Článek
Po přečtení článku jsem se dosyta zasmál. Autorka zřejmě uvízla ve své sociální bublině a její mudrování o tom čeho ženy dosáhly svou emancipací je absolutně mimo mísu.
Asi bych začal nedávným článkem na Seznam.cz, který píše o rozhodnutí nejvyššího soudu po rozvodu fotbalového brankáře, který v rozvodovém řízení nechtěl své bývalé partnerce vyplatit sumu o kterou žádala. Soud nejspíše v rámci genderové sociální rovnosti rozhodl, že majetek se má rozdělit v poměru 60 : 40. Odůvodnění bylo více než úsměvné, kdy argumentem k tomuto rozsudku bylo vysvětlení, že muž mohl vydělávat, protože měl doma partnerku, která se starala o chod domácnosti. Byli bezdětní, ona se občas starala o jeho syna z prvního vztahu. Asi všichni víme, že kdyby si chlap zaplatil občas služku a k uspokojení nejnižších pudů sem tam navštívil nevěstinec, vyšlo by ho to nesrovnatelně levněji, bez soudu, bez zbytečných starostí navíc. A je to jeden příklad za všechny.
Ne, vážená autorko, nezměnilo se prakticky nic. Muž je stále tím finančním příjmem do rodiny, ať již dobrovolně či nedobrovolně,je stále tím, který určuje zda bude mít potomky a kolik bude mít potomků a je stále tím silnějším pohlavím. Můžete svému nějakému povstání říkat třeba Emancipace, ale realitu běžného života tím nezměníte.
To co se po revoluci stalo je, že se zrušily školky, zavedla se mnohem delší mateřská dovolená ( nejdelší v zemích EU) a na muže se hodila ještě vyšší finanční zátěž, včetně toho škrábání brambor, i když ne doma, ale v restauracích, kdy při socialistických cenách v kapitalismu už se moc žen doma vařit neobtěžuje, protože za hubičku jim dá najíst ten muž v restauraci. Stačilo by srovnat ceny se západem a stály by jste opět se zástěrou doma, jelikož oběd za 500 Kč by jste si dovolit nemohly.
Každé druhé manželství je rozvedené a v 95 % případů jsou děti svěřeny do péče ženy a na mužích opět zůstává povinnost hlavně platit alimenty, jelikož drtivá většina rozsudků je nastavena tak, že děti má muž u sebe jednou za 14 dní o víkendu. Vidět je tedy může 4 dny v měsíci, ale když je třeba něco zaplatit nad rámec alimentů, opět je to ten muž na kterém to leží. Argumentem je, žena se přeci stará o děti.
Rovnost příjmů. Obyčejné již tisíckrát vyvrácené klišé. Tak jenom některá fakta. Ženy v ČR pobírají opravdu v průměru 0 16 % nižší mzdu, je třeba zdůraznit, že se jedná o průměr. V mnoha oborech mají ženy stejné ohodnocení jako muži a pomyslné nůžky v příjmu se více rozevíraji v manažerských pozicích. Je třeba také dodat, že ženy se v průměru dožívají o 8 let déle, tedy také o 8 let déle čerpají důchod, v součtu s dávkami od státu v době rodičovské dovolené, které platí na vyšších obvodech na dani z příjmu ( díky vyššímu příjmu ) muži, jsou na tom ženy celkově vlastně lépe. V době rozvodu přijdou k majetku, mají pro sebe děti a ještě si užívají delšího důchodu.
Otázkou tedy není, co chtějí muži, otázkou je kam až nechají muži ženy zajít. Pakliže jsou zákony nastaveny čistě feministicky, muž má pramalou šanci se tomu bránit.
Možná se cítíte uraženě, že vám muž díky domnělému patriarchátu v něčem bránil ( ano domnělému, jelikož v socialismu chodily ženy do práce stejně tak jako muži a na mateřské netrávily zdaleka takovou dobu jako dnes), ale já to vidím tak, že jste se po revoluci ukázaly přesně tak, jaké jste. Jde vám o děti a peníze a muž je ten, který vám to má přinést a modlit se, že vám za pár let nerupne v hlavě, aby díky feministicky nastaveným zákonům o vše nepřišel. Jsme tedy zahnáni do kouta, pokud nebudeme skákat jak si žena pískne, riskujeme že přijdeme o vše.
Já vám mohu v klidu na závěr říct, že podruhé bych se neženil ani za zlaté prase. Nejlepším řešením v dnešní době je zůstat single.
S pozdravem
K.Š.
