Článek
Když se mluví o nejúspěšnějších stíhacích pilotech druhé světové války, většina lidí si vybaví jména jako Erich Hartmann, Gerhard Barkhorn nebo Ivan Kožedub. Hans-Ulrich Rudel však nepatřil mezi stíhače. Jeho doménou byly útoky proti tankům, dělostřelectvu, mostům, lodím a dalším pozemním cílům. Právě proto je jeho kariéra v mnoha ohledech unikátní.
Disciplína a vytrvalost
Rudel vstoupil do Luftwaffe v roce 1936 a zpočátku nebyl považován za mimořádný talent. Na rozdíl od mnoha budoucích leteckých es nevynikal během výcviku natolik, aby byl označován za budoucí hvězdu německého letectva. Jeho hlavní předností však byla neobyčejná vytrvalost. Tam, kde jiní piloti spoléhali na instinkt nebo talent, Rudel sázel na disciplínu, trénink a ochotu podstupovat extrémní riziko.
Po zahájení operace Barbarossa v létě 1941 se ocitl na východní frontě, která se stala dějištěm celé jeho bojové kariéry. Na rozdíl od většiny německých pilotů nikdy nebojoval nad západní Evropou ani nad Severní Afrikou. Veškeré své úspěchy zaznamenal v bojích proti Sovětskému svazu.
Hans-Ulrich Rudel byl oceňován nejen za odvahu, ale i mimořádnou vytrvalost
Tanky se staly jeho hlavní kořistí
První velkou slávu mu přinesl útok na sovětskou bitevní loď Marat během obléhání Leningradu. V září 1941 zasáhly střemhlavé bombardéry Ju 87 loď zakotvenou v Kronštadtu. Výbuch muničního skladu způsobil katastrofální škody a Marat byla vyřazena z boje. Rudel byl dlouhá léta označován za pilota, který loď potopil. Historici se dnes přou o přesné okolnosti zásahu i o míru jeho osobního podílu, nicméně útok se stal jednou z nejslavnějších akcí německého letectva na moři.
Skutečná legenda však vznikla až později. Od roku 1943 začalo německé letectvo experimentovat s verzí letounu Ju 87 vybavenou dvojicí kanónů ráže 37 mm určených k ničení tanků. Rudel patřil k hlavním propagátorům této taktiky. Zatímco většina pilotů útočila na měkké cíle nebo dopravní infrastrukturu, on se soustředil na sovětské obrněné jednotky. Na východní frontě, kde se střetávaly tisíce tanků, šlo o mimořádně důležitý úkol. Zde vznikla čísla, která dodnes vyvolávají debaty.
Do kokpitu se vracel i po zranění
Podle oficiálních německých údajů byl Rudel během války oceněn za zničení 519 sovětských tanků. Kromě toho mu byly připsány stovky dalších vozidel, desítky dělostřeleckých postavení, obrněné vlaky, mosty a další cíle. Současně absolvoval 2530 bojových letů, což je číslo, které nemá mezi bojovými piloty druhé světové války prakticky obdoby.
Je však nutné zachovat historickou opatrnost. Ověřování zničených tanků z letadel bylo totiž mimořádně obtížné. Podobně jako u stíhacích es často existoval rozdíl mezi nárokovanými a skutečnými ztrátami protivníka. Část Rudelových údajů proto nelze nezávisle potvrdit. To ale neznamená, že jeho výsledky byly bezvýznamné. I kritičtí badatelé se shodují, že šlo o mimořádně efektivního pilota, který způsobil sovětským jednotkám značné škody.
Jeho kariéru provázela také neobyčejná odolnost. Během války byl několikrát zraněn, opakovaně sestřelen nebo donucen k nouzovému přistání. Přesto se téměř vždy vracel do služby. Jeho spolubojovníci často vzpomínali, že měl téměř fanatickou vůli pokračovat v boji bez ohledu na okolnosti. Právě tato vlastnost z něj udělala jednu z nejvýraznějších postav Luftwaffe.
Ju 87 se stal smrtící zbraní
Neskončil ani kvůli amputaci nohy
Nejdramatičtější událost přišla v únoru 1945. Rudelův letoun byl během útoku na sovětské tanky zasažen protiletadlovou palbou. Pilot utrpěl devastující zranění pravé nohy. Lékaři ji museli amputovat pod kolenem. Pro většinu lidí by takové zranění znamenalo definitivní konec létání. Rudel však odmítl kapitulovat. Už několik týdnů po amputaci se vrátil do kokpitu a znovu létal bojové mise s protézou. Do konce války pokračoval v útocích proti sovětským jednotkám navzdory tomu, že Třetí říše byla na pokraji zhroucení.
Tento moment bývá často uváděn jako důkaz jeho mimořádné fyzické i psychické odolnosti. Bez ohledu na politické názory je obtížné najít jiného pilota, který by po amputaci nohy dokázal během několika týdnů znovu létat bojové operace v intenzivním konfliktu. Konec války pro něj však neznamenal konec kontroverzí.
Nacismu se nikdy nevzdal
Na rozdíl od mnoha jiných německých důstojníků se Rudel nikdy veřejně nedistancoval od nacismu. Po válce odešel do Jižní Ameriky, udržoval kontakty s bývalými nacisty a aktivně podporoval krajně pravicové organizace. Jeho osobu tak lze hodnotit ve dvou oddělených rovinách. Na jedné straně stojí mimořádně schopný a odolný bojový pilot, na straně druhé člověk, který zůstal věrný ideologii poraženého režimu.
Tato kombinace činí z Rudela jednu z nejsložitějších postav druhé světové války. Pokud bychom hodnotili pouze bojové výsledky, patřil by bezpochyby mezi nejvýznamnější bitevní piloty historie. Jeho rekordní počet bojových letů, útok na Marat, protitankové operace i návrat do služby po amputaci nohy nemají mnoho obdob. Současně však nelze přehlížet skutečnost, že svůj poválečný život spojil s obhajobou nacistických myšlenek. Proto je Hans-Ulrich Rudel dodnes připomínán nejen jako mimořádný voják, ale také jako připomínka toho, že vojenské schopnosti a morální hodnocení člověka nejsou vždy totéž.
Časová osa života Hanse-Ulricha Rudela
2. července 1916 – narodil se v Konrádově (dnes Konarzewo v Polsku) v tehdejším Německém císařství.
1936 – vstupuje do Luftwaffe, nově budovaného německého letectva.
1939 – po vypuknutí druhé světové války slouží jako pilot průzkumných a bombardovacích jednotek.
Červen 1941 – účastní se operace Barbarossa, německého útoku na Sovětský svaz.
23. září 1941 – podílí se na útoku proti sovětské bitevní lodi Marat v Kronštadtu, která je po zásahu těžce poškozena a vyřazena z boje.
1942–1943 – stává se jedním z nejznámějších pilotů střemhlavých bombardérů Ju 87 Stuka na východní frontě.
1943 – začíná létat s protitankovou verzí letounu Ju 87 vybavenou kanóny ráže 37 mm.
1943–1944 – získává pověst nejúspěšnějšího bitevního pilota Luftwaffe díky útokům na sovětské tanky, obrněná vozidla a dělostřelecké pozice.
29. března 1944 – jako první voják Třetí říše získává Rytířský kříž Železného kříže se zlatými dubovými ratolestmi, meči a brilianty, nejvyšší německé vojenské vyznamenání války.
Únor 1945 – je těžce zraněn sovětskou protiletadlovou palbou, následně přichází o pravou nohu.
Duben 1945 – po amputaci a rehabilitaci se vrací k bojovým letům s protézou.
8. května 1945 – končí válku s rekordními 2530 bojovými lety a oficiálně uznaným zničením 519 tanků.
1945 – vzdává se americkým jednotkám a krátce pobývá v zajetí.
1948–1955 – odchází do Argentiny, kde působí jako poradce a instruktor letectví.
50. a 60. léta – žije střídavě v Argentině, Paraguayi a dalších zemích Jižní Ameriky.
1977 – jeho kontakty s bývalými nacisty a krajně pravicovými kruhy vyvolávají v západním Německu politickou aféru známou jako „Rudelova aféra“.
18. prosince 1982 – umírá ve věku 66 let v Rosenheimu v Bavorsku.
Po roce 1982 – zůstává jednou z nejrozporuplnějších postav druhé světové války. Je uznáván jako mimořádně úspěšný bitevní pilot, zároveň je kritizován za své poválečné postoje a neochotu distancovat se od nacismu.
Zdroje: autorský článek s využitím
kniha Stuka Pilot - autobiografie Hanse-Ulricha Rudela
