Článek
Celkem 39 členů sekty Heaven's Gate tehdy dobrovolně ukončilo život. Věřili, že jejich vědomí opustí těla a nastoupí na mimozemskou loď ukrytou za kometou Hale-Bopp. To, co dnes zní jako bizarní sci-fi, bylo pro ně logickým vyústěním letitého přesvědčení.
Za vším stál bývalý učitel hudby Marshall Applewhite, nenápadný muž s jemným hlasem, který v 70. letech začal šířit zvláštní směs křesťanství, apokalyptických vizí a mimozemských teorií. Tvrdil, že Země čeká „recyklace“ a pouze vyvolení mohou uniknout na vyšší úroveň existence. Postupně kolem sebe vybudoval oddanou komunitu, která ho začala vnímat nejen jako učitele, ale jako bytost s výjimečným posláním.
Konec kontaktů s rodinami, nová realita
Proces radikalizace přitom nebyl náhlý. Noví členové zprvu nacházeli to, co hledá mnoho lidí: přijetí, smysl a jasná pravidla. Skupina působila jako bezpečný přístav pro lidi, kteří se cítili vykořenění nebo nespokojení se svým životem. Teprve postupem času přicházely stále náročnější požadavky. Členové přerušovali kontakty s rodinami, odevzdávali majetek, přijímali nová jména a podřizovali se přísnému režimu. Právě tato postupná eskalace je podle psychologů typickým znakem manipulativních skupin.
Marshall Applewhite
Heaven’s Gate navíc systematicky potlačovala individualitu. Jednotné oblečení, stejné účesy i způsob vystupování nebyly náhodné výstřelky. Sociálně-psychologické výzkumy dlouhodobě ukazují, že uniformita posiluje skupinovou identitu a zvyšuje ochotu poslouchat autoritu. V uzavřeném prostředí sekty pak vzniká realita, v níž pochybnosti působí jako selhání jednotlivce, nikoli jako varovný signál. Členové se navzájem kontrolovali a posilovali přesvědčení, že vnější svět je nepochopený a nepřátelský.
Nové zájemce oslovovali online
Applewhite šel ještě dál. Hlásal, že lidské tělo je jen „nádoba“, kterou je třeba překonat. Několik mužských členů proto podstoupilo kastraci, aby se podle jeho slov osvobodili od pozemských pudů. Zvenčí šokující krok byl uvnitř skupiny prezentován jako logická duchovní oběť. Podle výpovědí bývalých členů panoval ve skupině silný tlak na potlačení emocí i osobních vztahů, které byly označovány za překážku duchovního růstu.
Z dnešního pohledu je pozoruhodné i to, jak moderně sekta fungovala. Už v 90. letech provozovala profesionální web, nabízela IT služby a nové zájemce oslovovala online. Někteří členové byli technicky velmi zdatní a pomáhali financovat chod komunity právě prací v oblasti informačních technologií. Heaven’s Gate tak patřila k prvním kultům, které pochopily potenciál internetu. Dávno před érou sociálních sítí a online radikalizace.
Oběti byli zcela „normální“ lidé
Poslední dny komunity měly téměř rituální průběh. Členové natáčeli rozlučková videa, uklidili dům a připravili si jednotné oblečení i zavazadla „na cestu“. Atmosféra na záznamech nepůsobí chaoticky ani hystericky, naopak je znepokojivě klidná a přesvědčená. Odcházeli postupně v malých skupinách, jako by plnili dlouho plánovaný úkol.
Vyšetřovatele později znepokojil jeden zásadní fakt: většina obětí netrpěla vážnou duševní poruchou. Šlo o relativně běžné lidi, mezi nimi programátory, zdravotníky i vysokoškolsky vzdělané osoby. Někteří měli za sebou stabilní kariéry i rodinné zázemí, než se postupně od svého původního života odstřihli.
V historii nic neobvyklého
Právě to činí případ Heaven’s Gate tak děsivým i po téměř třech desetiletích. Nešlo o izolovanou skupinu „pomatených fanatiků“, ale o lidi, kteří se krok za krokem dostali do uzavřeného systému víry a kontroly. Odborníci na destruktivní kulty upozorňují, že podobné mechanismy se opakují napříč různými skupinami i historickými obdobími. Popsal to například uznávaný psychiatr Robert J. Lifton.
Typická je kombinace charismatického vůdce, postupného zvyšování závazků, izolace od okolí a silného pocitu výlučnosti. Inteligence ani vzdělání přitom nejsou spolehlivou ochranou, mnohem důležitější je situace člověka v daném životním období a jeho potřeba někam patřit.
Webové stránky Heaven’s Gate mimochodem fungují dodnes. Působí jako podivná časová kapsle z éry raného internetu a zároveň jako memento, jak snadno se může lidská touha po smyslu změnit v absolutní poslušnost.
V době online komunit a algoritmů, které dokážou lidi uzavírat do názorových bublin, zní ten příběh možná znepokojivě aktuálně.
Zdroje: Autorský článek s využitím
