Článek
Ronald Thomas Stewart Macpherson patřil k mužům, kteří během druhé světové války pochopili, že nepřítele není vždy nutné porazit silou. Někdy stačí, aby uvěřil, že proti němu stojí síla mnohem větší, než jaká ve skutečnosti existuje. Skotský důstojník se stal mistrem improvizace, klamu a psychologického nátlaku. Jeho typickým poznávacím znamením byl kilt, v němž se pohyboval i v situacích, kdy by většina vojáků dávno dala přednost méně nápadnému oblečení.
Dvakrát padl do zajetí a dvakrát utekl
Macpherson začal svou válečnou kariéru jako mladý voják u Cameron Highlanders a později se dostal ke komandům. V jeho případě nešlo o běžnou frontovou službu. Brzy se ocitl v operacích, při nichž bylo nutné pronikat hluboko za nepřátelské linie, ničit komunikace, získávat informace a spolupracovat s místním odporem. Zde se naplno projevila vlastnost, která ho později proslavila: schopnost zachovat klid i ve chvíli, kdy se všechno kolem něj rozpadalo.
Macphersonův válečný příběh začal mimořádně dramaticky. Už jako mladý voják se účastnil odvážných operací v severní Africe a během jedné z nich padl do italského zajetí. Zajatcem však dlouho nezůstal. Následovala série pokusů o útěk, která nakonec vedla přes několik zajateckých táborů až k neuvěřitelné cestě okupovanou Evropou. Macpherson se dostal do Polska a později přes neutrální Švédsko zpět do Británie. Zkušenost se zajetím a útěkem z něj udělala člověka, který dokázal uvažovat několik kroků dopředu a především se nezhroutit pod tlakem.
Později se stal součástí speciálních operací a byl zařazen k jednotkám Jedburgh, které měly podporovat evropský odboj před spojeneckým postupem a během něj. V roce 1944 byl vysazen ve Francii a jeho úkolem bylo organizovat a vyzbrojovat místní odboj, narušovat německou dopravu a komplikovat přesuny nepřátelských jednotek.
Němci ho poznali podle kiltu
Macpherson se během francouzského působení rozhodl pro něco, co může z dnešního pohledu působit téměř neuvěřitelně. Nosil svůj skotský Highland dress, což je tradiční regionální oděv Vysočiny a Skotských ostrovů a často se pohyboval v kiltu i během akcí proti německým jednotkám. Nebyla to pouze otázka národního sebevědomí. Výrazný vzhled pomáhal vytvářet jeho pověst. Němci věděli, že se v jejich týlu pohybuje podivný britský důstojník, který se objevuje tam, kde by ho nikdo nečekal. Macpherson se navíc snažil působit tak, jako by se neměl čeho bát.
Jeho jednotka útočila na železnice, ničila komunikace a narušovala německé zásobovací trasy. Macpherson tím vytvářel něco, co je ve válce často cennější než samotné zničené vybavení: nejistotu. Němečtí velitelé si nemohli být jistí, kde se nachází další skupina odbojářů, odkud přijde další útok a jak velká síla proti nim vlastně stojí.
Jeho pověst postupně rostla natolik, že se z něj stal pro německé vojáky výrazný protivník. Macpherson navíc záměrně využíval psychologický efekt své přítomnosti. Objevil se například v černém automobilu s britskou vlajkou a znakem Svobodné Francie, což byl způsob, jak protivníkovi dát najevo, že se pohybuje hluboko v jeho prostoru a vůbec se nesnaží být neviditelný.
Okamžik, který z něj udělal legendu
V létě roku 1944 se situace ve Francii rychle měnila. Spojenecké armády postupovaly z Normandie a německé jednotky se začínaly stahovat. Na silnicích vznikaly kolony vojáků, techniky a zásob, které byly stále zranitelnější vůči útokům ze vzduchu i ze země. V tomto prostředí se Macpherson dostal k jedné z nejpozoruhodnějších epizod své kariéry.
Německé síly pod velením generálmajora Botho Henninga Elstera se ocitly v obtížné situaci a jejich další pohyb Francií byl stále komplikovanější. V oblasti kolem Loiry se začala rozvíjet jednání o jejich kapitulaci. Macpherson se do nich zapojil způsobem, který dokonale odpovídal jeho pověsti.
Přijel k německému velení v ukořistěném vozidle Červeného kříže. Doprovázel ho německý lékař a francouzský důstojník. Sám byl neozbrojený, přesto mířil přímo do prostoru, kde se nacházely tisíce německých vojáků.
„Mohu zavolat RAF“
Macpherson se před německým velením prezentoval jako člověk, který má k dispozici mnohem větší spojeneckou sílu, než jakou skutečně vedl. Jeho nejznámější trik se týkal spojení s britským letectvem. Německému veliteli dal najevo, že může prostřednictvím rádia přivolat Royal Air Force a nechat jeho jednotky napadnout. Byl to mimořádně odvážný bluff. Německý velitel ovšem neměl možnost zjistit, zda Skot mluví či nemluví pravdu.
Macpherson navíc nemusel vytvořit úplně smyšlenou hrozbu. Spojenecké letectvo skutečně v prostoru působilo a německé jednotky byly vystaveny jeho útokům. Spojenecká vzdušná převaha byla jedním z faktorů, které přispěly k izolaci a oslabení německých sil. Dobové americké vojenské hodnocení kapitulace u Beaugency dokonce připisovalo významnou úlohu právě leteckým operacím. Macpherson tedy stavěl svůj bluf na skutečnosti, právě proto mohl fungovat.
Psychologická stránka celé operace je možná ještě zajímavější než samotná historka o rádiu. Němečtí vojáci byli v situaci, kdy se jejich armáda ve Francii rozpadala a spojenecké jednotky postupovaly stále rychleji. Nad hlavami se objevovaly spojenecké letouny, silnice byly ohrožovány odbojem a informace přicházející z různých míst si často odporovaly. Macpherson tak nemusel německého velitele přesvědčit o každém detailu své historky. Stačilo vytvořit dostatečně silný dojem, že pokračovat v boji může znamenat katastrofu.
Ronald Thomas Stewart Macpherson byl nejmladším ze sedmi dětí sira Thomase Stewarta Macphersona a Helen, dcery reverenda Archibalda Borlanda Camerona
Tisíce mužů nakonec složily zbraně
Jednání pokračovala několik dní. Německé jednotky postupovaly směrem k Beaugency a 16. září 1944 došlo k formální kapitulaci na mostě přes Loiru. K americkým jednotkám se dostaly dlouhé kolony německých vojáků. Dochované filmové záběry zachycují tisíce mužů, kteří odevzdávají zbraně, a množství techniky včetně nákladních automobilů, vozů, zbraní a dalšího vybavení. Dobový záznam uvádí 19 360 německých válečných zajatců.
Pro Macphersona to byl jeden z nejpozoruhodnějších okamžiků celé války. Muž, který se do německého prostoru vydal v kiltu a v ukořistěném vozidle, pomohl vytvořit podmínky, v nichž se rozsáhlé německé síly rozhodly složit zbraně. Celá operace přitom ukazuje, jak důležitou roli hrála při závěrečných bojích ve Francii kombinace vojenského tlaku, spojeneckého letectva, francouzského odboje, zpravodajských informací a vyjednávání. Macphersonova schopnost přesvědčit protivníka a využít jeho nejistoty však byla mimořádnou součástí tohoto procesu.
Muž, který udělal z odvahy svou zbraň
Macphersonův příběh není zajímavý pouze kvůli počtu německých vojáků, kteří nakonec padli do zajetí. Je pozoruhodný především způsobem, jakým se ke svým úkolům stavěl. V klasické válce je voják součástí formace. Síla přichází z počtu lidí, tanků, děl a letadel. Macpherson však působil v prostředí, kde často rozhodovala schopnost jednotlivce improvizovat.
Jeho zbraní byla rychlost, znalost prostředí, práce s informacemi a ochota riskovat. Kilt mu v tom dokonce pomáhal. Zatímco běžný voják se snažil splynout s okolím, Macpherson vytvořil vlastní legendu. A legenda má ve válce svou cenu. Pokud nepřítel uvěří, že protivník je všude, začne se chovat, jako by byl skutečně všude. Pokud uvěří, že proti němu stojí obrovská síla, může se začít rozhodovat, jako by ji skutečně viděl před sebou. V tom byl Macpherson mimořádně dobrý.
Válka pro něj neskončila ve Francii
Po působení ve Francii pokračoval Macpherson ve speciálních operacích také v Itálii. Jeho zkušenosti s odbojem, sabotáží a pohybem za nepřátelskými liniemi se mu hodily i v dalších měsících války. Později získal několik významných vyznamenání včetně tří Military Crosses a francouzských Croix de Guerre a Légion d'honneur. Po válce zůstal v britské armádě a pokračoval ve vojenské kariéře. Dosáhl hodnosti plukovníka a později byl povýšen do rytířského stavu. Zemřel 6. listopadu 2014 ve věku 94 let.
Jeho válečné vzpomínky vyšly v autobiografii Behind Enemy Lines. Kniha nabídla vlastní pohled muže, který během války několikrát unikl zajetí, působil s francouzským odbojem a stal se jednou z výrazných postav britských speciálních operací. Tommy Macpherson po sobě zanechal příběh, který připomíná, že druhá světová válka nebyla pouze přehlídkou tankových bitev a bombardování.
Časová osa života a smrti „Tommyho“ Macphersona
- 4. října 1920 – Ronald Thomas Stewart „Tommy“ Macpherson se narodil v Edinburghu.
- 1939–1941 – vstupuje do britské armády a působí u jednotek, které se později zapojují do speciálních operací.
- 1941–1943 – během operací v severní Africe je zajat a následně se opakovaně pokouší o útěk.
- 1943 – po útěku z německého zajetí se dostává přes okupované území do neutrálního Švédska a následně zpět do Británie.
- 1944 – je nasazen do speciálních operací ve Francii a spolupracuje s francouzským odbojem.
- léto 1944 – jeho jednotky podnikají sabotážní a zdržovací operace proti německým silám včetně přesunujících se jednotek Das Reich.
- září 1944 – německé jednotky pod velením generálmajora Botho Henninga Elstera ustupují Francií směrem k německým hranicím.
- 16.–17. září 1944 – v prostoru Beaugency dochází k jednáním, která vedou ke kapitulaci Elsterových sil. Zdroje uvádějí více než 19 tisíc až přibližně 23 tisíc mužů.
- podzim 1944 – Macpherson je převelen do Itálie a pokračuje v práci s partyzánskými jednotkami.
- 1945 – za své válečné působení získává další vyznamenání.
- 1992 – je povýšen do rytířského stavu.
- 6. listopadu 2014 – Sir Tommy Macpherson umírá ve věku 94 let.
Zdroje: autorský článek s využitím
