Článek
Vážený pane Nohavico,
úvodem svého zvacího dopisu Vám chci sdělit, že jsem jen prostý a obyčejný člověk, jeden z miliónů, jak se píše v knihách, které jsem nikdy nečetl, protože jedinou knihu, kterou jsem kdy přečetl, byli Běsi od Dostojevského, a od té doby mě chuť na čtení knih definitivně přešla.
Ale básně, básně čtu rád!
Nejsou tak dlouhé, a hlavně se je člověk, když se trochu snaží a když si s tím dá trochu práce, může naučit z paměti a pak je při nejrůznějších vhodných příležitostech recitovat, třeba i sám pro sebe.
A ze všeho nejraději čtu a recituji vaše básně, pane Nohavico!
To je vám je nádhera, ty vaše básně!
Jak ta slova krásně plynou jedno za druhým, jak se rýmují, a v součtu toho všeho, aby to nebylo málo, to všechno dává i smysl. Ne jak Havlovy hry, to je taková blbost, ty Havlovy hry, že větší blbost jsem opravdu neviděl, i když jsem, díkybohu, neviděl žádnou Havlovu hru!
Vlastně čtu téměř výhradně jen Vaše básně, pane Nohavico, protože když nečtu Vaše básně, tak čtu jen básně, které jste přeložil, a přiznávám, že třeba Vaše báseň Dvanáct, kterou jste přeložil, mi úplně vyrazila dech.
Když jsem ji četl, ve Vašem překladu, měl jsem pocit, že venku skutečně chumelí, a když potom kdosi zaklepal na dveře, odpřisáhl bych, že sekundu na to vtrhne k nám do bytu dvanáct rudoarmějců, všechny nás ve jménu lepšího světa vystřílí, okradou o hodinky, a pak zase vyrazí do sněhové vánice v čele s Kristem Spasitelem!
Sotva někdo mohl svým překladem této nádherné poemy o rudoarmejcích, kteří střílejí fašisty a banderovce, podat lepší důkaz o neporazitelnosti Ruska, v jehož čele teď taky kráčí sám Kristus, abychom i my žili v lepším světě, a především míru, moc a moc Vám děkuji, pane Nohavico,
A taky Vám chci, pane Nohavico, poděkovat za Vaši novou píseň o Babišovi a Putinovi, kterou už si doma zpíváme všichni, včetně much, které se k nám domů stahují na zimu, aby nemusely letět do teplých krajů. To víte, je to přece jen dálka, a navíc všechny lety do Dubaje zpravidla vykoupí čeští důchodci, kteří tam utíkají před fialovou bídou, kde by se dostalo ještě na mouchy!
Vaše písnička o Babišovi a Putinovi je tak geniální, že si k ní přidáváme další a další sloky, i když jste je už nesložil. Ale to nám nevadí, hlavní je, že přitom zachováme Vaši nosnou myšlenku, že za všechno může Babiš.
A tak si všichni zpíváme, spolu s mouchami a třemi čuníky v chlívku: „Za všechno můžou Babiš a Putin. Za okradené důchodce, za to, že mrzneme, za to, že chcípáme hlady, že je naše země spálená, za to platíme vyšší daně, za to, že není líp, za to, že je na Ukrajině válka, za to, že se všechno rozkradlo, za to, že nám inflace vzala třetinu úspor, za zisky amerických zbrojařů, za to, že bude třetí světová válka, za všechno můžou Babiš a Putin, za to, že nemáme levný plyn, že půjde pět procent DPH na zbrojení, že kupujeme americký šrot F-35, za to, že se máme špatně, za to, že Jarek Nohavica byl agent StB, za to můžou Babiš a Putin, za to že má Jarek Nohavica Puškinovu medaili!“
To si zpíváme, pane Nohavico, že za všechno špatné může Babiš a Putin, a hlavně za to, že jste podepsal spolupráci s StB a že jste převzal Puškinovu medaili od Putina, za to všechno můžou Babiš a Putin!
A teď Vám, pane Nohavico, řeknu, co říkám všude a každému.
Totiž, že jsem na Vás hrdý, přes všechnu tu špínu, kterou na Vás házejí naše zkorumpovaná liberální a prozápadní a proválečná média!
Jsem hrdý na to, že vás poslouchám, že čtu Vaše básně, protože jste podepsal spolupráci s hodnou StB, jelikož to znamená, že jste nezradil, jako ten panák, který teď sedí na Hradě. To, že jste to StB podepsal. jen svědčí o tom, že jste statečný a čestný člověk, který se nezalekl spolupráce s StB, který se na sebe nebál vzít kříž, stejně jako ho teď na sebe bere na Ukrajině Rusko v čele se svým prezidentem Kristem, kříž, jež na sebe vědomě bere každý udavač, aby mohl bojovat za správnou věc, to jest proti Západu a NATO, které chce zničit Rusko, které chce proti Rusku bojovat klidně až do posledního Čecha stejně jako v roce 1938, kdy nás naši demokraté štvali proti Hitlerovi.
A jsem na Vás, pane Nohavico, hrdý i za to, že jste převzal od Putina Puškinovu medaili.
„Svůj ke svému!“ pomyslel jsem si tehdy, plakaje dojetím, že vás statečný ruský prezident postavil na roveň Alexandru Sergejeviči Puškinovi.
Vy dva byste si jistě rozuměli!
Myslím Vy, pane Nohavico, a Puškin!
Procházeli byste se po Bachčisaraji a rozmlouvali o poezii, důvěrně a přátelsky a potom byste usedli ke společnému obědu a po něm byste Puškinovi přehrával svoje písně a bachčisarajská fontána by z toho, stejně jako já, dojetím, plakala…
„Není na světě větších básníků než Vás, pane Nohavico, a Puškina,“ zvolávám na závěr svého dopisu a nejspíše jsou to i moje poslední slova, protože mě za ně fialoví fanatici, kteří chtějí zatáhnout naši zemi do třetí světové války, ukamenují.
Ale mě nezlomí, protože si na svém pohřbu všem fialovým fanatikům navzdory nechám zahrát Za všechno můžou oni.
S pozdravem Světu mír a Vaši poezii!
Navždy Váš
Karel Trčálek
