Článek
Něco mě právě napadlo.
Něco tak odporného, až mám strach to vyslovit nahlas, nikdy mě nic odpornějšího a děsivějšího nenapadlo.
Snažím se tu myšlenku zahnat, ale nejde to. Nejde to, protože ta myšlenka je ďábelským pokušením.
Kdosi, nebo cosi mě pokouší a já nemám dostatečně silnou vůli, abych tomu pokušení odolal.
Je to stejné, jako když napřed sedíte s nějakou povětrnou ženštinou v kavárně Union, omlouvám se za ten nepěkný výraz, povídáte si s ní o všem možném, a hlavně o poezii, recituje ji svoje básničky, a pak s ní přece jen jdete do konspiračního bytu…
Víte dobře, že se to nemá, že to odporuje morálce, víte dobře, že ta ženština to dělá jen pro peníze, že ji básničky nezajímají, a vy to taky děláte ne kvůli poezii, ale jen proto, abyste se ukojili.
A přesto tomu neodoláte, přesto do toho bytu jdete a nejhorší na tom je, že se nakonec opravdu ukojíte, i když potom možná litujete těch peněz, které jste museli zaplatit za něco, co je vlastně docela přirozené, tak přirozené, že by to mělo být zadarmo.
A já jsem na tom teď úplně stejně.
„Co se stane, když tuto myšlenku vyslovím nahlas? Raskolnikov přece nakonec taky ubil lichvářku a její sestru sekerou, protože měl rovněž myšlenku!“ představuji si, co se stane, když tu myšlenku, tak děsivou a hrůznou vyslovím nahlas, když udělám to, co udělal i Raskolnikov, i když musel tušit, že to, co se chystá provést je zločin a nic jiného.
A zločin to bude i teď, když svoji myšlenku vyslovím nahlas. Kdyby ta myšlenka byla geniální, jistě bych s tím neměl problém. Ale ona není vůbec geniální a v tom právě spočívá její děsivost a hrůznost, je zcela jisté, že za tuto myšlenku Puškinovu cenu neobdržím.
Ale právě proto ji vyslovím!
Právě proto tuto myšlenku vyslovím, protože není vůbec geniální, naopak, je naprosto hloupá a stupidní, stejně jako hloupý a stupidní byl, když dovolíte, Raskolnikův čin, jako jsou hloupé a stupidní všechny Dostojevského romány.
Ne, geniální, ale naprosto hloupé a stupidní myšlenky musí být vysloveny, a nedokážu-li svět oslnit něčím geniálním, musím jej oslnit něčím naprosto hloupým a stupidním!
A pak, nejsem světec, abych odolával pokušení, jen světci mají právo, a ovšem taky povinnost, odolat pokušení, odehnat od sebe všechny hříšné myšlenky!
Nejsem světec, a proto tuto hříšnou myšlenku neodeženu, a schválně ji vyslovím, ať způsobí poprask ne tím, jak je geniální, ale jak je hloupá!
Jeden slavný spisovatel kdysi napsal o Karlu Gottovi, a teď mi nezbývá, než tohoto slavného spisovatele citovat, že je idiotem hudby.
A já teď napíšu, že Zeman s Putinem, prezidenti zapomnění a náš slavný kníže Myškin poezie, kterým jim dělá šaška a bere si od nich vyznamenání, bez sebe nemůžou být, protože pracují na stejném díle…
