Karel IV. byl náboženský fanatik, nechal upálit na 200 protestantů

O Karlovi IV. je známo, že byl posedlý sbíráním ostatků svatých. Praha se díky němu stala mauzoleem různých starých kostí, podvodných i pravých náboženských fetišů a Karel IV. se ve středu toho všeho zajíkal náboženskou úctou. Málokdo ví, že byl fanatickým katolíkem a chtěl v Praze vybudovat druhý Avignon*, jak poznamenává historik František Šmahel. Vzhledem k tomu, že chtěl v hlavním městě Čech zůstat, a ani jinak nemohl, protože byl chronický nemocný, musel dát Praze určité ekonomické impulzy. Tím byla také univerzita, kterou založil a na které za jeho doby studovalo až 1200 studentů, pocházejících i z daleké Skandinávie a Uher. Univerzitní život ekonomicky živil Staré město a stejně tak mnohé stavební projekty na Novém Městě Pražském. Praha měla v té době na 40 tisíc obyvatel, což odpovídalo evropskému velkoměstu. Ale tomuto aspektu se věnovat nechci. V jiném článku jsem ukázal, jak vedly jednotlivé kroky Karla IV. a jeho rodiny k rozhoření husitských pochodní:

V tomto článku bych se rád věnoval historickému aspektu jeho vlády, o kterém se moc nemluví. Víme, že i když byl Karel IV. velmi zaměřen na těžení duchovních zdrojů, hlavní roli pro něj hrály peníze. Proto se nebránil schvalování pogromů na židovském obyvatelstvu, které probíhaly v jeho říši. Co však byl zásadní problém Karlovy osobnosti byl jeho nábožensky orientovaný fanatismus. Díky němu přišlo o život několik stovek velmi vzácných lidí, kteří do českých zemí přišli s vědomím, že jdou do svobodného království, do náboženského azylu. Těmito lidmi byli Valdenští. Musíme si je nejdříve trochu představit.

Hnutí vzniklo již ve 12. století a zasáhlo velkou část Evropy. Jeho počátky sahají až k roku 1170.  Ve francouzském městě Lyon žil bohatý kupec, který se jmenoval Vaudès. Poté, co materiálně zajistil svou rodinu, vzdal se svého bohatství a stal se putujícím kazatelem. Jeho následovníci se nazývali Valdenští.

Francouzské kraje byly obléhány kazateli, kteří se vymezovali proti bohatství, ve kterém se koupalo duchovenstvo. Samotný Vaudès chtěl, aby se místní lidé dozvěděli o tom, co se opravdu píše v Bibli. A protože byla v latině, většina lidí k ní neměla přístup. Nechal proto pořídit jeden z prvních překladů Bible do lokálních jazyků, do fransko-provensálského jazyka, kterému prostý lid ve východní části střední Francie rozuměl.

Vaudès nezamýšlel založit nějakou konkurenční církev té katolické, on chtěl uvnitř církve obrodit její základy. Nicméně tohle nešlo. Papež mu sice schválil, že může kázat, ale jedině za podmínky, že s tím budou souhlasit i místní kněží. Ti s tím samozřejmě nesouhlasili. Vaudès nemohl přestat kázat, měl duchovní poslání a to hodlal naplnit, byl proto v roce 1184 exkomunikován.

Sice byli jeho následovníci vykázáni z města Lyonu, ale mnoho prostých lidí je obdivovalo a následovali to, o čem mluvili. Nakonec hnutí dal lateránský koncil v roce 1215 do klatby. Vaudès zemřel v roce 1217 a jeho následovníci se v důsledku pronásledování rozptýlili po údolích francouzských Alp, do Německa, do severní Itálie a střední a východní Evropy. Většinou tomu bylo na venkov, aby nebudili tolik pozornosti, ovšem tímto byl jejich kazatelský vliv poněkud limitovaný. V roce 1229 katolická církev zlikvidovala svou jinou konkurenci, Katary. Terčem pronásledování se stali Valdenští.

Ti pak přešli do ilegality. Začali rozlišovat mezi staršími a laiky, ti starší působili jako pastýři, kteří nenavštěvovali cizí domácnosti, ale své věřící, aby je udržovali ve víře. Vždy používali Bibli přeloženou do místních jazyků. Zavrhovali lhaní, očistec, zádušní mše, papežovu pravomoc promíjet tresty a udělovat odpustky. Je tedy dokonce možné, že samotný Jan Hus nevycházel jen z Jana Viklefa, jak tvrdí čeští historici, ale přímo z učení Valdenských. Proč? Protože měl komunitu Valdenských u ruky. Odstěhovali se totiž díky pronásledování do jižních a severních Čech a Jan Hus z jižních Čech pocházel.

Než přistoupíme k tomu, abychom si řekli jakých zločinů proti lidskosti a proti duchovnímu řádu se Karel v souvislosti s Valdenskými dopustil, řekněme si ještě více o Karlově náboženské orientaci. Nevadilo mu, když pozval katolického kazatele Konráda Waldhausera, a ten na Starém městě kázal i proti němu. Nezasáhl, když jej fanatický kazatel Jan Milíč z Kroměříže nazval Antikristem. Proč? Protože mu to zřejmě dělalo masochisticky dobře. Cítil se tímto ponižováním jako světec. Všichni světci se přeci neustále káli. Karel by dnes měl z pohledu psychiatrů jednoznačně několik poruch osobnosti souvisejících se svatouškovstvím, jehož háv si tak rád oblékal.

V období 1335-1355 se do Čech nastěhovalo na čtyři tisíce Valdenských. Karel se chtěl zalíbit církvi a zároveň nesnášel čisté vyšší duchovní energie, a tak se Valdenští stali trnem v jeho oku. Na 200 z nich nechal sprostě upálit za kacířství. Řada z nich byli respektovanými členy vesnických komunit a nenahraditelnými řemeslníky a odborníky na různé oblasti. Po smrti Karla IV., v období husitské revoluce, došlo k malému oživení jejich náboženských svobod. Ale to už je jiný příběh. Dnes jsou Valdenští, respektive to, co z nich zůstalo, respektovanou protestantskou církví, která sídlí převážně v oblasti severní Itálie. Francie, kolébka jejich fungování je totiž natrvalo vypudila. Stejně jako francouzsko-český panovník Karel IV. U nás po nich zbyl jen název některých českých obcí.

Motivy Karla IV. rozhodně nebyly ušlechtilé, ale vycházely ze společensko-duchovní patologie, která následně nakazila celé Čechy, které nakonec vyzvrátily na určitou dobu fanatické katolictví, klín klínem, husitskou zapálenou revolucí.

*Tehdejší sídlo papeže.

Zdroje:

František Šmahel a kolektiv. Dějiny Česka. 2019. NLN.

Ludmila Vaňková. Karel IV. - Otec vlasti. 2022. Šulc-Švarc.

Andrea Poláčková. Karel IV. (1316–1378). 2025. Extra Publishing.