Článek
Když se Mirek Dušín vrátil ze Stínadel domů, mohlo být dobře už půl páté ráno, protože jeho otec už vstával do práce.
„Jé, ty jsi doma? Myslel jsem, že se doma ani nezastavíš, a půjdeš rovnou do školy. Dobré ráno, Mirku. Tiše, ať neprobudíš maminku, čekala, chudera, na tebe až do dvou hodin, ale pak únavou usnula. Počkej, udělám ti hned snídani, mám ještě trochu času“ řekl Mirkovi Dušínovi jeho otec.
„Dobré ráno, tatínku. Děkuji, že mi uděláte snídani. Půjdu si zatím umýt ruce, než bude snídaně hotová. A taky obličej. Když si člověk ráno umyje tvář studenou vodou, je mu to ku prospěchu, protože je potom svěží téměř celý den,“ odpověděl Mirek Dušín a zmizel v koupelně.
Když z ní vyšel, bylo už na stole přichystáno vajíčko na měkko, vedle kterého ležel tlustý krajíc chleba s máslem, jemuž dělal příjemnou společnost velký buclák s bílou kávou. Mirek Dušín, už umytý a svěží, usedl ke stolu a s chutí se pustil do snídaně.
„Byli jste s chlapci zase ve Stínadlech?“ zeptal se otec.
„Ano, tatínku. Byli jsme ve Stínadlech,“ přikývl Mirek Dušín, když spolkl sousto.
„Prý je to tam zlé, velmi zlé,“ poznamenal otec.
„Ano, tatínku, je to tam velmi zlé,“ přikývl Mirek Dušín, zatímco mu vajíčko na měkko pomalu stydlo, „už brzy se ve Stínadlech uskuteční volba Velkého Vonta. Chlapci ve Stínadlech jsou proto rozděleni na dva nesmiřitelné tábory. Vůdci těchto dvou táborů, kandidáti na funkci Velkého Vonta, šíří mezi svými stoupenci nepředstavitelnou nenávist vůči stoupencům druhého tábora.
Vře to tam jako v přetopeném kotli!
Kdo tam nehledá nepřítele ohrožujícího jeho tábor, jako by ani nebyl!
Oba kandidáti slibují, že jakmile zvítězí, tak zlikvidují svého protikandidáta a jeho příznivce, a tím vyřeší všechny problémy, včetně důchodové reformy, protože ve Stínadlech se všem chlapcům, kterým je už osmnáct let, vyplácejí starobní důchody, aby si mohli založit rodiny a nezůstali věčnými chlapci. Avšak ukazuje se, že je tento systém neudržitelný, protože chlapci během svého chlapectví nevytvářejí žádné finanční hodnoty, a proto celý důchodový systém jeden už dlouhá léta na dluh.
Jediné, na čem se ve Stínadlech snad aspoň trochu shodnou, je to, že Ukrajina je agresor, ale to je asi tak všechno.
Bůhví, jak to tam dopadne, tatínku. Myslím si ale, že ani jeden, ani druhý tábor neuzná svoji prohru, jelikož tam mají korespondenční volbu, a proto ta strana, která prohraje, zcela jistě prohlásí, že se jedná o podvod. Tak si do Stínadel s chlapci chodíme pořádně užít, neboť je to velmi poučné všechno to sledovat.“
Otec se po Mirkových slovech usmál.
„Mám pro tebe dobrou zprávu, Mirku. S tím, co se teď děje, bude ve Stínadlech brzy konec,“ řekl otec.
„Opravdu?“ podíval se Mirek Dušín nevěřícně na otce.
„Ano,“ přikývl otec a pokračoval vlastními slovy, „včera byla na našem úřadu definitivně schválena naprostá asanace Stínadel. Podmínky, ve kterých žijí tamní chlapci, jsou krajně nehygienické a nevyhovující a mají negativní vliv na jejich psychický vývoj.
Všechny ty staré, vlhké a plesnivé barabizny, ve kterých žije obyvatelstvo Stínadel, budou zbořeny a na jejich místě vznikne moderní městská čtvrť plná zeleně a kaváren. Však už bylo na čase skoncovat s touto ostudou našeho města.
A o osud stínadelských chlapců se nemusíš bát.
Jejich rodiny budou deportovány, chci říct, budou vysídleny do těch států, které budou ochotny je přijmout, to už není naše starost. Nejdůležitější je, že se pro uskutečnění tohoto gigantického projektu výstavby nových Stínadel spojily nejvýznamnější developerské skupiny, které si jinak vzájemně konkurují.
Viděl jsem už nějaké vizualizace a musím říct, že to bude opravdu nádhera. Jediná stavba, která zůstane zachována, je kostel sv. Jakuba. Jedná se konec konců o sakrální budovu a my, lidé, marná sláva, nějakou tu metafyziku potřebujeme, musíme v něco věřit, tak proč bořit kostel, když už tam stojí, že a když může přitahovat turisty?
A je dobře, a to ti říkám na rovinu, Mirku, že už nebudete s chlapci chodit do Stínadel, protože maminka má strach, když jsi tam celé dny a nedáš o sobě vědět, nehledě o tom, že se ti zhoršil prospěch, protože nám ve škole říkali, že ti hrozí dvojka z matematiky.“
Otec domluvil, a to je právě ten důkaz, že Stínadla nemohla být židovským ghettem, protože v židovském ghettu by nestál katolický kostel, jehož vyzvánění hraje významnou, ne-li zásadní roli a synagogy, jak dobře víme z odborné literatury, žádné zvony nemají, a ani nikdy mít nebudou, protože v Novém Jeruzalémě, o kterém v evidentní narážce mluví Mirkův otec, jako moderní čtvrti, jež nahradí hříchem, nenávistí a násilím prolezlá Stínadla, bude stát právě jen kostel sv. Jakuba…
