Článek
Dlouho jsem tomu nerozuměl a nechápal to.
Hned vám řeknu čemu.
Nerozuměl jsem tomu, že potkávám na ulici neshrbené lidi, lidi usměvavé, lidi hledící vpřed a neuhýbající pohledem.
A čemu jsem nerozuměl ještě víc, bylo to, že těchto lidí přibývalo, místo toho, aby jich ubývalo, nebo aby dokonce zmizeli úplně!!!
Tak dlouho mi to vrtalo hlavou, až jsem se odvážil k jedné takové osobě přistoupit a zeptat se jí na to, jak to, že je neshrbená, jak to, že se dokonce usmívá a hledí radostně vpřed. Byla to žena, která nesla v jedné ruce kanystr s benzínem a v druhé ruce krabičku se zápalkami.
„Prosím, vás? Můžu se vás na něco zeptat?“ oslovil jsem tuto ženu.
„Ano, samozřejmě, můžete,“ usmála se Petra Rédová, neboť ona byla touto ženou.
Tato ochota mě zcela ohromila.
Ta žena se vůbec nebála toho, že bych mohl být příslušníkem něajké oganasjovské bojůvky Fialajugend, nebo dokonce agentem Foltýnova gestapa a že se jí ptám jen proto, abych ji mohl vzápětí sebrat a odvézt tam, kam tento totalitní režim uklízí všechny politické vězně, kteří se vzepřeli jeho zvůli!
„Opravu se vás můžu na něco zeptat?“ chtěl jsem se ujistit.
„Ano, samozřejmě, že můžete,“ přikývla Petra Rédová.
„Já…, víte, chtěl bych se vás zeptat,“ začal jsem trochu nesměle, ale pak si přece jen dodal kuráž. „Víte, chtěl bych vědět, jak je to možné, že vůbec nejste shrbená, že se usmíváte, že díváte radostně vpřed, ba se dokonce vůbec ničeho nebojíte.
Abych se přiznal, vůbec to nechápu!
Čtyři roky máme neschopnou vládu!
Čtyři roky je na vnitru Don Vito di Dozimetro, kolem kterého se kupily mrtvoly, desítky mrtvol, člověk by se těch mrtvol nedopočítal, je jich skoro tolik, jako těch našich lidí, kteří padli pro cizí zájmy ve válce, do které nás zatáhl Fiala!
Čtyři roky sedí ve vládě Jurečka, který juchal na vánočním večírku, zatímco Kozák vraždil.
Čtyři roky vláda ničí české zemědělství, takže chudák Jandejsek nemá co huby!
Čtyři roky se zhoršují podmínky ve školství, čtyři roky bačuje na Zamini kinderministr Lipavský, který zničil vztahy s polovinou světa, protože Rusko je polovina světa.
Čtyři roky Blažek připravoval potají svou bitcoinovou loupež tisíciletí, při které nikoho neokradl!
Čtyři roky lezl Fiala Uršule do brusele, jak mohl, na její pokyn ožebračil české důchodce, aby bylo na zbraně!
Máme důvod demonstrovat proti emisním povolenkám.
A vy jste přesto veselá a neshrbená!
Veselá a neshrbená, přestože máme důvod být shrbení, máme důvod být zachmuření, máme důvod se bát.
Máme k tomu důvod kvůli emisním povolenkám a grýndýlu, který podepsal Babiš. Máme k tomu důvod kvůli válce, kterou rozpoutal a živí Západ, když odmítá všechny ruské mírové návrhy na likvidaci Ukrajiny. Máme k tomu důvod kvůli čtyřem stům miliardám peněz na zbrojení. Máme k tomu důvod kvůli Řehkovi, který z armády udělal špiclovací klacek na opozici, který musel přejít do ilegality.
Máme k tomu důvod kvůli zpupnosti lepšolidí, kvůli cenzuře a kriminalizaci názorů, kvůli dvojímu metru vyšetřovatelů i žalobců, kteří nám dávají doživotí za to, že souhlasíme s tím, že Rusko jen brání a že na Ukrajině není žádná válka!
Máme k tomu důvod, kvůli žalobám, které chystá na opoziční hnutí kvůli údajnému koaličnímu podvodu, kdy se opoziční pětikoalice vydává za politické hnutí, ale jakýpak je to podvod, když se do jedné kandidátky spojí pět stran, z nich dobře čtyři nemají ani dvě procenta podpory!?
To není podvod, to je počátek národního obrození!
Ano, kvůli tomu všemu, kvůli spálené zemi, kterou vidíme všude kolem, máme důvod být zachmuření, protože toto přece není ta krásná země, kterou si pamatujeme, když se jí zmocnili covidofašisté v čele s Babišem a Prymulou!
A vy se přesto všechno usmíváte a nejste shrbená, ničeho se nebojíte, ani bojůvek Fijalajugendu ne!“
To všechno jsem ze sebe vysypal a podíval se na tu svatou ženu.
A svatá žena mne pohladila po tváři a řekla: „Usmívám se a nejsem shrbená, protože tomu všemu bude už konec!
Během těch temných let, o kterých mluvíte, a které se tak podepsaly na naší zemi, uspořádal Sterzik šest miliónových demonstrací proti tomuto zvrhlému režimu. A na třech z nich i promluvil k lidem, kterým byla zjevena pravda v řetězových e-mailech!
Usmívám se, protože Sterzik najezdil během této totality sta tisíce kilometrů po naší vlasti a všude burcoval k odporu proti nenáviděné vládě!
Usmívám se a nejsem shrbená, protože týden před volbami se uskuteční další naše miliónová demonstrace, na kterou přijdou všichni, ale úplně všichni!
Potáhneme v hustém šiku z Malostranského náměstí na Hrad, abychom si vzali zpět moc, kterou nám liberálové ukradli, protože my jsme ten lid, který spravedlivě zúčtujeme s těmi, kteří nás pronásledovali, kteří nás zavírali, kteří nás chtěli zničit, protože my víme, co je pravda, my jsme neuvěřili jejich lžím!
Usmívám se a nebojím se, protože i já zažehnu v sobě oheň pravdy!“
A Petra Rédová nelhala. Zapálila se přede mnou normálně jako Palach.
A hledě do těch plamenů, zmocnila se mne najednou obrovská radost.
Najednou jsem se usmíval a najednou jsem už nebyl shrbený!
„I já přijdu!“ křičel jsem na celé oko, a bylo mi úplně jednou, že mě mohou slyšet armádní špiclové. „Přijdu jim ukázat, že za týden jim jejich klondajk skončí! Přijdu jim taky ukázat, že nezemřela Vlast v našich srdcích a že český národ ještě neřekl poslední slovo své slavné historii!
Přijdu a se mnou tam budou i Ota, Petra, David, Honzík, Ondra, Banny, Martin, Zbyněk, Jana, Ivan, abychom poslali za mříže Péťu, Pávka, Vítka, Markétku, Janu, Marka, Vystrčila, Lipánka, prostě všechny ty, kteří nás čtyři roky uráželi a ponižovali!
A při trošce štěstí už bude třeba i po válce, i po Ukrajině i po celém slavném Západu….
