Článek
Těžko psát takto krátce poté, kdy celou naši zemi jako blesk obletěla smutná a neuvěřitelná zpráva, že Jiří Bartoška už není mezi námi.
Věřit se tomu nechce, a když tomu člověk navzdory všemu přece jen uvěří, sevře mu hrdlo takový smutek a taková tíseň, že sotva ze sebe vypraví hlásku, natož aby napsal nějakou souvislou vzpomínku na herce, který zásadně formoval náš vztah k českému filmu, českému divadlu a v neposlední řadě i české televizní tvorbě.
Proto teď budu jen velmi krátký a velmi útržkovitý, a snad mi to nebude v této těžké chvíli pro nás, české diváky, nikdo vyčítat.
Většině divácké obce utkvěl Jiří Bartoška nesmazatelně v paměti nejspíše jako sympatický a humanitně vzdělaný zloděj obrazů z epizody Jupiter kultovního seriálu Malý pitaval z malého města, jemuž se parta sehraných pražských kriminalistů hodně dlouho nemohla dostat na kobylku, a když ho nakonec přece jen usvědčili, nezůstalo tehdy oko nejedné divačky suché.
Jiří Bartoška byl v této své roli bezesporu skvělý, bylo to jedno z nezapomenutelných osvěžení tehdejší, jinak vcelku šedé normalizační doby, kterou jen jednou do roka prozářily oslavy prvního máje a následného osvobození Rudou armádou, a jinak už skoro nic.
Pro mne však zůstane Jiří Bartoška už navždy především Ivanem Karamazovem z legendární Schormovy inscenace Bratrů Karamazových v Divadle Na zábradlí (stejně jako pro mne Ladislav Mrkvička navždy zůstal Smerďakovem, Karel Heřmánek Dimitrijem Karamazovem, Vlastimil Bedrna starým Karamazovem a Libuše Geprtová Kateřinou).
Když jsem se tehdy z tohoto představení vracel duchem zcela nepřítomný večerní Prahou plnou lešení, pořád jsem si bez přestání opakoval větu, kterou předtím na jevišti vyřkl právě Jiří Bartoška, o tom, že Bůh není.
Byl jsem natolik uhranutý a omámený tím, co se přede mnou na jevišti odehrávalo, že se jsem si ani dokonce necvakl v tramvaji jízdenku.
„Bůh není!“ řekl jsem revizorovi, který po mně chtěl jízdní doklad.
„To je možný, soudruhu, ale když mi neukážete jízdenku, tak zaplatíte pokutu,“ byl nekompromisní revizor.
Jízdenku jsem neukázal, a pokutu zaplatil.
Mohl bych tak říct, že to bylo kvůli Jiřímu Bartoškovi, kterému to nikdy nezapomenu, je to jedna jediná pokuta, kterou jsem kdy v pražské MHD musel platit.
Děkuji vám, pane Bartoško, za to, že jsem si tehdy kvůli vám necvakl jízdenku…
