Článek
Raoul Wallenberg se narodil 4. srpna 1912 do jedné z nejvlivnějších švédských rodin. Wallenbergové patřili k finanční i průmyslové elitě země a mladý Raoul mohl bez větších starostí pokračovat v rodinné tradici. Místo toho vystudoval architekturu na Michiganské univerzitě ve Spojených státech a několik let pracoval jako obchodník. Nic nenasvědčovalo tomu, že se jednou stane jednou z nejvýznamnějších humanitárních osobností druhé světové války.
Budapešť se měnila v past, zastavoval vlaky smrti
V létě 1944 už nacisté ovládali téměř celou Evropu a Maďarsko se stalo posledním velkým útočištěm židovského obyvatelstva ve střední Evropě. Situace se dramaticky změnila po německé okupaci země. Deportace do vyhlazovacích táborů nabraly obrovské tempo a během několika měsíců byly statisíce lidí odvezeny především do Osvětimi. Na žádost amerického War Refugee Board vyslalo švédské ministerstvo zahraničí do Budapešti právě Raoula Wallenberga. Do města dorazil v červenci 1944 jako zvláštní diplomat s jediným úkolem – zachránit co nejvíce lidských životů.
Wallenberg velmi rychle pochopil, že běžná diplomacie nebude stačit. Začal vydávat takzvané ochranné pasy (Schutz-Pass), které jejich držitele označovaly za osoby pod ochranou Švédska. Přestože jejich právní hodnota byla často sporná, nacistické i maďarské úřady je v mnoha případech respektovaly. Nezůstalo ale jen u dokumentů. Pronajal desítky budov, které označil švédskými vlajkami a prohlásil je za objekty pod diplomatickou ochranou. Tisíce lidí v nich našly útočiště.
Raoul Wallenberg prostě zmizel
Nejodvážnější byly jeho zásahy přímo u transportů smrti. Dochované výpovědi svědků popisují, jak přicházel k vlakům připraveným k odjezdu, vylézal na střechy vagónů nebo se prodíral mezi ozbrojenými vojáky a rozdával ochranné pasy lidem odsouzeným k deportaci. Některé doslova vytahoval z vlaků mířících do koncentračních táborů. Historici se liší v odhadech počtu zachráněných. Jisté je, že Wallenbergův tým pomohl zachránit desetitisíce maďarských Židů, přičemž některé odhady uvádějí až kolem 100 000 lidí.
Zmizel ve chvíli, kdy válka končila
V polovině ledna 1945 se sovětská vojska probíjela Budapeští a nacistická obrana se hroutila. Dne 17. ledna odjel Raoul Wallenberg jednat s velitelstvím Rudé armády. Do cíle ale nikdy nedorazil, sovětská kontrarozvědka SMERŠ ho zatkla a odvezla do Moskvy. Wallenberg oznámil svým spolupracovníkům, že se vydává jednat se sovětským maršálem Rodionem Malinovským. Při odjezdu pronesl větu, která se později stala legendární: „Nevím, jestli jedu jako host, nebo jako vězeň.“
Už se nikdy nevrátil. Důvod, proč ho Sověti ozvedli, dodnes není jistý. Jedna z teorií říká, že ho podezírali ze špionáže pro Spojené státy. Jiné hypotézy hovoří o tom, že jim vadily jeho kontakty s americkou War Refugee Board nebo jeho rozsáhlá síť spolupracovníků v Budapešti.
Sověti dlouho tvrdili, že o něm nic nevědí
Následovalo jedno z největších zmizení 20. století. Sovětské úřady po válce dlouhá léta lhaly, že o Wallenbergovi nemají žádné informace, přestože byl v jejich rukou. Teprve v roce 1957 Moskva oznámila, že údajně zemřel už 17. července 1947 ve věznici Lubjanka na srdeční infarkt. Přesvědčivé důkazy ale nikdy nepředložila a její verzi dodnes provázejí vážné pochybnosti.
Během dalších desetiletí se objevovaly výpovědi bývalých vězňů, kteří tvrdili, že muže odpovídajícího Wallenbergovu popisu potkávali v sovětských věznicích ještě v 50., 60., a dokonce 80. letech. Žádnou z těchto výpovědí se nepodařilo jednoznačně potvrdit.
Pamětní deska Raoula Wallenberga, Budapešť, XIII. obvod, ulice Raoula Wallenberga č. 11
Záhada není dodnes uzavřena
Po rozpadu Sovětského svazu získali badatelé přístup k části archivů. Ani ty ale nepřinesly definitivní odpověď. Ruská vyšetřovací komise v roce 2000 připustila, že Wallenberg byl s největší pravděpodobností popraven sovětskými bezpečnostními složkami. Přímý důkaz však stále chybí a okolnosti jeho smrti zůstávají neobjasněné.
Švédsko ho oficiálně prohlásilo za mrtvého až v roce 2016. Formální datum úmrtí stanovilo na 31. července 1952, protože šlo o administrativní postup vycházející z posledních věrohodných stop, nikoli z důkazu o jeho skutečné smrti.
Raoul Wallenberg se mezitím stal symbolem občanské odvahy. Izrael mu udělil titul Spravedlivý mezi národy, Spojené státy, Kanada i Maďarsko ho jmenovaly čestným občanem a jeho jméno dnes nesou ulice, školy i památníky po celém světě. Ironií osudu muž, který zachránil desetitisce lidí před nacisty, sám zmizel beze stopy v soukolí další totalitní velmoci.
Časová osa života a smrti Raoula Wallenberga
- 4. srpna 1912 – narození Raoula Wallenberga ve Švédsku.
- 1935 – absolvuje architekturu na Michiganské univerzitě.
- 9. července 1944 – přijíždí jako švédský diplomat do Budapešti.
- 1944 – vydává ochranné pasy a zřizuje „švédské domy“ pro pronásledované Židy.
- 17. ledna 1945 – zatčen sovětskou kontrarozvědkou SMERŠ.
- 1957 – Sovětský svaz tvrdí, že zemřel 17. července 1947 ve věznici Lubjanka.
- 1963 – Izrael ho prohlašuje za Spravedlivého mezi národy.
- 1981 – stává se čestným občanem USA.
- 2000 – ruská komise připouští, že byl pravděpodobně popraven.
- 2016 – Švédsko ho po 71 letech oficiálně prohlašuje za mrtvého.
Zdroje:
