Článek
Jekatěrina Vasiljevna Budanovová se narodila 6. prosince 1916 v chudé rolnické rodině ve Smolenské gubernii. Její dětství nebylo jednoduché. Po smrti otce musela rodina bojovat o přežití a mladá Jekatěrina odešla za prací do Moskvy. Tam se poprvé setkala s letectvím, které jí doslova změnilo život. Začala pracovat v leteckém závodě, vstoupila do aeroklubu a brzy se ukázalo, že má mimořádný talent. Získala pilotní licenci a ještě před válkou působila jako instruktorka létání.
Když válka změnila pravidla
Ve třicátých letech nebylo běžné, aby ženy létaly na stíhacích letounech. Sovětský svaz však podporoval rozvoj letectví a umožňoval ženám získat zkušenosti, které by v jiných zemích tehdy byly prakticky nedostupné. Budanovová patřila k nové generaci sovětských pilotek, které se chtěly vyrovnat mužům nejen na zemi, ale i ve vzduchu.
Po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 se situace dramaticky změnila. Luftwaffe zpočátku ovládla oblohu a Rudá armáda utrpěla katastrofální ztráty. Sovětské velení proto začalo hledat všechny dostupné zdroje, včetně žen pilotek. Velkou roli sehrála slavná letkyně Marina Raskovová, která přesvědčila Josifa Stalina k vytvoření čistě ženských leteckých jednotek. Jednou z nich byl 586. stíhací letecký pluk, do něhož nastoupila i Budanovová.
Jak-1, na kterém létala i Budanovová, byl sovětský stíhací letoun vyráběný od začátku roku 1940
Pluk létal na stíhačkách Jak-1 a zajišťoval obranu důležitých průmyslových oblastí Sovětského svazu. Zpočátku mnozí mužští velitelé nevěřili, že ženy dokážou obstát v nejtěžších vzdušných bojích. Budanovová však podobné předsudky rychle rozptýlila.
Stalingrad jako škola smrti
Skutečnou zkouškou se stala bitva o Stalingrad. Zde se Budanovová poprvé střetla s elitními německými piloty. Vzdušné boje nad městem patřily k nejintenzivnějším celé války. Německé Messerschmitty Bf 109 a Focke-Wulfy sváděly každodenní souboje se sovětskými stíhači.
Budanovová zaznamenala své první úspěchy, když se podílela na sestřelech německých letadel a získala pověst odvážné pilotky, která se nebála přijímat riziko. Během bojů u Stalingradu se seznámila s další legendární pilotkou Lidijí Litvjakovou. Obě ženy se staly blízkými přítelkyněmi a společně vytvořily nejslavnější ženskou dvojici sovětského stíhacího letectva.
Pro německé piloty bylo překvapením, že proti nim stojí ženy. Ve vzduchu však pohlaví nehrálo žádnou roli. Rozhodovala rychlost reakce, přesnost střelby a schopnost přežít v prostředí, kde jedna chyba znamenala konec.
Pavlovův dům dodnes patří k památníku bitvy o Stalingrad
Vzdušná esa Luftwaffe
Budanovová bojovala proti některým z nejzkušenějších letců války. Luftwaffe měla za sebou roky bojů v Polsku, Francii, Británii i na východní frontě. Němečtí piloti často disponovali stovkami bojových letů a desítkami vítězství.
Přesto si Budanovová dokázala vybudovat respekt. Nebyla pilotkou, která by čekala na chybu protivníka, její styl létání byl agresivní. Sama často přecházela do útoku a snažila se získat iniciativu. Tato vlastnost jí přinesla úspěchy, ale zároveň ji vystavovala velkému nebezpečí. Stíhací pilot nemohl spoléhat na opatrnost, musel být rychlejší než protivník a zároveň ochoten riskovat.
Konec rudé královny oblohy
Stejně jako u mnoha sovětských letců není ani u Budanovové úplná shoda v počtu vítězství. Nejčastěji se uvádí jedenáct sestřelených nepřátelských letadel, z toho několik samostatných a několik sdílených vítězství. Na druhou stranu sovětský systém evidence nebyl vždy přesný. A tato nejistota je důvodem, proč se občas vedou spory o to, zda by měla být označována za stíhací eso. Jisté však je, že bez ohledu na přesné číslo patřila mezi nejúspěšnější pilotky války. Její význam totiž nespočíval pouze v počtu sestřelů. Byla symbolem schopnosti žen obstát v jedné z nejnáročnějších vojenských profesí vůbec.
Dne 19. července 1943 vzlétla Budanovová k další bojové misi nad Donbasem. Sovětské letouny doprovázely bitevní stroje Il-2, když narazily na německé Messerschmitty. Následoval prudký vzdušný boj. Podle svědectví spolubojovníků se Budanovové podařilo zasáhnout nepřátelský stroj a poškodit další. Její Jak-1 však utrpěl vážné zásahy. Pilotka dokázala dostat hořící letoun k zemi a nouzově přistát, ale zraněním podlehla ve svém letounu ještě před příchodem místních obyvatel. Bylo jí pouhých 26 let. Není zcela jisté, který německý pilot ji sestřelil. Nejčastěji jsou uváděna jména německých es Georga Schwienteka nebo Emila Bitsche.
Proč na ni svět téměř zapomněl?
Na rozdíl od některých mužských pilotů nebo své přítelkyně Lidije Litvjakové se Budanovová nikdy nestala tak známou postavou sovětské propagandy. Částečně za to mohly okolnosti její smrti a poválečný chaos. Po desetiletí zůstávala ve stínu jiných leteckých legend. Teprve po rozpadu Sovětského svazu začali historici její příběh znovu objevovat. V roce 1993 jí byl posmrtně udělen titul Hrdina Ruské federace.
Příběh Jekatěriny Budanovové ukazuje, že druhá světová válka nebyla jen příběhem mužských generálů a tankových velitelů. Na obloze nad Stalingradem, Donbasem a jižním Ruskem bojovaly i ženy, které se dokázaly postavit nejlepším pilotům Luftwaffe. Budanovová nebyla symbolem proto, že byla žena. Stala se symbolem proto, že obstála tam, kde selhávali i mnozí muži. V prostředí, kde rozhodovaly vteřiny, odvaha a schopnost zachovat chladnou hlavu, si vydobyla respekt spolubojovníků i protivníků.
Zůstává jednou z nejvýznamnějších stíhacích pilotek v dějinách letectví a jednou z tváří generace, která bojovala o přežití Sovětského svazu.
Časová osa života Jekatěriny Budanovové
6. prosince 1916 – Narodila se ve vesnici Konoplanka ve Smolenské gubernii.
1934 – Získala pilotní licenci v moskevském aeroklubu.
1937 – Stala se instruktorkou létání.
1941 – Po napadení Sovětského svazu vstoupila do vojenského letectva.
1942 – Začala bojovat v řadách 586. stíhacího leteckého pluku.
Září 1942 – Dosáhla prvních vzdušných vítězství během bitvy o Stalingrad.
1942–1943 – Patřila mezi nejúspěšnější sovětské stíhací pilotky.
19. července 1943 – Padla během vzdušného boje nad Donbasem.
1. října 1993 – Posmrtně získala titul Hrdina Ruské federace.
Zdroje: autorský článek s využitím
