Článek
Nebýt JUDr. Husáka a jeho nastupující normalizace, která vnesla do společnosti kýžený klid na práci a potřebný řád, nikdy bych se nenarodil, nepřišel na tento svět, toulal bych se pořád někde po hvězdách. Nebylo tehdy nikoho, kdo by o JUDr. Husákovi a socialismu nemluvil v dobrém, jak mezi dospělými, tak mezi námi dětmi, kterým šel JUDr. Husák za kmotra.
Byla to nesporně všeobecná společenská harmonie, která u nás v sedmdesátých letech lidem dovolila, aby se beze strachu rozmnožovali, protože v každém městě bylo nějaké střední odborné učiliště, na které se děti dostaly bez přijímacích zkoušek, takže se rodiče nemuseli už při početí stresovat, kam půjde jejich dítě na školu.
A JUDr. Husák byl garantem této harmonie, i když prezidentem se stal na vlastní přání až v roce 1975, takže správně by se mělo o dětech narozených před tímto datem mluvit jako o Svobodových dětech, JUDr. Husák ručil osobně svojí ctí za to, že právě narozené děti už nikdy nepoznají bídu.
Jednou k nám JUDr. Husák dokonce přišel domů, bydleli jsme v právě postaveném panelovém domě s výtahem. Bylo to už navečer. Skončil večerníček a brzy už měly začít Televizní noviny.
Soudruh Husák prohodil pár přátelských slov s rodiči.
Pak mě pohladil po hlavě a řekl: „Ty si nám ale vyrástol priam pred očima, súdružky a súdruhovia!“
Byly mi tehdy dva roky a právě jsem přestal pít mateřské mléko. Ale pionýrský šátek jsem kolem krku ještě neměl, ten mi uvázali kolem krku až později, jako všem husákovým dětem.
Na tento pionýrský šátek jsem hrdý dodnes. Je z umělé tkaniny, z chemlonu. Tato tkanina byla velmi odolná, přitom se dala snadno prát a velmi rychle schla. Když jsem si pionýrský šátek uvázal na krk, cítil jsem se vždy příjemně.
Dodnes si jej uvazuji na krk, na památku JUDr. Husáka, kterému vděčím za svoje narození, i za tento pionýrský šátek.
Co jsme se jen tenkrát nadováděli na rozestavěném sídlišti, co jsme se nahráli se stavební mechanizací, jako děti.
To dnešní děti už nemají, co jsme měli my, i když dnes mají všechno.
My, Husákovy děti, už jsme museli naše děti vozit do školy auty, my už jsme museli svým dětem kupovat mobily.
Ale naším největším bohatstvím bylo tenkrát to, že jsme nic neměli, krom svých pionýrských šátků, proto jsme se umývali ve studené vodě a byli otužilí, vydrželi všechno i to, že v neděli byly zavřené obchody.
A proto říkám: „Kdyby JUDr. Husák ještě žil, byl by to ten nejlepší prezident, byl by to náš milovaný táta a my bychom zase byli jeho bezstarostné děti!“
zdroj: seznam.cz „Fenomén Husákovy děti. Co stálo za populační explozí v 70. letech“
