambeaua a především očekávaný příjezd francouzského loďstva však otevřely jinou možnost.
Cornwallis věřil v posily, které nikdy nedorazily
Washington změnil plán a rozhodl se přesunout armádu na jih. Britové přitom neměli okamžitě poznat, kam hlavní část americko-francouzských sil míří. Washington proto záměrně vytvářel dojem, že se chystá zaútočit na New York. Teprve když bylo jeho vojsko na pochodu, začalo být jasné, že skutečným cílem je Cornwallis v Yorktownu.
Rozhodnutí se odehrálo i na moři
Jedním z nejdůležitějších momentů celé operace nebyla pozemní střelba u Yorktownu, ale střet francouzského a britského loďstva u vstupu do Chesapeake Bay. Francouzský admirál François Joseph Paul de Grasse dorazil s flotilou do oblasti Chesapeake. Britové pod velením admirála Thomase Gravese se pokusili francouzskou blokádu prolomit. K rozhodujícímu střetu došlo 5. září 1781 v bitvě známé jako Battle of the Chesapeake nebo Battle of the Capes.
Britové nedokázali získat kontrolu nad zálivem. Francouzská flotila tak mohla zůstat v oblasti a zabránit britskému námořnictvu, aby Cornwallisovi poskytlo potřebnou podporu. De Grasse navíc dopravil do oblasti další francouzské vojáky. Tento moment je pro pochopení Yorktownu zásadní. Cornwallis nebyl poražen pouze proto, že proti němu stála početnější armáda. Byl postupně připraven o možnost doplňovat zásoby, získat posily a v případě nutnosti z Yorktownu uniknout po vodě.
Washington měl převahu
Na konci září se kolem Yorktownu shromáždilo přibližně 17 000 až 18 000 amerických a francouzských vojáků. Cornwallis měl k dispozici zhruba 8 000 mužů včetně britských jednotek a německých pomocných jednotek. Britové však nebyli bezbranní. Cornwallis nechal Yorktown opevnit soustavou redut, baterií, zákopů a dalších obranných postavení. V podmínkách 18. století mohlo dobře připravené opevnění výrazně zpomalit početnějšího protivníka.
Washington proto nešel do bezhlavého útoku. Spojenecké síly zahájily klasické obléhání. Postupně kopaly zákopy směrem k britským liniím a přibližovaly dělostřelectvo k opevnění. Důležitou roli zde sehrál Rochambeau. Francouzský velitel měl zkušenosti s evropským obléhacím válčením a dokázal je využít při plánování operace. Úspěch Yorktownu tak nebyl pouze výsledkem početní převahy, ale také kombinace amerického velení, francouzských jednotek, dělostřelectva a námořní blokády.
Dělostřelectvo začalo ničit britské pozice
První spojenecká obléhací linie byla dokončena během noci ze 6. na 7. října. O dva dny později zahájily francouzské a americké baterie systematické bombardování britských pozic. Washington symbolicky odpálil jeden z prvních amerických výstřelů. Francouzské dělostřelectvo mezitím zasahovalo britské obranné pozice a bombardování postupně zhoršovalo situaci uvnitř města.
Obránci složili zbraně a směli město opustit
Spojenci poté zahájili práce na druhé paralelní linii. Klíčovým okamžikem se stal útok na dvě britské reduty označované čísly 9 a 10. Jejich dobytí 14. října umožnilo spojencům posunout dělostřelectvo ještě blíže k hlavním britským pozicím. Nebyla to velká bitva v tradičním smyslu, Yorktown nebyl jednodenním střetem armád na otevřeném poli. Šlo o systematické obléhání, v němž se britská obrana postupně rozpadala pod tlakem dělostřelectva, zákopových prací a izolace.
Cornwallis čekal na pomoc, která nepřišla
Největším problémem bylo, že Cornwallis nemohl svou situaci vyřešit vlastními silami. Potřeboval pomoc zvenčí. Britský velitel Henry Clinton v New Yorku skutečně připravoval výpravu, která měla Cornwallisovi pomoci, problém však spočíval v načasování. Britské posily dorazily příliš pozdě.
Mezitím se situace v Yorktownu rychle zhoršovala. Spojenecké dělostřelectvo ničilo opevnění, britské jednotky utrpěly ztráty a zásoby se tenčily. Vojáci měli problémy s potravinami a v táboře se šířily nemoci. Cornwallis navíc neměl dostatek těžké munice a řada jeho děl byla vyřazena. Britové se ještě pokusili situaci zvrátit výpadem proti spojeneckým dělům. Ani ten však nepřinesl potřebný výsledek.
Poslední pokus o únik ztroskotal
Cornwallis se ještě pokusil o odvážný plán. V noci ze 16. na 17. října začal přesouvat své bojeschopné jednotky přes York River směrem ke Gloucester Pointu. Pokud by se podařilo dostat dostatek mužů na druhý břeh, mohli se Britové pokusit prorazit z obklíčení. Jenže přišla prudká bouře.
Evakuace musela být přerušena a Cornwallisovi zůstala jediná reálná možnost. Po téměř třech týdnech obléhání začal vyjednávat o kapitulaci. 17. října se na britských hradbách objevil důstojník s bílou vlajkou. Následující den se vyjednavači obou stran sešli v Moore House a projednávali podmínky kapitulace.
Samotný Cornwallis se ceremonie nezúčastnil. Jako důvod uvedl nemoc a britské jednotky nakonec vedl při kapitulaci generál Charles O'Hara. Dne 19. října 1781 britská posádka v Yorktownu vyšla ze svých pozic a složila zbraně. Podobná kapitulace následovala také u Gloucester Pointu. Celkem se vzdalo téměř 8 000 britských a německých vojáků.
Yorktown válku formálně neukončil
Kapitulace v Yorktownu nebyla právním koncem americké války za nezávislost. Britové stále kontrolovali New York a další území, boje mohly teoreticky pokračovat. Politická situace v Británii se však po Yorktownu dramaticky změnila. Zpráva o porážce dorazila do Londýna v listopadu 1781. Britská vláda postupně ztratila politickou podporu pro pokračování nákladné války. V březnu 1782 padla vláda premiéra Fredericka Northa a nová vláda začala směřovat k jednáním o míru.
Předběžná mírová dohoda byla uzavřena v roce 1782 a definitivní Treaty of Paris byla podepsána 3. září 1783. Teprve tento dokument válku formálně ukončil a Británie v něm uznala nezávislost Spojených států. Yorktown tak nebyl posledním okamžikem války, ale posledním velkým rozhodujícím vojenským střetem. Jeho význam spočíval především v tom, že se zde spojilo několik faktorů, které Britové nedokázali překonat: početní převaha americko-francouzské armády, zkušenosti francouzských vojáků s obléháním, účinné dělostřelectvo, schopnost Washingtona přesunout armádu stovky kilometrů na jih a především francouzská kontrola Chesapeake Bay.
Bez francouzského loďstva by Cornwallis mohl získat posily nebo se pokusit o evakuaci. Bez pozemní armády by zase samotná námořní blokáda k jeho kapitulaci nestačila. Yorktown proto představoval především úspěch společné pozemní a námořní strategie. Právě tato kombinace proměnila britskou armádu v Yorktownu z bojové síly v obklíčenou posádku.
Časová osa obléhání Yorktownu
- 1. srpna 1781 – Cornwallis obsazuje Yorktown a začíná z něj budovat britskou základnu.
- 14. srpna – Washington dostává zprávu, že francouzský admirál de Grasse míří s flotilou k Chesapeake Bay.
- 19. srpna – Washington a Rochambeau zahajují tajný přesun hlavních sil na jih.
- 29.–30. srpna – Francouzská flotila vstupuje do oblasti Chesapeake.
- 5. září – Britské a francouzské loďstvo se střetává v bitvě u Chesapeake Capes. Francouzi udrží kontrolu nad oblastí.
- 14. září – Washington a Rochambeau dorážejí do Williamsburgu.
- 18. září – Washington, Rochambeau a de Grasse koordinují další postup.
- 28. září – Americké a francouzské jednotky zahajují obléhání Yorktownu.
- 6. října – Spojenci začínají kopat první obléhací linii.
- 9. října – Spojenecké dělostřelectvo zahajuje intenzivní ostřelování britských pozic.
- 11. října – Začíná budování druhé paralelní linie.
- 14. října – Američané a Francouzi dobývají britské reduty č. 9 a 10.
- 16. října – Britové podnikají neúspěšný výpad proti spojeneckým dělům. Cornwallis se pokouší připravit ústup přes York River.
- 17. října – Britové žádají o příměří a zahájení jednání o kapitulaci.
- 18. října – Ve Moore House probíhají jednání o podmínkách kapitulace.
- 19. října – Britská posádka v Yorktownu kapituluje. Vzdává se téměř 8 000 vojáků.
- 25. listopadu – Zpráva o porážce dorazí do Londýna.
- 20. ledna 1783 – Je dohodnuto příměří.
- 3. září 1783 – Treaty of Paris formálně ukončuje válku a Británie uznává nezávislost Spojených států.
Zdroje: autorský článek s využitím
