Článek
Jana Maláčová seděla v okně Lidového domu a plivala ven na ulici, po níž chodili nic netušící lidé, které by vůbec nenapadlo, že ten barák, kolem něhož právě jdou, je Lidový dům.
A protože Jana Maláčová uměla dobře plivat, trefila skoro každého člověka, který šel kolem Lidového domu, do hlavy.
„No, jo, za Paroubka bylo líp. Teď už prší i z čistého nebe,“ povzdychl si takový potrefený člověk a roztáhl deštník, pokud ho měl náhodou u sebe a šel dál, mlčky, schovaný pod tím deštníkem anebo se aspoň rozběhl, když deštník neměl.
Ale pak šel kolem jakýsi člověk a ten, když na něho Jana Maláčová plivla, si z toho nic nedělal, dokonce řekl vesele: „Nemusí pršet, stačí, když kape, haha!“
A jak to Jana Maláčová slyšela, nechala plivání a vykřikla: „Stačilo! Poběžím za Konečnou, ať mě nechá kandidovat v Praze!“
A jak řekla, tak udělal, jenže zapomněla, že Konečná ve Stačilo! o ničem nerozhoduje. Ale to nevadí, vždyť se zase může vrátit do Lidového domu a plivat z okna na lidi, co jdou kolem a vůbec nic netuší…
