Článek
Případ letu FedEx 705 dodnes patří k nejneuvěřitelnějším událostem v historii civilního letectví. Útočníkem totiž nebyl terorista ani únosce zvenčí, ale zkušený zaměstnanec společnosti, který přesně věděl, jak funguje provoz nákladního letadla i jak zamaskovat plánovanou vraždu jako obyčejnou leteckou nehodu. Přitom když 7. dubna 1994 krátce po poledni odstartoval z Memphisu nákladní McDonnell Douglas DC-10 společnosti Federal Express, nic nenasvědčovalo tomu, že se posádka za několik minut ocitne v situaci, jakou do té doby nezažil žádný pilot dopravního letadla.
Na události se nikdo nemohl připravit
Let číslo 705 mířil do kalifornského San José a na jeho palubě byli pouze tři členové posádky a jeden zaměstnanec společnosti Auburn Calloway, který cestoval jako takzvaný „deadheading“ člen personálu. Během necelé půlhodiny se však běžný pracovní let proměnil v krvavý souboj o přežití.
Posádku tvořili kapitán David Sanders, první důstojník James Tucker a letový inženýr Andrew Peterson. Všichni patřili mezi zkušené letce s tisíci nalétaných hodin. Sanders měl za sebou také vojenskou kariéru u amerického námořnictva a Tucker byl známý jako mimořádně schopný pilot nákladních letadel. Ani jejich zkušenosti je ale nemohly připravit na to, co se mělo během několika minut odehrát.
Je neuvěřitelné, co všechno dokázala posádka zvládnout
Plánoval dokonalý zločin
Auburn Calloway pracoval pro FedEx jako letecký inženýr. V posledních měsících před incidentem se však dostal do vážných problémů. Společnost zjistila nesrovnalosti v jeho záznamech o nalétaných hodinách a zahájila disciplinární řízení. Bylo velmi pravděpodobné, že přijde o zaměstnání, a tím i o hlavní zdroj příjmů.
Namísto hledání jiného řešení začal připravovat plán, který vyšetřovatele šokoval svou promyšleností. Podle pozdějších závěrů FBI i Národního úřadu pro bezpečnost dopravy (NTSB) počítal s tím, že zabije celou posádku, převezme řízení letadla a úmyslně s ním havaruje. Katastrofa měla vypadat jako běžná nehoda, při níž zahynou všichni na palubě. Jeho rodina by následně získala milionové pojistné plnění, které by v případě prokázané sebevraždy pravděpodobně nedostala.
Tomu přizpůsobil i výběr zbraní. Na palubu si nepřinesl střelnou zbraň, ale několik tesařských kladiv a harpunu ukryté v pouzdře na hudební nástroj. Počítal s tím, že poranění lebky způsobená údery budou po pádu letadla jen těžko odlišitelná od zranění vzniklých při samotné havárii. Jedním z prvních kroků po nástupu do letadla bylo vypnutí zapisovače hlasů v kokpitu. Calloway věděl, že právě ten by mohl odhalit skutečný průběh událostí. Netušil však, že letový inženýr Andrew Peterson při běžné předletové kontrole objeví vypnutý jistič a bez jakéhokoli podezření jej znovu zapne. Tento zdánlivě bezvýznamný úkon se později ukázal jako jeden z klíčových momentů celého případu.
Útok přišel bez jediného varování
Přibližně pětadvacet minut po startu se letoun nacházel v cestovní výšce a posádka se věnovala běžným letovým povinnostem. Právě v té chvíli Calloway vytáhl první kladivo a bez jediného slova zaútočil. První ránu zasadil Andrewi Petersonovi. Úder byl veden s takovou silou, že mu rozdrtil část lebky a přerušil spánkovou tepnu. Ještě než se ostatní členové posádky stihli zorientovat, obrátil se proti prvnímu důstojníkovi Jamesi Tuckerovi. Také jeho několikrát udeřil do hlavy a způsobil mu otevřenou zlomeninu lebky. Nakonec napadl kapitána Davida Sanderse, který utrpěl vážná poranění hlavy i pravé paže.
Calloway počítal s tím, že během několika sekund budou všichni tři muži mrtví nebo v bezvědomí. Místo toho narazil na odpor, který zřejmě vůbec nepředpokládal. Přestože byli všichni tři těžce zranění, žádný z nich neztratil vědomí. Peterson se okamžitě vrhl na útočníka a pokusil se mu vytrhnout kladivo z ruky. Tucker se snažil udržet letadlo pod kontrolou a Sanders navzdory silnému krvácení převzal řízení. Během několika okamžiků se kokpit změnil v improvizované bojiště, zatímco více než 180 tun vážící DC-10 pokračoval rychlostí téměř 900 kilometrů za hodinu nad americkým Tennessee.
Pilot využil letadlo jako zbraň
Situace byla o to dramatičtější, že Calloway znal prostředí kokpitu stejně dobře jako jeho kolegové. Věděl, kde jsou nouzové systémy, jak funguje řízení letadla i jaké postupy posádka používá. Tato znalost z něj činila mimořádně nebezpečného protivníka. James Tucker si během zápasu uvědomil, že pokud budou pokračovat v běžném letu, bude mít útočník dostatek prostoru k dalším útokům. Rozhodl se proto využít samotné letadlo jako zbraň. Začal provádět prudké zatáčky, strmá stoupání i klesání, aby Callowaye vyvedl z rovnováhy. Obrovský nákladní DC-10 se během několika okamžiků dostal do letových poloh, které konstruktéři nikdy nepředpokládali pro běžný provoz.
Zatímco se letadlo prudce naklánělo ze strany na stranu, všichni čtyři muži naráželi do stěn kokpitu. Předměty se uvolňovaly ze svých míst, krev pokrývala ovládací panely a boj pokračoval s nezmenšenou intenzitou. Tucker několikrát dostal letoun do náklonů přesahujících 140 stupňů a podle pozdější analýzy NTSB se DC-10 v jednu chvíli přiblížil i letu na zádech. Takové manévry jsou mimořádně neobvyklé i u mnohem menších letadel, natož u plně naloženého nákladního stroje.
Tato improvizace však začala přinášet výsledky. Calloway opakovaně ztrácel rovnováhu a nedokázal zasadit rozhodující úder. Posádka tak získala čas, který zoufale potřebovala. Ani po několika minutách boje však nebylo jasné, kdo nakonec získá převahu. V kokpitu zůstávali čtyři těžce zranění muži a letadlo se stále nacházelo několik kilometrů nad zemí.
V kopitu vládl chaos, boj pokračoval
Navzdory vážným zraněním se situace začala pomalu obracet ve prospěch posádky. Andrew Peterson, který ztratil velké množství krve a měl rozdrcenou část lebky, se nepřestával s útočníkem přetahovat o kladiva. James Tucker mezitím pokračoval v prudkých manévrech a snažil se udržet letadlo ovladatelné, zatímco kapitán David Sanders postupně znovu přebíral kontrolu nad řízením. V kokpitu vládl naprostý chaos – přístroje byly potřísněné krví, po podlaze se válely uvolněné předměty a každá další prudká změna směru vrhala všechny čtyři muže proti stěnám kabiny.
Tuckerovy manévry byly natolik extrémní, že později vzbudily pozornost i zkušených zkušebních pilotů. DC-10 se několikrát dostal do náklonů přesahujících 140 stupňů a zažíval záporné přetížení, při němž se lidé i volně položené předměty nadzvedávají ze svých míst. Takové letové režimy byly u širokotrupého nákladního letounu prakticky nevídané. Vyšetřovatelé NTSB později uvedli, že konstrukce stroje byla vystavena zatížení, které se pohybovalo na samé hranici konstrukčních možností. Přesto právě tyto manévry sehrály zásadní roli. Calloway opakovaně ztrácel stabilitu a nemohl útok dokončit tak, jak plánoval.
Palivo jako další velký problém
Po několika minutách se Sandersovi podařilo vyslat nouzové hlášení a otočit letadlo zpět směrem k Memphisu, pro posádku však zdaleka nebylo vyhráno. Calloway se navzdory vlastním zraněním stále pokoušel dostat ke zbraním a několikrát se snažil v útoku pokračovat. Peterson i Tucker jej museli držet na zemi, zatímco Sanders řídil letoun jednou rukou a současně komunikoval s řízením letového provozu.
Dalším problémem byla samotná hmotnost letadla. DC-10 právě odstartoval, jeho nádrže byly téměř plné a nákladový prostor zaplněný zásilkami. Přistání s takto těžkým strojem představovalo značné riziko, protože podvozek ani brzdy nebyly určeny pro tak vysokou hmotnost. Za běžných okolností by piloti několik hodin kroužili, aby spotřebovali palivo, nebo by část z něj vypustili. Tentokrát ale nic z toho nepřipadalo v úvahu. Každá minuta navíc znamenala riziko, že některý z těžce zraněných pilotů ztratí vědomí nebo že se Calloway znovu dostane k útoku.
Na letišti v Memphisu mezitím vyhlásili nejvyšší stupeň pohotovosti. Hasičské vozy, sanitky i policie obsadily okolí přistávací dráhy, protože řídící letového provozu věděli jen to, že se k nim vrací letadlo s vážně zraněnou posádkou. O skutečném rozsahu dramatu uvnitř kokpitu neměl nikdo na zemi ani tušení.
Záchranáři spatřili otřesné „kulisy“ únosu
Sanders přivedl letoun na finální přiblížení nezvykle vysokou rychlostí. Každý pohyb řídicími prvky pro něj představoval obrovské vypětí, přesto dokázal stroj bezpečně usadit na ranvej. Podvozek vydržel mimořádné zatížení a DC-10 po několika stech metrech zastavil. Ve chvíli, kdy se otevřely dveře kokpitu, čekal záchranáře pohled, na který mnozí z nich později vzpomínali jako na jeden z nejotřesnějších ve své kariéře. Kabina byla pokrytá krví a všechny čtyři osoby na palubě utrpěly zranění. Rozdíl byl pouze v tom, že tři z nich bojovali o záchranu letadla, zatímco čtvrtý se jej pokusil zničit.
Lékařské zprávy později potvrdily, jak mimořádný výkon posádka podala. Andrew Peterson měl rozdrcenou část lebky a přerušenou spánkovou tepnu. James Tucker utrpěl otevřenou zlomeninu lebky a úlomky kostí pronikly do mozku. Kapitán Sanders měl těžká poranění hlavy i pravé paže. Lékaři přiznávali, že za podobných okolností většina pacientů není schopna běžného pohybu, natož řízení dopravního letadla. Přesto všichni tři přežili a po dlouhé rehabilitaci se dokázali vrátit do běžného života.
Průběh útoku zachytila nahrávka
Vyšetřování FBI a NTSB následně potvrdilo, že Calloway plánoval útok s velkým předstihem. Ve svých poznámkách měl rozepsané výpočty pojistného plnění i úvahy o tom, jak vyšetřovatelé pravděpodobně vyhodnotí havárii letadla. Právě znovu zapnutý zapisovač hlasů v kokpitu se však stal klíčovým důkazem, který celý jeho plán zmařil. Nahrávka zachytila průběh útoku i zoufalý boj posádky a jednoznačně prokázala, že nešlo o spontánní konflikt, ale o předem připravený pokus o hromadnou vraždu.
Federální soud následně uznal Auburna Callowaye vinným z pokusu o vraždu, leteckého pirátství a dalších závažných trestných činů. Byl odsouzen ke dvěma doživotním trestům odnětí svobody bez možnosti podmíněného propuštění. Na opačné straně soudní síně stáli tři muži, kteří se díky vlastní odvaze a mimořádným pilotním schopnostem zapsali do historie letectví. Air Line Pilots Association jim udělila Gold Medal for Heroism, nejvyšší ocenění za mimořádnou statečnost.
Let je dodnes příkladem odvahy a odhodlání
Případ FedEx Flight 705 měl význam i z hlediska bezpečnosti. Ukázal, že vážnou hrozbou nemusí být pouze teroristé nebo únosci zvenčí, ale také vlastní zaměstnanec se znalostí provozu a přístupem do letadla. FedEx i další dopravci po incidentu zpřísnili interní bezpečnostní opatření a začali věnovat větší pozornost psychologickému stavu zaměstnanců i kontrole jejich zavazadel.
Více než třicet let po této události zůstává FedEx Flight 705 jedním z nejvýjimečnějších příběhů v historii civilního letectví. Ne proto, že by si vyžádal desítky nebo stovky obětí, ale proto, že ukázal, čeho jsou lidé schopni v krajní nouzi. Tři těžce zranění letci dokázali překazit pečlivě připravený plán, ubránit kokpit a bezpečně přistát s letadlem, které se během několika minut proměnilo v dějiště jednoho z nejdramatičtějších soubojů, jaký kdy moderní letectví zažilo.
Časová osa události
- Začátek roku 1994 – Zaměstnanec FedEx Auburn Calloway čelí internímu vyšetřování kvůli nesrovnalostem v záznamech o nalétaných hodinách. Hrozí mu propuštění.
- Před 7. dubnem 1994 – Calloway připravuje plán, podle kterého chce zavraždit posádku nákladního letadla a havárii zamaskovat jako nehodu, aby jeho rodina získala životní pojistku.
- 7. dubna 1994, přibližně 14:42 UTC – Z Memphisu startuje nákladní FedEx Flight 705 (McDonnell Douglas DC-10-30F) do kalifornského San José.
- Krátce před vzletem – Calloway vypíná zapisovač hlasů v kokpitu (CVR). Letový inženýr Andrew Peterson si toho při kontrole všimne a zařízení znovu zapne, aniž tuší, že tím zachrání klíčový důkaz.
- Přibližně 25 minut po startu – Calloway vytahuje kladiva a bez varování útočí na všechny tři členy posádky. Peterson, Tucker i Sanders utrpí těžká poranění hlavy.
- Následujících přibližně 8 minut – V kokpitu probíhá intenzivní boj. První důstojník James Tucker provádí extrémní manévry s letounem, aby útočníka vyvedl z rovnováhy, zatímco ostatní členové posádky se jej snaží přemoci.
- Téhož dne – Kapitán David Sanders obrací letoun zpět do Memphisu a navzdory vážným zraněním bezpečně přistává s výrazně přetíženým letadlem.
- Bezprostředně po přistání – Policie zatýká Auburna Callowaye. Všichni tři členové posádky jsou převezeni do nemocnice s život ohrožujícími zraněními.
- 26. května 1994 – Air Line Pilots Association uděluje Davidu Sandersovi, Jamesi Tuckerovi a Andrewu Petersonovi Gold Medal for Heroism, nejvyšší ocenění za mimořádnou statečnost.
- 1995 – Federální soud uznává Auburna Callowaye vinným z pokusu o vraždu, leteckého pirátství a dalších trestných činů. Je odsouzen ke dvěma doživotním trestům odnětí svobody bez možnosti podmíněného propuštění.
- Následující roky – Případ FedEx Flight 705 se stává součástí výcviku pilotů a krizového řízení posádek. Letecké společnosti zároveň zpřísňují bezpečnostní opatření týkající se vlastních zaměstnanců.
Zdroje: autorský článek s využitím
