Článek
Dějiny druhé světové války jsou plné příběhů obyčejných lidí, kteří byli okolnostmi donuceni k mimořádným činům. Jen málokterý osud je však tak neobvyklý jako příběh Fjodora Djačenka. Před válkou nepatřil mezi vyznamenané vojáky ani mezi stranické funkcionáře. Naopak. Jeho život se ubíral směrem, který by většina lidí označila za slepou uličku. Kvůli trestné činnosti skončil ve vězení a nic nenasvědčovalo tomu, že by se někdy mohl stát válečným hrdinou.
Sověti hledali každého schopného bojovníka
Po napadení Sovětského svazu v červnu 1941 však potřebovala Rudá armáda každého schopného muže. Válka si vyžádala obrovské ztráty a sovětské vedení postupně povolávalo do služby i osoby, které by za normálních okolností šanci nedostaly. Mezi nimi byl i Fjodor Djačenko. Nikdo tehdy netušil, že právě tento bývalý vězeň se během několika let zařadí mezi nejúspěšnější odstřelovače celé války.
První měsíce války byly pro Rudou armádu katastrofální. Německá operace Barbarossa přinesla sérii obrovských porážek. Celé sovětské armády byly obkličovány, statisíce vojáků padly do zajetí a fronta se neustále posouvala na východ. V této situaci přestaly být důležité některé předválečné předsudky. Armáda zoufale potřebovala lidi, kteří dokázali bojovat.
Čekat hodiny, někdy i dny na jedinou šanci, to byla práce odstřelovače
Djačenko byl mezi povolanými muži, kteří dostali možnost napravit minulost službou na frontě. To, co mělo být původně jen další kapitolou v jeho životě, se nakonec změnilo v cestu k mimořádné vojenské kariéře.
Zrodila se hvězda
Na frontě se rychle ukázalo, že Djačenko disponuje vlastnostmi, které jsou pro odstřelovače mimořádně cenné. Byl trpělivý, dokázal se dlouhé hodiny soustředit, nebál se samostatného rozhodování. A především měl výjimečný střelecký talent. V době, kdy Rudá armáda začala systematicky budovat odstřelovačské jednotky, představoval ideální materiál pro specializovaný výcvik.
Sovětské velení si brzy uvědomilo, že dobře vycvičený odstřelovač může mít na bojišti mnohem větší význam než běžný pěšák. Jeden zkušený střelec dokázal narušit nepřátelské operace, vyřadit důstojníky, pozorovatele, kulometčíky nebo jiné specialisty a zároveň působit silný psychologický efekt. Djačenko se stal součástí této nové generace elitních střelců.
Byla to válka nervů
Práce odstřelovače se výrazně lišila od běžného boje, protože nešlo pouze o přesnou střelbu. Úspěch závisel na schopnosti maskování, trpělivosti a psychické odolnosti. Odstřelovač mohl celé hodiny nebo dokonce dny čekat na jedinou příležitost. Často ležel nehybně v mrazu, dešti nebo pod nepřátelskou palbou a čekal na okamžik, kdy se objeví vhodný cíl.
Každá chyba mohla znamenat smrt. Na východní frontě navíc probíhaly pravidelné souboje mezi odstřelovači obou stran. Němečtí střelci patřili k nejlépe vycvičeným vojákům Wehrmachtu a jejich eliminace byla mimořádně ceněna. Djačenko si v těchto podmínkách vedl překvapivě dobře a počet jeho potvrzených zásahů začal rychle růst.
Stal se postrachem Wehrmachtu
Během války si Djačenko vybudoval pověst jednoho z nejnebezpečnějších sovětských odstřelovačů. Podle dostupných údajů dosáhl více než 400 potvrzených zásahů. Přesná čísla se v různých zdrojích liší, ale většina historiků se shoduje, že patřil mezi absolutní špičku Rudé armády. Takový výsledek nebyl dílem náhody.
Djačenko dokázal využívat terén, rychle měnit pozice a vybírat cíle s mimořádnou efektivitou. V době, kdy mnoho vojáků přežívalo na frontě jen několik týdnů nebo měsíců, představovala jeho schopnost dlouhodobě působit v bojové zóně výjimečný výkon. Jeho jméno začalo být známé nejen mezi sovětskými vojáky, ale i mezi nepřáteli.
Přestože nedosáhl takové slávy jako Ljudmila Pavličenková nebo Vasilij Zajcev. Zejména druhý jmenovaný se stal obletovanou legendou, vznikl o něm film, byly o něm napsány knihy a měl celou řadu výhod. Později byl vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu. Přitom měl na kontě „jen“ 242 potvrzených zásahů. Djačenko se jěho věhlasu nikdy ani nepřiblížil, přesto patří do stejné kategorie elitních střelců.
Vasilij Zajcev (vlevo) vysvětluje novým rekrutům nadcházející misi. Stalingrad, prosinec 1942
Továrna na odstřelovače
Djačenkův význam však nespočíval pouze v počtu zásahů. Stejně jako Zajcev se postupně stal také instruktorem. Sovětská armáda si uvědomovala, že zkušený odstřelovač má cenu zlata, proto byli nejlepší střelci pověřováni výcvikem nových specialistů. Djačenko během války vychoval desítky dalších odstřelovačů a jejich společné výsledky několikanásobně převyšovaly jeho osobní skóre.
Právě díky tomuto systému vzniklo v Rudé armádě rozsáhlé odstřelovačské hnutí, které sehrálo významnou roli zejména během obranných bojů na východní frontě. Ovšem stejně jako u mnoha sovětských odstřelovačů vyvolávají i Djačenkovy výsledky otázky. Sovětská propaganda měla zájem zdůrazňovat úspěchy válečných hrdinů a některé statistiky proto nelze ověřit s absolutní jistotou.
Na druhou stranu je třeba připomenout, že potvrzování zásahů podléhalo armádní evidenci a nebylo založeno pouze na osobních tvrzeních. Přesné číslo tedy může být předmětem diskuse, nikoliv však skutečnost, že Djačenko patřil mezi nejúspěšnější odstřelovače Rudé armády. Jeho postavení v sovětské odstřelovačské elitě není zpochybňováno.
Druhá šance, kterou využil naplno
Druhá světová válka zničila miliony životů, ale některým lidem zároveň nabídla možnost změnit vlastní osud. Djačenko mohl zůstat navždy jen bývalým vězněm, na kterého by si po několika letech nikdo nevzpomněl. Místo toho se stal symbolem člověka, který dokázal využít druhou šanci. Jeho proměna z odsouzeného muže v elitního odstřelovače patří mezi nejpozoruhodnější příběhy východní fronty.
Po válce zůstalo jméno Fjodora Djačenka známé především v bývalém Sovětském svazu. Ve stínu slavnějších odstřelovačů, jako byli Vasilij Zajcev nebo Ljudmila Pavličenková, bývá často opomíjen. Přesto nabízí něco, co mnoho jiných válečných osudů postrádá. Nejde pouze o počet zásahů nebo vojenské úspěchy. Jde o příběh člověka, který dokázal změnit svůj život v okamžiku, kdy už většina lidí žádnou budoucnost neviděla. Z bývalého vězně se stal elitní střelec, jehož výsledky budí respekt i více než osmdesát let po skončení války.
Časová osa života Fjodora Djačenka
1912 – Narodil se Fjodor Trofimovič Djačenko.
30. léta – Dostává se do konfliktu se zákonem a končí ve vězení.
22. června 1941 – Německo zahajuje operaci Barbarossa a napadá Sovětský svaz.
1941–1942 – Po vypuknutí války vstupuje do Rudé armády.
1942 – Začíná působit jako odstřelovač na frontě.
1943–1944 – Stává se jedním z nejúspěšnějších odstřelovačů Rudé armády a zároveň instruktorem nových střelců.
1944 – Dosahuje více než 400 potvrzených zásahů.
1945 – Konec druhé světové války v Evropě.
Poválečná léta – Je připomínán jako jeden z nejúspěšnějších sovětských odstřelovačů války.
1995 – Umírá ve věku přibližně 83 let.
Zdroje:
