Článek
Začal bych tím, že rámcově s článkem autora souhlasím, není možné chtít po někom děti, když je sám nechce. Je to svobodná volba každého z nás.
Nicméně, co mne zaujalo mnohem více byla diskuze pod tímto „kontroverzním“ článkem. Velká část přispěvatelů si stojí za tím, aby si každý spořil na důchod sám a nespoléhal se na stát. Ostatně 50 % čtenářů v anketě pod článkem jasně ukazuje trend, jakým by se ona poloviční část obyvatel vydala. Osobně jsem zastáncem spoření na důchod a nespoléhat se na stát, ale s jedním zásadním dodatkem, nemá to prakticky nic společného s tím mít děti, či zůstat bezdětný. Důchodový systém je katastrofa sama o sobě. Plodit děti jenom proto, aby byla nová položka, která má platit daně, a udržovat tím živou mrtvolu je nejen neetické, nemorální, ale do jisté míry je to otázka neskutečné sobeckosti lidí, kteří vnímají nově narozeného člověka jako někoho, kdo jim má zachránit zadek na stará kolena.
V komentářích se také dočteme, že správný model by měl být 1 dítě za maminku, jedo za tatínka a ještě alespoň jedno za někoho, kdo to dítě nemůže mít. To je vrcholná ukázka kalkulace některých našich spoluobčanů. Není příliš vysoké procento neplodných lidí od narození. Neplodnost si lidé způsobí v naprosté většině případů vlastní nezodpovědností ať vůči životnímu stylu, či odkládáním mateřství na pozdější věk. To, že se tak někdo rozhodl, že ze sebe udělá neplodného(ou) je opravdu čistě jenom problém dotyčných a ti druzí zde nejsou od toho, aby přiváděli na svět dalšího potomka pro cizí nezodpovědnost. Stejně tak je úplně mimo kalkul přispěvatelů, kteří při prakticky nulové nezaměstnanosti tvrdí, že mít děti neznamená, že budou vychovány k práci. Kdo tedy podle nich pracuje? Zřejmě jenom oni sami a všichni okolo jenom plodí děti a přiživují se na těch pracovitých a co víc, své děti nevedou k práci.
Já jsem táta 2 dětí, ale děti jsem chtěl z lásky, z touhy po tom mít potomky. Děti jsem si v žádném případě nedělal proto, aby v budoucnu zachraňovaly svými odvody náš důchodový systém. Děti jsem chtěl 2, kluka a holku a jsem šťastný, že se tak povedlo, nicméně vím, že děti nejsou levná záležitost, a proto bych nikdy nechtěl víc, než ty 2 potomky a je mi naprosto ukradené, zda tu někteří kalkulují s počtem 2,1 či 2,2 dítěte na ženu. Každý má mít tolik potomků, kolik je schopen uživit a děti si má každý když už dělat z čistě vlastního přesvědčení, že tu roli rodiče přijme. Ne v rámci toho, co potřebuje společnost, náš důchodový systém apod.
Jsme globalizovaná společnost, je třeba si uvědomit, že už dávno nejsme společnost uzamčená mezi Užhorodem a Aší a že migrace je přirozená po celou historii lidstva. A zde se dostávám k druhé části mé úvahy, zda děti mít, či nemít. Ono je totiž vcelku jedno, zda si bezdětní naspoří na důchod, ono jde o to, že kdyby se každý rozhodl děti nemít, nebude mít za své naspořené peníze co koupit. Ani služby, ani produkty, ani nic jiného. Jelikož bez lidí nebude ani nikdo kdo by se o ty zodpovědné bezdětné lidi co si celý život spořili a nepotřebovali k tomu nikoho (což je samo o sobě hloupost, protože bez druhých bychom neměli komu své služby či produkty prodat) mít kdo starat. Tedy za předpokladu, že se ČR nestane plně součástí migrační politiky na kterou jsem si jist nadávají i ti, kteří tvrdí, že děti nechtějí. Všichni víme, jak se naše až příliš konzervativní společnost staví k migrační politice EU.
Dodal bych tedy k článku autora jednu zásadní poznámku. Je čistě na každém z nás, zda děti mít bude, či nebude, ale s podmínkou, že takový nebudou později nadávat, že zde mají uprchlíky ze zemí třetího světa z nichž se poměrně velká část velmi těžko a velmi nákladně převychovává na evropský standard společnosti. Pokud autor patří k lidem s otevřenou myslí (já se mezi ně řadím a s migrací do určité míry souhlasím) pak je naprosto v pořádku, že zastává názor, který v článku uvedl, pokud je to ovšem tak, že nechce uprchlíky z Afriky a dalších zemí, pak by měl svůj postoj zvážit, jelikož on bude ten první, který na své nynější rozhodnutí doplatí a bude úplně jedno, zda má na účtě miliony naspořené na důchod, budou mu k ničemu.
Závěrem znovu zopakuji, že je opravdu na každém z nás, zda chce děti, či nikoliv. Rozhodně však nesouhlasím s tím, aby si část společnosti vydupávala po druhých více potomků, než oni sami chtějí a zároveň jsem chtěl poukázat, že o důchodový systém jde ve finále až v poslední řadě, problematika „mít, či nemít děti“ se totiž dotýká mnohem více oblastí života a společnosti.
S pozdravem a přáním hezkého dne
K.Š.
