Článek
Richard Lví srdce se stal jednou z nejlegendárnějších postav evropského středověku. Literatura, filmy i pověsti z něj vytvořily téměř dokonalého rytíře, tedy neohroženého bojovníka, který vedl křížové výpravy proti muslimům, chránil křesťanství a jehož jméno budilo respekt po celé Evropě. Jenže za touto legendou se skrýval panovník, který byl v mnoha ohledech paradoxem. Byl anglickým králem, ale Anglii věnoval minimum času. Ovládal rozsáhlou říši, přesto téměř neustále bojoval. A zemřel nikoli v rozhodující bitvě nebo při slavné výpravě, nýbrž při obléhání malého hradu, který by dnes bez jeho smrti pravděpodobně téměř nikdo neznal.
Podporoval vzpoury proti svému otci
Richard se narodil 8. září 1157 jako třetí syn anglického krále Jindřicha II. Plantageneta a Eleonory Akvitánské, jedné z nejmocnějších žen své doby. Už od mládí vyrůstal převážně ve Francii, kde se naučil francouzsky a okcitánsky. Angličtina pro něj nikdy nebyla důležitým jazykem a patrně téměř nepoužíval. Za svůj domov považoval Franci. Jako vévoda Akvitánie vedl už v mladém věku tvrdé vojenské kampaně proti vzbouřeným šlechticům a velmi rychle si vybudoval pověst mimořádně schopného vojevůdce. Současně si ale vysloužil i pověst panovníka, který se s odpůrci příliš nemaže.
Vztahy uvnitř rodiny Plantagenetů byly mimořádně komplikované. Richard se několikrát postavil proti vlastnímu otci Jindřichovi II. a podporoval vzpoury proti jeho vládě. Konflikty mezi členy královské rodiny patřily ve 12. století téměř k běžné politice a Richard nebyl výjimkou. Když Jindřich II. roku 1189 zemřel, stal se Richard anglickým králem. Jeho vláda však začala okamžitě přípravami na třetí křížovou výpravu.
Richard byl druhým synem krále Jindřicha a Eleonory Akvitánské
Jeruzalém nikdy zpět nezískal
Evropa byla tehdy otřesena zprávou, že sultán Saladin dobyl Jeruzalém. Richard proto spojil síly s francouzským králem Filipem II. Augustem a císařem Fridrichem Barbarossou. Pro financování výpravy prodával úřady, majetek i různá privilegia. Tradovalo se dokonce, že by prodal i samotný Londýn, kdyby našel dostatečně bohatého kupce. Šlo sice o nadsázku kronikářů, ale dobře vystihuje, jak obrovské prostředky výprava vyžadovala.
Na Blízkém východě Richard naplno ukázal svůj vojenský talent. Dobyl Kypr, který se stal významnou základnou křižáků, a významně přispěl k dobytí Akkonu. V několika střetech dokázal porazit i Saladinova vojska, zejména v bitvě u Arsúfu roku 1191, která bývá označována za jednu z jeho největších vojenských ukázek. Přesto svého hlavního cíle nikdy nedosáhl. Jeruzalém zůstal v muslimských rukou.
Richard si uvědomoval, že případné dobytí města by ještě neznamenalo jeho udržení. Armáda byla vyčerpaná, zásobování problematické a Saladin stále představoval mimořádně silného protivníka. Namísto riskantního útoku proto uzavřel se sultánem příměří, které umožnilo křesťanským poutníkům bezpečný přístup ke svatým místům. Vojensky šlo o rozumné rozhodnutí, přesto bylo mnoha současníky vnímáno jako zklamání.
Obrovské bohatství za jeho propuštění
Právě během třetí křížové výpravy vznikla většina legend o Richardově osobní statečnosti. Kronikáři popisovali panovníka, který se nebál bojovat v první linii a často riskoval vlastní život. Je třeba dodat, že středověké kroniky bývají značně idealizované, nicméně Richard skutečně patřil mezi nejlepší vojevůdce své generace. Jeho návrat domů se ale změnil v katastrofu.
Cestou z Palestiny byl roku 1192 zajat rakouským vévodou Leopoldem V., kterého během křížové výpravy veřejně urazil. Leopold Richarda předal císaři Jindřichovi VI., jenž za jeho propuštění požadoval astronomické výkupné. Anglie musela vybrat obrovské množství peněz prostřednictvím mimořádných daní. Šlo o jednu z největších finančních operací středověké Evropy.
Jeho erb se třemi kráčejícími hledícími lvy se stal znakem Anglie
Po návratu na svobodu Richard v Anglii dlouho nezůstal. Ve skutečnosti tam během celé desetileté vlády strávil přibližně jen půl roku. Většina jeho času patřila válkám ve Francii proti Filipovi II., který se mezitím pokoušel získat Plantagenetům jejich rozsáhlá francouzská území. Richard opět dokazoval své vojenské schopnosti a několik let dokázal francouzského krále úspěšně zadržovat. Jeho život však skončil způsobem, který by málokdo očekával.
Svému vrahovi odpustil
Na jaře roku 1199 obléhal malý hrad Châlus-Chabrol v oblasti Limousin. Důvod obléhání není zcela jistý. Podle jedné z nejznámějších verzí se doslechl o nalezeném pokladu, který mu místní pán odmítl vydat. Jiné prameny zdůrazňují spíše potlačení místní vzpoury a upevnění královské autority. V každém případě šlo o pevnost bez většího strategického významu.
Během obhlídky opevnění Richard údajně podcenil nebezpečí. Z hradeb jej zasáhla kuše do ramene nebo oblasti levého ramene. Samotné zranění pravděpodobně nebylo smrtelné, ale při tehdejší úrovni medicíny se rána zanítila a rozvinula se gangréna. Po několika dnech utrpení Richard 6. dubna 1199 zemřel ve věku pouhých jednačtyřiceti let.
S jeho smrtí se pojí další slavná legenda. Když nechal před sebe přivést střelce z kuše, údajně mu odpustil a nařídil jeho propuštění. Po Richardově smrti však velitel žoldnéřů Mercadier královo přání nerespektoval a střelce nechal krutě popravit. Detaily příběhu se v jednotlivých kronikách liší, samotná tradice o Richardově odpuštění je však doložena více středověkými prameny.
Pohled na něj je dodnes rozporuplný
Richard po sobě nezanechal legitimního dědice. Na trůn nastoupil jeho mladší bratr Jan Bezzemek, jehož vláda znamenala zásadní oslabení Plantagenetské říše. Během několika let Anglie přišla o většinu svých držav ve Francii a Richardova smrt bývá označována za jeden z klíčových okamžiků, které změnily mocenskou mapu západní Evropy.
Richard Lví srdce zůstává dodnes rozporuplnou osobností. Pro jedny představuje ideálního rytíře, který byl ochoten riskovat život za svou víru i čest. Pro druhé šlo o panovníka, jenž zanedbával vlastní království, zatěžoval poddané vysokými daněmi a většinu života zasvětil válčení. Oba pohledy mají část pravdy. Richard skutečně patřil mezi nejvýznamnější vojevůdce své epochy a jeho vojenské schopnosti byly mimořádné. Současně ale vládl zemi, kterou téměř neznal, a zanechal ji finančně vyčerpanou.
Časová osa života a smrti Richarda Lví srdce
- 1157 – narození Richarda v Oxfordu.
- 1172 – stává se vévodou Akvitánie.
- 1173–1174 – účastní se vzpoury proti otci Jindřichovi II.
- 1189 – po smrti otce nastupuje na anglický trůn.
- 1190 – odplouvá na třetí křížovou výpravu.
- 1191 – dobytí Akkonu a vítězství v bitvě u Arsúfu.
- 1192 – uzavírá příměří se Saladinem a cestou domů je zajat.
- 1194 – po zaplacení výkupného se vrací na svobodu.
- 1194–1199 – vede válku s francouzským králem Filipem II.
- 26. března 1199 – je zasažen kuší při obléhání hradu Châlus-Chabrol.
- 6. dubna 1199 – umírá na následky gangrény.
- 1199 – na anglický trůn nastupuje Jan Bezzemek.
Zdroje: autorský článek s využitím
