Článek
Andrej Hlinka to neměl v nebi vůbec lehké a to nejen proto, že se neví, kde je jeho hrob, takže v slavný den zmrtvýchvstání se může objevit kdoví kde.
Andrej Hlinka to neměl v nebi vůbec lehké především z toho jednoduchého důvodu, že následoval Krista jako každý katolický kněz.
A tak ono blaženství, které Andrej Hlinka v nebi zakoušel, vypadalo následovně.
Nejdřív ho Kristus každí vzkřísil, pak mu dal do úst sousto chleba, které bylo namočeno v Kristově krvi, pak Andreje Hlinku zbičoval a zbičovaného ukřižoval, vlastnoručně ho přibíjeje na kříž.
„Dokonáno jest! Kdo mne následuje, věčně živ bude!“ prohlásil Kristus, když bylo hotovo.
Kdo následuje Krista, musí trpět jako On, víra bez utrpení není víra a stejně tak nemá bez utrpení smysl život věčný.
A tak Andrej Hlinka v nebi trpěl.
Jednoho dne ho však Kristus nepřibil na ohoblovaný kříž, ale přibil ho na kříž, který byl docela neohoblovaný, takže si Andrej Hlinka hned zadřel třísku.
„A to prečo mám takýto kríž? Veď ako kňaz mám podľa katechizmu v nebi nárok na ohobľovaný kríž! Ako budem vyzerať pribitý na kríži, ktorý nie je ohobľovaný!“ čudoval sa Hlinka.
„Nedivěj se tomu, pane Hlinka. Dnes se za vás pomodlil kardinál Duka. A za koho se pomodlí kardinál Duka, tomu se v nebi vždy přitíží, protože je to poctivý katolík a křesťan jako jsou oni, pane Hlinka. Takový jsou už holt Boží zákony, protože čím víc, pane Hlinka, trpěj, tím více mě následujou,“ vysvětlil Hlnikovi Kristus, proč už není jeho kříž ohoblovaný.
A tak kardinál Duka pomohl svou modlitbou k tomu, aby si ho v nebi ještě víc vážili pro jeho utrpení, které se už takřka vyrovnalo utrpení Kristovu, protože Kristův kříž byl taky neohoblovaný…
