Článek
Kutil jsem něco v naší nové kuchyni, tuším, že jsem právě šťouchal brambory a taky pekl český punčák, respektive korpus na něj, podle úžasného receptu Josefa Maršálka. Když kutím něco v kuchyni, vůbec nevnímám okolní svět (který je ostatně jen mojí představou), jsem zcela pohroužen do sebe. Což je, jak se laicky domnívám, výsledek absolutního soustředění, pro které zrovna nedokážu najít odpovídající anglický výraz, ale určitě to bude něco s mind.
Ale výkřik své vlastní a ve všech ohledech zákonité manželky jsem přeslechnout nemohl.
„Táto, všeho nech, už zpívá náš, pojď se dívat!“ volala na mě manželka od televize, velké a neuvěřitelně placaté.
Všeho jsem tedy nechal a běžel k televizi, kde skutečně právě zpíval nějaký mladý sympatický muž v slušivém bílém oblečku (bílá je barva andělů).
Když jsem ho viděl a taky slyšel, přece jsem jen znejistěl.
„Jak víš, že je to náš, když nezpívá česky?“ zeptal jsem se manželky, zatímco náš zpěvák vytahoval z rukávu jedno pěvecké eso za druhým a pohybově taky vůbec nezaostával.
„Podle knírku, táto. Vždyť ty máš přece taky takový!“ vysvětlila mi žena, proč je hezký mladý muž náš.
„To je fakt. Mám ho už od vojny. Takový knírek měl v Jincích každý druhý, to víš, dělostřelci,“ přikývl jsem, protože jsem byl na vojně v Jincích, odkud jsem odešel do civilu půl roku po listopadovém státním převratu.
„Jestli nepostoupí, tak je to podvod!“ řekla manželka, když náš zpěvák dozpíval svoji milostnou píseň.
A jak se ukázalo, byl to podvod, protože celá tahleta soutěž Eurovize je jeden velký podvod. Náš reprezentant, ačkoliv byl nejlepší přinejmenším po vizuální stránce, a to říkám docela objektivně, ne proto, že mám stejný knírek jako on, zůstal opět stát před branami finále, kam by zcela jistě patřil a kde by byl zcela jistě jedním z největších favoritů, protože když opravdu o něco jde, dokáže náš národ táhnout za jeden provaz, a proto nepochybuji, že bychom všichni pro něj hlasovali jako jeden muž, někteří třeba i pětkrát.
Ale to jsem ještě nevěděl, když jsem se vracel do kuchyně k bramborům a k troubě, kde se pekl korpus na punčák, to jsem ještě věřil, že letos to finále přinejmenším uděláme.
A řeknu vám rovnou a upřímně, že dort bez korpusu je totéž, co finále soutěže Eurovize bez našeho zástupce, totiž na…, příslušné slovo si jistě doplníte sami.
Bůhví, pokolikáté nás už potkala tato tragédie, pokolikáté jsme obětí tohoto podvodu, pokolikáté jsou naši reprezentanti bezskrupulózně odsunuti na vedlejší kolej.
Ale naštěstí jsme houževnatý národ, zase se po každé nepovedené Eurovizi zvedneme a jdeme dál, hodíme to za hlavu a soustředíme se na další ročník, to máte stejné, jako s mistrovstvím světa v hokeji, kdo chce, vždy si dokáže najít cíl, ke kterému může kráčet, kterého může jednou, když se bude snažit a když tomu všechno obětuje, skutečně dosáhnout…
