Článek
Jeden můj známý utekl ještě za fijalové totality do Ruska. Už nemohl dále snášet to věčné lhaní liberálů, už se mu zajídala brutální cenzura a potlačovaní jiných než těch jediných názorů. Už se nemohl dívat na to, jak je naše zem rozkrádána, jak jsou ožebračování důchodci a jak si cizáci z naší země odvážejí vozy napěchované majetkem českého lidu.
A tak vzal roha, dal fijalové diktatuře sbohem a utekl do Ruska, díky čemuž, krom jiného, získal i značný nadhled a taky volný přístup k pravdivým informacím, takže si mohl ověřit to, co už věděl dávno předtím, a o čem se u nás nesmělo mluvit, jinak vás vyhodili z práce, totiž, že válku proti Rusku rozpoutal kolektivní Západ a NATO.
Hned jak po volbách padla fijalová diktatura a my jsme vystoupili z EU, žaláře národů, i NATO, agresívního útočného paktu, jsem tohoto známého navštívil, protože už jsme zase mohli svobodně cestovat na východ, nebránily nám v tom žádné ostnaté dráty, železná opona padla i s nenáviděnou fijalovou totalitou.
Bylo to tři roky poté, co můj známý utekl do Ruska. Bydlel v malém, ale útulném městečku kousek za Uralem s poetickým názvem Skotobrody. Vypadal spokojeně a česky mluvil tehdy ještě poměrně obstojně, i když už jeho slovník obsahoval poměrně dost ruských výrazů.
Znova jsem ho navštívil ve Skotobrodech po dvou letech. Bydlel, teď už i s rodinou, kterou si mezitím stihl založit, jeho žena byla odněkud z Dagestánu, v tomtéž bytě jako předtím, ale česky už nemluvil vůbec, jen rusky a sám mi vysvětlil i důvod, proč tomu tak je.
„Jsem už Rus. Je to tak lepší i pohodlnější. Můžu si přečíst Blokových Dvanáct v originále, už nejsem odkázaný na překlad Jaromíra Nohavici,“ vysvětlil mi známý, proč mluví už jen rusky.
Trvalo to tedy pouhých let, než se známého stal naprostý Rus. Ale co je hlavní, nevšiml jsem na známém žádných známek mučení, či něčeho takového, což znamená, že jeho rusifikace proběhla docela nenásilně, že při ní nebylo použito žádných brutálních donucovacích metod.
Co z toho vyplývá?
Vyplývá z toho, že ten, co se nebude rusifikaci aktivně bránit, kdo sám pochopí, jak je pro něj výhodné to, že se stane Rusem, jelikož si pak bude moct přečíst Blokovu poemu Dvanáct v originále, ten se opravdu nemusí ničeho bát, tomu nebude zkřiven ani vlas na hlavě…
