Článek
Jsem utahán a jsem rád, že se plazím. Tedy už zůstanu sám. Vždy si jen vzpomenu, jaké to bylo hledat partnerku a otřepu se.
Neříkám, že se mi dámy nelíbí, sem tam to se mnou fakt zacvičí, když chemie zafunguje. Ale stačí si přečíst nějaký magazín, jak je trestné nosit ponožky do sandálů, co všechno je nesmírně důležité pro výběr a zařazení do škatulky „správný partner“ a okamžitě vystřízlivím.
Ale vím, že jedna z padesáti je kompatibilní. Slečna dobrodružka. Takové ty typy, co ještě v dětském věku chtěly být spíš klukem a hrály si s kluky klučičí hry. Tím nemyslím hru na doktora, ale určitě víte, co tím myslím, že v každé druhé třídě ZŠ byla cca ve čtvrtém ročníku vždy jedna holka, někde tedy žádná, se kterou se dalo bavit, která byla napůl kluk. A nebyla to otrava a nuda, pokud s ní člověk trávil čas. Něco jako Pipi Punčochatá.
S takovýma holkama je to pak zajímavější i v životě dál. Zatímco běžné dámy jsou předvídatelné, tak takové ty skutečné dobrodružky jsou pro každou „špatnost“ i v průběhu života. Mají podstatně méně tabu než běžné dámy. Také jsou výrazně méně konvenční, přestože to před ostatními maskují, aby je neodsoudily.
Největším strašákem všech žen je podle mne vydědění ze společnosti ostatních žen. Je to zajímavé. Čekal bych, že by pro každou ženu měl být nejdůležitější názor jejího partnera. Je to nejbližší člověk, je s ním propojená, má s ním děti. Bohužel mám opakovanou zkušenost, že se většinou neřeší nic jiného, než co říká či si myslí ta či ona. Jaký udělala dojem na toho či onoho cizího člověka. Partner je po letech společného života někde až za psem a všemi sousedy. Nebere se. Ale to je asi běžný projev dlouholetého manželství.
Řeší se, zda ji náhodou nějaká nepomlouvá, či zda dobře zapadá do nějakého zcela vykonstruovaného pseudosvěta z dílny romantických hollywoodských filmů, prostě zda je v souladu a přijímaná. Pak je šťastná. Je nutné to brát jako fakt. Byl bych naivní dělat stejné věci a čekat jiné výsledky.
Takže bych to shrnul. Pravděpodobnost, že natrefíte na tu klukovskou holku, se kterou byla kdysi psina a dnes bude alespoň svá a nebudete mít doma někoho řízeného kamarádkami, časopisem či telenovelou, tak ta pravděpodobnost není podle mne příliš vysoká.
Testnete to tak, že se na rande chováte „příšerně“ a říkáte „děsné věci“ (opak mainstreemu, a ještě z vlastní hlavy) a jste těžce nekonvenční. Tím ušetříte spoustu času sobě i dámě. Většina jich okamžitě uteče, či vás odsoudí. Nejčastěji jsem se setkal se slečnami typu „bavte mne a já vás budu hodnotit, abych vás mohla pak za zády pomluvit, jaký jste děsný magor a trapný“. Pak je to jen o tom čekat a zkoušet a čekat a zkoušet. Až nakonec padnete na tu jedinečnou, která je jiná. Kterou to, co ostatní odpudilo, spolehlivě přitáhne.
Jenže je to statistika. Spousta je jich jen „falešných nadšenek“ hledajících nějakého výstředníka v nějakém svém životním období, kdy se samy hledají, kdo jsou. A za rok budou někdo jiný a potřebovat jiný doplněk své originality. Kdy jen dočasně přijaly za svou nějakou škatulku, do které právě čirou náhodou pasujete a kterou pak zase s klidem opustí nebo uzrají a přejdou do režimu „konvence“.
A pak zjistíte, že je to zase jen další, která pouze pózuje, hraje si na tvrďačku, umělkyni, čarodějku, znalkyni mužů, odhodlanku či cokoliv jiného. A ve finále pak s hrůzou objevíte, že se jen strašně přemáhala, aby to klaplo a přesvědčila vás, že je gelf na přání. Jakmile zaboduje (dětmi, svatbou) a má něco jistého, přetvařování končí a začínají se řešit zkopírovaná témata a životní styl. „Podívej na sousedy, jak jsou úspěšní“ a ty ne, tlaky, negativní motivace. Z vás se pak stává čistý „Pepa Smolík“. Ti mladší často zažijí více manželství se stejnými začátky i konci. Nevím, zda to dává nějaký smysl.
Při výběru ale nejde věřit ničemu. Filtr spontánnosti je stále to, co funguje nejlépe a ty největší „ochočovatelky“ odradí. Tohoto nepředělají, aby s nimi chodil po návštěvách a na oslavy a předstíral štěstí, tedy jdou jinam.
Je naprosto jasné, že pokud někdo chce opravdu hezkou (vizuální sexy typ) a přitom „s duší“, se kterou můžete právě vy sdílet, tak ta pravděpodobnost je tak mizivá (průnik množin), že prostě nemá snad ani vůbec cenu plýtvat časem.
Kde jsou ty doby, kdy kvůli tomu, kdybych možná nějakou pěknou a správnou potkal, tak člověk chodil v hadrech, který mu nevyhovují, připadal si jak ten nablblý páv, který kvůli nesmyslům, které na sobě musí mít pro spáření, aby byl pro partnerku zajímavý, tak skoro není schopen ani žít.
A teď utrácíte, dostáváte po tlamě od jiných samců. Ty konflikty zákonitě vzniknou, když je žena přitažlivá a vážný zájem má více než jeden. Exponujete se v místech, kam vám rozum velí vůbec nechodit. Kde jsou opilci, kde se společensky žije, plesy, diskotéky. Na první pohled vidíte, že tam nepatříte, ale chcete partnerku. Má mít pocit, že má „chlapa“. Riskujte, trpte. Low level návštěvníci, žádná ochranka, hodně chlastu, řev a kouř. Omladina zkouší, jakou má kdo sílu a jak si co nejlépe nabít sebedůvěru na účet někoho jiného. Není slyšet vlastního řevu a vy se tam půjdete prezentovat před povrchností s naprosto nejistými výsledky. Hrůza. Ještě, že už to mám odbyto. Znovu bych to nepodstupoval.
Raději jsem se podobným interakcím vyhýbal. Co bylo k mání bez útrap bylo obvykle s jinými problémy. Ty přitažlivé byly zase jen poukázka na malér, kde ona nevnímá, kdo je primitiv, kdo pozér co přišel jen účelově zaimponovat, kdo si hraje za peníze rodičů (ti měli vždy úspěch největší) a kdo je myslící. Ty prostší si vybíraly snad podle bot a siláckých řečí. Nešlo to vyhrát.
Nezapomenu na to, jak jsem kdysi nic netuše přišel v tanečních na pánské záchodky. Tam na mne pět maníků čekalo už 10 minut, až tam konečně dorazím, aby se mi pomstili za to, že jsem jim odloudil třpytivou vyvinutou holku z jejich vesnice, na kterou mají právo oni. Vypadalo to opravdu zle. Ten můj problém s třpytkami. No nic. Ještě štěstí, že tam vzápětí přišel si odskočit i o dvě hlavy větší týpek typu hormonální porucha z vyššího ročníku gymplu, který byl kámoš a věc levou zadní vyřešil. Ještě na mne pak řvali skrz okénko, ať se s nimi jdu prát o ní ven, jestli nejsem srab.
Nešel jsem, nejsem hlupák, abych hrál cizí hry, podle cizích pravidel. Výhra je nepravděpodobná a nemám natrénováno předem. Ani nevím, kdo je rozhodčí a neznám pravidla.
Proto jsem nad seznamováním zlomil hůl. Už vím, kdo je rozhodčí a znám pravidla. A znám i konce. A chci už klid. Jak klesnou hormony, je to úleva jak blázen. Princezny jsou krásné, dělají se roztomilé, ale mít je doma, brrrrrr.
