Článek
Tenhleten Karel IV., římský císař, Němec jako poleno a největší Čech, byl pěkné čertovo kvítko!
Čert vezmi to, že skoro všechny jeho manželky měly pod patnáct, když si je přivedl, spolu s jejich věnem, do svého manželského lože, ale hlavně jeho víra nebyla vůbec křesťanská!
Řekněte, co je křesťanského na tom, když se někdo nemůže dočkat apokalypsy, jako Karel IV., který pořád o ní mluvil a každé ráno hned, jak vstal, se běžel podívat z okna, jestli už apokalypsa nezačala?
Ale proč to tajit?
Jsme přece Češi a nepotřebujeme dělat žádné tajnosti, od dob Jana Husa milujeme, my, Češi, pravdu tak, že si ji nenecháme za žádných okolností vzít a tak to řekněme na plnou hubu!
Co?
Že Karlu IV. přeskakovalo a považoval se sám za Krista, který přišel podruhé na tento svět, aby jej zničil a porazil Antikrista!
Proto nechal postavit Nové město pražské na půdorysu Nového Jeruzaléma, protože mu už z té středověké mystiky hráblo, proto je Svatovítská katedrála plná všelijakých ďasů a rarášků, aby se v ní kardinálu Dukovi lépe sloužily ty jeho údajně mše svaté!
A proto taky nechal Karel IV. upálit valdenské kacíře, jak o tom svědčí následující rozhovor.
Karel IV. sedí u stolu a pije víno s Buškem z Vilhartic.
„Br, to je ale patok!“ otřese se Karel IV. hnusem, když do sebe obrátí další číši.
„Však je to taky, můj pane, Bušek z Vilhartic,“ ušklíbne se Bušek z Vilhartic.
„Kolik jsme už toho vypili?“ ptá se Karel IV.
„Já dva mázy a vy tři mázy, můj pane,“ odpoví Bušek z Vilhartic.
„Tři mázy toho svinstva jsem už vypil a apokalypsa pořád nikde!“ zanaříká Karel IV.
„Možná za to můžou ti valdenští, co k nám přitáhli bůhví odkud, nejspíše z toho proklatého Německa!“ obviní Bušek z Vilhartic valdenské z toho, že ještě nepřišla apokalypsa.
„Dám je upálit! Aby následovali Krista! Aby trpěli jako On, aby z Něho, to jest, Krista, sejmuli jeho hříchy, které jsou i mými hříchy! Aspoň dvě stě jich upalte pro sichr, aby z Krista byly sejmuty Jeho hříchy a On, mohl v mé osobě, přijít očištěný od hříchů podruhé na tento svět!“ zahřímá Karel IV.
„Dvě stě? Slyšel jsem dobře, že dvě stě?“ táže se Bušek z Vilhartic.
„Ano, dvě stě jich upalte. Ani o jednoho míň, i kdyby byl sebevíc spravedlivý! Čím víc spravedlivý, tím líp, protože tím více svým utrpením sejme hříchů ze samotného Krista!“ praští Karel IV. pěstí do stolu, až na něm nadskočí všechny číše.
„Už běžím, můj pane! Dvě stě valdenských na očistu Krista!“ rozběhne se Bušek z Vilhartic splnit králův rozkaz.
Ale stejně to nepomohlo, Kristus stále nepřišel podruhé na tento svět, stále čeká, až bude očištěn od svých hříchů, aby se nám mohl zjevit v celé své slávě a porazit Antikrista v poslední bitvě, až ta vzplane…
