Článek
Každý, komu jsem se svěřil, že chci v neděli večer (neboť nedělní večer je na něco takového nejpříhodnější) sledovat v České televizi film o Stodolových (vůbec se teď točí nějak moc filmů na motivy tzv. skutečných událostí, nejlépe nějakých vražd, nebo o tzv. skutečných osobnostech, tedy nejlépe vrazích, nebo aspoň zločincích), mě před něčím takovým varoval.
„Vykašli se na to! Je to poctivá true crime, hotový masakr! Radím ti dobře, kdo to viděl, už klidně nespí!“ slyšel jsem ze všech stran.
Samozřejmě, že jsem se tomu smál.
„Haha, nějaký film mě přece nemůže rozhodit! Zvlášť, když dopředu vím, jak to dopadne, nakonec je stejně chytí!“ smál jsem se.
„Dobře, jak myslíš. Ale měj raději po ruce ovladač. Může se ti hodit. Je to dobrá rada, neber ji, prosím, na lehkou váhu, určitě měj ovladač při sobě,“ prosili mě všichni.
Abych jim udělal radost, vzal jsem si v neděli večer k televizi ovladač, abych ho měl po ruce, kdyby přece jen něco.
No, nebudu dělat ze sebe hrdinu.
Ten film, to je skutečně masakr a já vůbec nezávidím tomu, kdo k němu psal scénář a kdo jej režíroval, něco takového musí být opravdu hodně nevděčná práce a nejspíš ani ne zrovna nejlíp placená námezdní otročina. Byl to skutečně už od začátku masakr a já vydržel jen do třetí vraždy, ta bezbrannost obětí mě drtila víc, než jsem chtěl.
A tak když další oběť otevřela manželům Stodolovým důvěřivě dveře, nevydržel jsem to a přepnul. Bylo mi docela jedno, na co přepínám, hlavně jsem chtěl vypadnout z toho pekla, co mi servírovala Česká televize v neděli večer a to jinak nemám vůbec nic proti nic netušícím seniorům.
Díkybohu jsem to přepnul na TV Šlágr a nálada se mi ani ne po půlminutě hned zlepšila. Vida stačí pár veselých tónů, a hned jdou všechny strachy a obavy stranou, nechápu, proč něco takového nevysílá i v neděli večer Česká televize.
Jen jedné věci se teď hodně bojím.
Co bude, co se stane, když dostanu žízeň a zazvoním u někoho, jestli by mi nedal vodu, když film o Stodolových vidělo v České televizi tolik lidí?
To se mám teď bát někoho požádat o vodu, docela obyčejnou vodu, abych uhasil svou palčivou žízeň, která bude ze mě dělat šílence?
