Článek
Honosí se tím na sociálních sítích a hrdě kárají své dekadentní okolí. Přitom o Vánocích se totiž ještě vykydli na gauči u sledování Drei Haselnüsse für Aschenbrödel.
Dopřáli si cukroví, co hrdlo ráčí a naprali se bramborovým salátem. Vždyť je to naposledy. Nevadí, že se cítím jako preceptor! V lednu se všechno změní! Poslední pivo, drink, šluknutí a 10,9,8.. a tadá, změnil jsem se! Ze dne na den otočka o 180 stupňů.
Bohužel, tahle rychlokvašná snaha většinou nevydrží ani do konce ledna. Lidé, co navštěvují posilovny celoročně si konečně trochu oddychnou od návalu, tabákové firmy se radují, že nepřijdou o bonusy a nealko pivo si přestane dělat naději na pivo roku.
No jo, ale co s tím?
Postrádáme hlubší smysl?
Proč se nám to nedaří urvat silou vůle? Problém může spočívat v tom, že mnohdy vlastně nevíme, proč vlastně s nezdravými aktivitami chceme přestávat, když nás vlastně vnitřně naplňují.
V první řadě může být tedy dobré uvědomit si svoje velké PROČ a sepsat si dlouhodobější vizi svého budoucího a reformovaného já.
Jaký/á bych chtěl/a vlastně být? Jak to bude vypadat a jak se budu cítit? Jaké aktivity pro to budu dělat?
Síla prostředí
Ta je obecně silnější než síla vůle. Třeba v betonovém New Yorku, kde je chladno a ponuro, se lidé přirozeně srocují v barech, což podporuje vzájemné propojení skrze alkohol. Naproti tomu ve vyhřátém Los Angeles tráví lidé společný čas sportem během dne. Uber tam stojí majlant, a tak alkohol sociální život spíš omezuje.
Čím ale nahradím ten kávový rituál, čím večerní posezení v hospodě? Proč mi ty suchary nechutnají a nepomáhají budovat svalovou hmotu? V takových případech to na sílu vůle neurvete.
Nemusíte se ale nutně stěhovat do Města andělů! Zkuste si vybudovat podporující prostředí v české kotlině. Třeba:
• Nepůjdu v pátek pít a místo víkendu objímáním záchodové mísy strávím kvalitní čas s blízkými na túře v přírodě. Dáme si pivko k obídku.
• Když nebudu tolik kouřit, bude se mi líp dýchat a poznám třeba novou komunitu lidí při sportu, která mi pomůže dosahovat vytyčených cílů.
Chybí radost a udržitelnost?
Ke vší té náhlé změně postaveně na síle vůle si ještě zvolíme leden — nejdepresivnější a nejstudenější měsíc v roce. Něco jako jedno dlouhé pondělí. Období, kdy začít 4krát týdně běhat po rozteklém sněhovém blivajzu není zrovna radost. A přitom radost je tak důležitý komponent pro budování nového zvyku!
Nebaví vás běhat? Třeba nikdy nebude. Běžte na fotbal, nebo fotbálek — stejně je nejlepší začít postupně. Radost se navíc krásně pojí s udržitelností. Aby vám to vydrželo, mělo by vás to bavit.
Bohém vs. generál!
Jak říká Jirka Krampol: „Nikdo není dokonalý!“, a to je dobré přijmout. Náš emoční mozek je výrazně starší než ten racionální, a tak může být velmi těžké přesvědčit našeho vnitřního bohéma, aby předal žezlo našemu generálovi. (Skoro jako Prosinec Lednovi ve 12 měsíčkách, ha!).
Z Bratrstva kočičí pracky nemůžou být ze dne na den Rychlé Šípy. Navíc bohém i generál jsou dvě strany jedné mince: jin a jang, Štaflík a Špagetka, Dařbuján a Pandrhola (dosaď libovolné ikonické duo). Když budeme jednu stranu příliš potlačovat, dost možná se nám to vrátí jako bumerang.
Co z toho vyplývá? S radostí, udržitelností, smyslem a sebeláskou může z lednáčka být celoročnáček!
