Článek
Za diktatury, po r. 1948 , byla i naše rodina tvrdě bolševiky postižena. Jeden z mých dědů, otec mého otce, bojoval 4 roky v legiích, a protože uměl jazyky, doprovázel generála M. R. Štefánika, když byl v Paříži jednat s představiteli Dohody. Byl i v doprovodu M. R. Štefánika, když tento byl v Rusku. Později bojoval na Ukrajině proti bolševikům a bránil před nimi transibiřskou magistrálu. Za 2 světové války byl činný v odboji. V roce 1950 dostal ve vykonstruovaném procesu od komunistů provaz, za údajnou velezradu.
Můj druhý děda, otec matky, měl velký grunt , byl velkostatkář, dával práci lidem v okolí a jeho produkty, hlavně sýry, byly dodávány na Pražský hrad a Pražské arcibiskupství. Když přišli k moci bolševici, tak jim, podělaným strachem ze Stalina, bylo nařízeno, že v každé vesnici musí být jeden kulak, a tady ten, co měl největší hospodářství, to být nemohl, byl sešvagřen s předsedou KSČ, odnesl to můj děda, dostal devět let nucených prací v Jáchymově, odpracoval si šest a po návratu dlouho marodil a již nikdy nemohl pořádně pracovat.
Můj otec byl v r. 1957 ubit a ukopán pracovníky StB jenom za to, že na konci 2. světové války vzhledem k tomu, že znal 8 jazyků, sloužil jako tlumočník u RAF.
Proto jsem se obával vstupu bolševiků do parlamentu. I když z komunisty a spolupracovníka StB v čele vlády nejsem taky příliš nadšen, snad se někdy v nejbližší době dočkáme omluvy a vysvětlení, stejně jako to udělal jiný komunista na Hradě.
