Článek
Oni ti estebáci byli taky jen docela obyčejní lidi, normální chlapi, tátové a dědové, pro které je rodina vším. Sice si tihle estebáci občas na někoho došlápli, nebo někoho poslali do fešáckého kriminálu, jako třeba Havla, ale jinak se chovali jako všichni pracující za socialismu.
A ruku na srdce, kdo se tehdy v práci nefláklal, snad vyjma Václava Klause v Prognostickém ústavu, který spadal formálně pod ÚV KSČ?
Flákali se pracující v továrnách, flákali se družstevní rolníci na polích, flákali se úředníci v kancelářích (říkalo se jim pracující inteligence) a flákali se samozřejmě i estébáci. I oni, stejně jako všichni ostatní, dělali všechno možné, aby se ve své práci, pokud možné nadřeli co nejmíň, a ještě lépe, aby se v ní nenadřeli vůbec.
StB dnes antikomunisti (jsou to ti samí, kteří nenávidějí Rusko a podporují válku), líčí div ne jako teroristickou organizaci, která mučila a týrala disidenty. Ale to samozřejmě není pravda (stejně jako není nic pravda z toho, co nám vykládá dnešní propaganda).
Cílem estebáků nebylo mučit a týrat disidenty, cílem estébáků bylo pohodlné vegetování. Samozřejmě něco sem tam dělat museli, ale rozhodně se u toho nepřetrhli a už vůbec nedělali nic z vlastní iniciativy, díky čemuž plnili, jako všichni pracující, svoje plány na 120 % a překračovali závazky svých brigád socialistické práce.
Tuto skutečnost krásně ilustruje případ našeho největšího básníka, pana N., který nikdy se Státní bezpečnosti nespolupracoval, i když je veden jako její agent (a totéž se dá v podstatě říct i našem nejpracovitějším premiérovi Andreji Babišovi, ani ten se Státní bezpečností nikdy nespolupracoval, i když je veden jako spolupracovník).
Ale vraťme se k našemu největšímu básníkovi, panu N.
Jeho domnělá spolupráce se Státní bezpečnostní se začala tak, že se ocitl v jednom konspiračním bytě, kam se dostavil v domnění, že jde na mejdan.
Ale ke svému velkému údivu pan N. zjistil, že nepřišel na mejdan, ale na schůzku s pracovníky Státní bezpečnosti.
Ti byli dva. Ten s pleší uvařil největšímu básníkovi kávu, do které nalil velký rum. To bylo všechno, protože jinak celou dobu mlčel, jen vařil kávu s rumem.
Druhý pracovník StB měl hustý, dá se říct takřka mroží knír a byl o poznání hovornější.
„Omlouváme se vám, pane N., ale museli jsme mejdan zrušit, protože všechny soudružky, které jsme pozvali, musely zůstat u svých rodin, jejich manželé je nepustili,“ omluvil se srdečně estébák a neméně srdečně pokračoval, „ale to nevadí, aspoň si v klidu popovídáme.
Heleďte, pane N., vy jste inteligentní člověk, ne jak ti hlupáci kolem Havla, co si hrajou na disidenty, a přitom se nechávají živit Západem. Nebudu před vámi nic tajit, ano jsem tajný a tady soudruh kolega je taky tajný. Jsme oba tajní a nepozvali jsme si vás pro nic za nic.
Za sebe vám říkám, že proti vám absolutně nic nemám. Ale jste náš největší básník, a tak jste se dostal do našeho hledáčku. Máme vás tuhle se soudruhem kolegou proklepnout, získat od vás nějaké informace atd., atd., atd., však to jistě znáte z vyprávění svých kolegů písničkářů, skoro všichni s námi spolupracují.
Říkám sice spolupráce, ale to je silné slovo. Na rovinu přiznávám, že jsme taky jen lidi a taky nejsme z toho moc nadšení, že tady s vámi musíme sedět, místo toho, abychom byli hezky doma u svých rodin, když máme dnes ten pátek, že jo, a zítra není pracovní sobota.
Takže jestli vám to nebude vadit, tak to tady dnes maximálně zkrátíme. Předně vás chci ujistit, že si nemusíte dělat žádné starosti, ani nemusíte mít z ničeho strach. Nebudeme z vás tahat žádné informace. I bez vás víme, kolik Kryl měří na výšku a že má nejraději vepřo, knedlo, zelo.
Všechny ty výslechové protokoly, co s vámi sepíšeme, prostě a jednoduše zkopírujeme z toho, co nám řekl Streichl. Ono to vyjde na stejno, a ještě si tím ušetříme práci a čas. Souhlasíte, pane N.?
To jsem rád, že souhlasíte!
Krycí jméno budete mít Mirek na počest svého patrona. Soudruh Šlouf se o vás vyjadřuje moc pěkně. Potvrdil nám, že máte kladný vztah k socialistickému zřízení a taky že bojujete za mír a proti našemu vystoupení z RVHP a Varšavské smlouvy. A taky by tak hodný a zaručil se za vás, že nebudete vyvádět žádná alotria a slovo soudruha Šloufa má už nějakou váhu, kam se na něho hrabe nějaký okresní tajemník!
Takže nám už zbývá jen ten váš podpis. Já nad tím přemýšlel celou noc, jak to udělat a myslím, že jsem na to kápnul.
Heleďte, pane N., uděláme to následovně.
Já vám tady dám podepsat plnou moc, že mě zplnomocňujete k tomu, abych prodával kazety z vašich zakázaných koncertů, přičemž budu mít z každé prodané kazety provizi deset procent, protože ona je s tím přece jen nějaká práce. To je, myslím, docela rozumný návrh.
Tak tady je ta plná moc pro mě. A tady, vpravo dole mi to podepište, ano tam, počkejte, dám vám jinou propisku, tady je, píše, jo, píše, to jsem rád, protože fasujeme jen dvě služební propisky na půl roku a teď jsme teprve na konci prvního kvartálu, musel bych si koupit služební propisku za svoje, kdyby nepsala.
Tak, a to je všechno, pane N.
Vidíte, nic to nebylo a vůbec si s tím nelamte hlavu, my už do toho vašeho spisu něco dáme.
Jo, a razítko o zaměstnání do občanky nepotřebujete, raději jsem jednou vzal s sebou, jestli ne?
Nevadí, kdybyste ho někdy potřeboval, stačí říct, ozvat se nám a my vám ho dáme.“
A to bylo všechno.
Sami jste viděli, že náš největší básník se Státní bezpečností (stejně jako Babiš), nijak nespolupracoval, že celá ta jeho údajná spolupráce je jen o tom, že si estebáci museli v jeho případě udělat čárku, protože se jedná o našeho největšího básníka, a tak si ji udělali tím nejjednodušším způsobem, že všechno opsali z jiných spisů, aby s tím měli pokoj.
Z toho plyne jediný, o to však poučnější závěr: „Věřit spisům Stb je stejné, jako věřit nynější propagandě, která nám chce nabulíkovat, že speciální třídenní operaci na Ukrajině začalo Rusko!“
