Článek
Dějiny letectví znají mnoho mimořádných osobností. Někteří piloti se proslavili rekordy, jiní odvážnými misemi nebo vysokým počtem sestřelů. Jen málokterý příběh však spojuje tolik překážek, osobní vůle a vojenských úspěchů jako osud Douglase Badera. Muže, který přišel o obě nohy, ale odmítl přijmout představu, že jeho život v oblacích skončil. Tato neústupnost z něj udělala jednu z nejvýraznějších postav britského letectva během druhé světové války. Jeho příběh ale není pouze vyprávěním o válečném hrdinství. Je především studií lidské vůle a odmítání smířit se s limity, které ostatní považovali za definitivní.
Během chvíle se mu změnil život
Douglas Robert Steuart Bader se narodil v roce 1910 v Londýně. Již od mládí ho přitahovalo létání a technika. V době, kdy bylo letectví stále poměrně novým oborem, představovali piloti moderní hrdiny. Bader se rozhodl stát jedním z nich. Po vstupu do Královského letectva rychle prokázal značný talent. Byl sebevědomý, soutěživý a mimořádně schopný. Zároveň měl povahu, která mu během života přinesla jak úspěchy, tak konflikty. Nebál se říkat svůj názor a často ignoroval autority, pokud byl přesvědčen, že má pravdu.
Tato vlastnost sehrála zásadní roli v události, která změnila jeho život. V prosinci 1931 se účastnil leteckého vystoupení a rozhodl se provést riskantní akrobatický manévr v malé výšce. Letadlo ztratilo rychlost a narazilo do země, následky byly katastrofální. Bader utrpěl těžká zranění obou nohou. Lékaři bojovali o jeho život a nakonec dospěli k závěru, že jedinou možností je amputace. Jedna noha byla odstraněna nad kolenem, druhá pod kolenem.
Douglas Bader se stal symbolem hrdinství
Pro pilota šlo o zdrcující zprávu. Ve třicátých letech neexistovaly moderní protézy ani rehabilitační programy, které jsou běžné dnes. Většina lidí předpokládala, že jeho kariéra skončila. Královské letectvo sdílelo stejný názor a Bader musel aktivní službu opustit.
Návrat do RAF
Mnoho lidí by v takové situaci rezignovalo, Douglas Bader však reagoval opačně. Začal tvrdě trénovat, naučil se chodit s protézami, sportoval, řídil automobil a postupně si vytvořil pověst člověka, který odmítá přijmout slovo „nemožné“. Jeho cílem však nebylo pouze normálně fungovat. Chtěl znovu létat, což se ale zdálo nereálné. Vojenské předpisy tehdejší doby nepředpokládaly, že by pilot bez nohou mohl bezpečně ovládat stíhací letoun. Bader však neustále dokazoval opak. V soukromí létal a snažil se přesvědčit představitele RAF, že je stále schopen služby.
Příležitost přišla až po vypuknutí druhé světové války. Británie náhle potřebovala každého zkušeného pilota. To, co bylo v mírových letech považováno za nepřijatelné, začalo být znovu posuzováno. Bader absolvoval sérii testů a prokázal, že dokáže letadlo ovládat stejně dobře jako před nehodou. Návrat do RAF představoval bezprecedentní událost. Muž bez obou nohou se stal stíhacím pilotem v době, kdy se schylovalo k jednomu z největších leteckých střetnutí dějin.
Více než dvacet potvrzených sestřelů
Roku 1940 začala bitva o Británii, německá Luftwaffe se snažila získat vzdušnou převahu nad britskými ostrovy a připravit podmínky pro případnou invazi. Úspěch obránců závisel na relativně malém počtu pilotů, kteří museli čelit početně silnějšímu protivníkovi. Douglas Bader se rychle zařadil mezi nejvýraznější osobnosti této kampaně. Nešlo pouze o jeho pilotní schopnosti. Měl mimořádný talent vést ostatní. Prosazoval agresivní taktiku, podporoval úzkou spolupráci mezi jednotlivými perutěmi a snažil se hledat nové způsoby, jak čelit německým útokům.
Jeho přístup nebyl vždy přijímán s nadšením. Někteří nadřízení ho považovali za příliš tvrdohlavého, jiní naopak oceňovali jeho schopnost motivovat podřízené. Bez ohledu na názory kolegů však výsledky mluvily samy za sebe. Bader začal sbírat vzdušná vítězství.
Bronzová socha sira Douglase Badera se nachází na letišti Goodwood v západním Sussexu v Anglii
Postupně sestřeloval německé stíhačky i bombardéry a získal status stíhacího esa. Podle oficiálních údajů mu bylo přiznáno více než dvacet potvrzených sestřelů. Tím se zařadil mezi nejúspěšnější britské piloty války. Jeho příběh měl navíc obrovský propagandistický význam. V době, kdy Británie čelila hrozbě porážky, představoval Douglas Bader symbol nezdolnosti. Pokud mohl muž bez nohou usednout do kokpitu a bojovat proti Luftwaffe, pak podle tehdejší propagandy neexistovala překážka, kterou by britská společnost nemohla překonat.
Sestřelen nad Francií
Tento obraz přitom nebyl zcela umělý. Bader skutečně působil dojmem člověka, který odmítá připustit vlastní omezení. Přátelé i protivníci se shodovali, že disponoval mimořádně silnou vůlí. Někteří ho obdivovali, jiní považovali za nesnesitelně tvrdohlavého. Většina však uznávala jeho odvahu.
V srpnu 1941 jeho válečné štěstí skončilo. Během bojové mise nad okupovanou Francií byl sestřelen. Dodnes není zcela jisté, zda ho zasáhl německý pilot, nebo došlo ke kolizi s jiným britským letounem. Jisté je pouze to, že musel opustit svůj stroj a padl do německého zajetí. Ani zde však nepřestal být problémem. Bader se totiž opakovaně pokoušel o útěk.
Němci ho považovali za natolik nepříjemného zajatce, že byl nakonec umístěn do pevnosti Colditz, která sloužila k internaci nejproblematičtějších spojeneckých důstojníků. Ve válce už bojovat nemohl, ale jeho legenda dále rostla.
Život po druhé světové válce
Po skončení konfliktu pokračoval v civilním letectví a stal se známou veřejnou osobností. Zároveň se aktivně věnoval podpoře lidí se zdravotním postižením. Svým životem dokazoval, že fyzický handicap nemusí znamenat konec ambicí ani aktivního života. Douglas Bader je tak dnes hodnocen nejen podle počtu sestřelů. Jeho skutečný význam spočívá v něčem jiném. Stal se symbolem generace, která odmítla přijmout porážku.
V době, kdy většina lidí považovala ztrátu obou nohou za nepřekonatelnou překážku, dokázal opak. Proto jeho příběh nepřitahuje pozornost pouze vojenských historiků. Je také příběhem lidské odolnosti, která dokáže změnit zdánlivě beznadějný osud.
Časová osa života Douglase Badera
1910 – narodil se 21. února v Londýně.
1928 – vstupuje do Královského letectva (RAF).
1930 – získává kvalifikaci vojenského pilota.
Prosinec 1931 – utrpí těžkou leteckou nehodu, při níž přichází o obě nohy.
1932–1939 – učí se žít s protézami a usiluje o návrat k létání.
1939 – po vypuknutí druhé světové války je znovu přijat do RAF.
1940 – účastní se bitvy o Británii a stává se jedním z nejznámějších britských stíhacích pilotů.
1940–1941 – dosahuje více než dvaceti potvrzených vzdušných vítězství a získává status stíhacího esa.
Srpen 1941 – je sestřelen nad okupovanou Francií a padá do německého zajetí.
1941–1945 – opakovaně se pokouší o útěk, nakonec je vězněn v pevnosti Colditz.
1945 – po skončení války se vrací do Británie.
1946–1970 – působí v civilním letectví a podporuje osoby se zdravotním postižením.
1982 – umírá ve věku 72 let.
Po roce 1982 – je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností britského vojenského letectví a symbol nezlomné vůle.
Zdroje: autorský článek s využitím
