Článek
Operace Anthropoid bývá v české historické paměti spojována především se jmény parašutistů, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinhard Heydrich. Postavy jako Jan Kubiš nebo Jozef Gabčík se staly symbolem odvahy a odporu proti nacistické okupaci. Jenže za jejich činem stála rozsáhlá síť lidí, jejichž jména zůstávají často v pozadí. Jedním z nich byl i František Šafařík, muž, jehož role byla klíčová, přesto dlouho téměř neznámá.
Jak se dostat do nedostupných prostor?
Rozhodnutí odstranit Heydricha nevzniklo z náhlého impulzu. Bylo výsledkem strategické úvahy československé exilové vlády vedené Edvard Beneš. Heydrich totiž po svém příchodu do Protektorátu Čechy a Morava v roce 1941 nastolil režim tvrdých represí, jehož cílem bylo definitivně zlomit český odpor. Atentát měl být nejen aktem pomsty, ale především politickým signálem směrem k spojencům: český národ se nevzdal a aktivně bojuje.
František Šafařík prokázal neuvěřitelnou odvahu
Aby však mohl být takový čin uskutečněn, nestačila odvaha ani vojenský výcvik. Bylo třeba detailních informací, přesného načasování a dokonalé znalosti prostředí. Právě zde vstupuje do příběhu František Šafařík. Jako údržbář na Pražském hradě měl přístup do prostor, které byly pro většinu lidí nedostupné. Jeho práce mu umožňovala pohybovat se téměř neomezeně a bez podezření, což z něj činilo ideálního pozorovatele.
Bez Šafaříka by to nešlo
Šafařík dokázal shromažďovat informace o Heydrichových zvycích, jeho každodenních trasách i bezpečnostních opatřeních. V prostředí okupovaného Hradu, kde vládla přísná kontrola, představoval paradoxně právě on jeden z nejméně nápadných prvků. Nenápadnost se stala jeho největší zbraní. To, co by u jiného vzbudilo pozornost, u něj splývalo s každodenním chodem instituce.
Jeho přínos však nespočíval pouze ve sběru informací. Aktivně se podílel na jejich předávání a interpretaci. Právě díky jeho poznatkům bylo možné vytipovat místo, kde bude Heydrich nejzranitelnější. Nakonec padla volba na zatáčku v pražské Libni, kde muselo jeho vozidlo zpomalit. Tento detail, zdánlivě banální, rozhodl o úspěchu celé operace.
Vůz, ve kterém jel Reinhard Heydrich v době atentátu
Extrémní odvaha, prozrazení by mělo děsivé následky
Jedním z nejodvážnějších momentů Šafaříkova působení byly jeho osobní kontakty s parašutisty. Setkával se s nimi nejen na konspiračních místech v Praze, ale dokonce je dokázal provést i po Pražském hradě. V prostředí, které bylo centrem nacistické moci, jim ukazoval konkrétní místa, popisoval pohyb protektora a upozorňoval na slabiny v zabezpečení. Taková činnost byla extrémně riskantní, odhalení by znamenalo nejen jeho smrt, ale pravděpodobně i likvidaci celé jeho rodiny.
Příznačné je, že právě jeho pracovní oděv – obyčejné montérky – mu poskytoval téměř dokonalé krytí. V očích okupantů byl „jen“ údržbářem, člověkem, který do prostředí Hradu přirozeně patří. Tento efekt „neviditelnosti“ umožňoval, aby se pohyboval tam, kde by jiní vzbudili okamžité podezření. V kontextu nacistického aparátu, založeného na kontrole a podezřívání, šlo o mimořádně účinný paradox.
Volby byla nakonec jasná
Samotná příprava atentátu přitom nebyla přímočará. Zvažovalo se několik variant útoku, včetně možnosti provést jej přímo v areálu Hradu nebo v úzkých pražských ulicích. Tyto varianty však narážely na zásadní problém, a to nemožnost úniku. Volba libeňské křižovatky tak byla kompromisem mezi šancí na úspěch a alespoň minimální možností přežití.
Dne 27. května 1942 byl plán uveden v život. Atentát uspěl a Heydrich svým zraněním o několik dní později podlehl. Následky však byly tragické. Nacistická okupační správa rozpoutala vlnu represí, která zasáhla tisíce lidí. Vyhlazení Lidic a Ležáků se stalo symbolem této pomsty, ale zdaleka nevyčerpává její rozsah.
Památník parašutistům, kteří provedli atentát na Heidricha, na kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze
Šafařík nebyl nikdy odhalen
V tomto kontextu působí osud Františka Šafaříka téměř neuvěřitelně. Na rozdíl od mnoha jiných účastníků odboje nebyl nikdy odhalen. Zůstal na svém místě na Pražském hradě až do konce války, aniž by padl do rukou gestapa. Jeho přežití bylo výsledkem kombinace štěstí, důsledného utajení a také mlčenlivosti těch, kteří byli zatčeni. Nikdo z nich jeho jméno neprozradil.
Po válce se jeho role postupně dostala na světlo. Při vyšetřování okolností atentátu vypovídal o své činnosti a byl oceněn za svou odvahu. Přesto zůstal v širším povědomí spíše na okraji, zastíněn dramatičností samotného útoku i osudy jeho přímých vykonavatelů.
Příběh Františka Šafaříka tak ukazuje jiný rozměr odboje, tichý, nenápadný, ale nepostradatelný. Bez lidí, kteří dokázali riskovat v každodennosti, by žádná velká akce nemohla vzniknout. Anthropoid nebyl jen dílem několika parašutistů, ale výsledkem spolupráce desítek jednotlivců, jejichž odvaha měla různé podoby. Někteří stáli se zbraní v ruce, jiní v montérkách. A právě ti druzí často rozhodovali o tom, zda ti první dostanou svou šanci.
Časová osa operace Anthropoid a role Františka Šafaříka
- 1939 – vznik Protektorátu Čechy a Morava
- září 1941 – Reinhard Heydrich nastupuje jako zastupující říšský protektor
- konec 1941 – exilová vláda v čele s Edvard Beneš rozhoduje o provedení atentátu
- prosinec 1941 – výsadek parašutistů včetně Jan Kubiš a Jozef Gabčík
- počátek 1942 – zapojení domácího odboje, sběr informací (včetně Františka Šafaříka)
- jaro 1942 – upřesnění Heydrichových tras a výběr místa útoku v Libni
- 27. května 1942 – provedení atentátu na Heydricha v Praze
- 4. června 1942 – Heydrich umírá na následky zranění
- červen 1942 – nacistické represe, vyhlazení Lidic a Ležáků
- 1945 – konec druhé světové války, Šafařík zůstává neodhalen
- po roce 1945 – Šafařík vypovídá o své roli a je vyznamenán
Zdroje: Autorský článek s použitím
Jiří Padevět – Průvodce protektorátní Prahou
