Článek
Když se mluví o ekonomice socialistického Československa, nejčastěji se připomínají ztrátové podniky, centrální plánování nebo nedostatek spotřebního zboží. Méně pozornosti se věnuje jiné položce, která každoročně spolykala značné množství veřejných peněz – bezpečnostnímu aparátu. Jeho nejznámější součástí byla Státní bezpečnost (StB), tajná policie určená k ochraně komunistického režimu.
Rozpočet nebyl veřejný
Na rozdíl od armády nebo běžné policie nebyla hlavním úkolem StB obrana státu před vnějším nepřítelem ani boj s běžnou kriminalitou. Jejím posláním bylo především vyhledávání, sledování a potlačování skutečných i domnělých odpůrců režimu. To znamenalo rozsáhlou síť příslušníků, tajných spolupracovníků, technických prostředků i administrativního zázemí. Nic z toho nebylo zadarmo.
Určit přesnou cenu fungování StB je dnes prakticky nemožné. Rozpočet tajné policie totiž nebyl veden jako samostatná veřejná položka. Financování probíhalo prostřednictvím federálního Ministerstva vnitra, jehož rozpočet zahrnoval Veřejnou bezpečnost, pohraniční stráž, civilní správu i samotnou StB. Část výdajů navíc zůstávala utajena nebo byla ukryta v jiných kapitolách státního rozpočtu.
StB používala tento přístroj k tajnému nočnímu fotografování
Vysoké náklady na techniku
Historici proto místo jediné částky pracují s odhady založenými na počtu zaměstnanců, mzdových nákladech, provozu budov, technickém vybavení či financování agenturní sítě. V osmdesátých letech zaměstnávala StB přibližně 12 až 15 tisíc profesionálních příslušníků. K tomu je třeba připočítat desetitisíce tajných spolupracovníků, důvěrníků a kandidátů spolupráce, jejichž činnost byla často odměňována penězi, dary nebo různými výhodami.
Nemalé prostředky spolykala také technika. Odposlechová zařízení, fotografická technika, skryté kamery, speciálně upravené automobily, šifrovací prostředky nebo rozsáhlé archivní systémy představovaly na svou dobu velmi drahé vybavení. Významnou část rozpočtu tvořily rovněž náklady na konspirativní byty, služební cesty, provoz objektů či vývoj speciálních metod sledování.
Nepřímé náklady na další spolupracovníky
Skutečná cena StB byla mnohem vyšší než samotné účetní výdaje. Každý zkušený technik, právník, jazykově vybavený analytik nebo vědec zaměstnaný v represivním aparátu představoval pracovní sílu, která chyběla ve výrobě, zdravotnictví, školství nebo výzkumu. Režim tak investoval lidský kapitál do činností, které nevytvářely žádnou ekonomickou hodnotu.
Další náklady byly nepřímé. Atmosféra strachu omezovala podnikavost, svobodnou výměnu informací i vědeckou spolupráci se zahraničím. Desítky tisíc lidí přišly kvůli politickým důvodům o zaměstnání nebo možnost vykonávat svou profesi. Mnozí emigrovali a stát tím přišel o kvalifikované odborníky, jejichž vzdělání sám financoval.
Bartolomějská ulice - nechvalně proslulé sídlo StB
V zahraničním srovnání přitom Československo nepatřilo mezi státy s malým bezpečnostním aparátem. Počet příslušníků tajné policie v přepočtu na obyvatele byl srovnatelný s dalšími zeměmi sovětského bloku. Rozsah evidence občanů, agenturní práce i technického sledování patřil mezi nejrozvinutější ve střední Evropě.
Pravděpodobně šlo o miliardy
Po listopadu 1989 se ukázalo, jak rozsáhlý systém stát desítky let financoval. Vedle tisíců zaměstnanců zůstaly miliony stran archivních dokumentů, stovky objektů a rozsáhlé technické vybavení. Přestože přesná cena nikdy nebude známa, odborníci se shodují, že šlo o miliardové částky v tehdejších korunách. V dnešních cenách by představovaly mnohonásobně vyšší hodnotu.
Skutečnou cenu StB však nelze vyjádřit pouze penězi. Daňoví poplatníci neplatili jen provoz tajné policie, ale také systém, který bránil svobodné diskusi, omezoval cestování, ničil profesní kariéry a zasahoval do soukromého života statisíců lidí. Účet za fungování StB tak nebyl pouze ekonomický, ale i společenský a morální.
Časová osa vzniku a fungování StB
- 1945 – vzniká poválečný bezpečnostní aparát, z něhož se později vyvine Státní bezpečnost.
- 1948 – po komunistickém převratu se StB stává hlavním nástrojem politických represí.
- 50. léta – období nejtvrdších represí, politických procesů a masového sledování obyvatel.
- 1968 – po okupaci Československa následuje reorganizace a opětovné posílení StB.
- 70.–80. léta – vrchol rozsahu agenturní sítě, technického sledování i personálního obsazení.
- 17. listopadu 1989 – pád komunistického režimu znamená začátek zániku StB.
- 15. února 1990 – Státní bezpečnost je oficiálně zrušena.
Zdroje: autorský článek s využitím
kniha Protistátní bezpečnost - Karel Kaplan
