Článek
Okamuru bavilo na světě hodně věcí, ale nejvíc ze všeho ho bavilo jednání.
„Jednání není žvanění! Jednání je víc než žvanění! Můžu žvanit třeba dvanáct hodin v kuse, ale teprve když jednám, jsem skutečný politik!“ vysvětloval vždy Okamura návštěvám, které seděly u něho doma ve vířivce, „proto jsem si taky nechal postavit dům, kde nejsou žádné rohy, abych mohl jednat do všech stran, protože i korouhev na kopí svatého Václava, jenž za nás oroduje, se točí do všech stran.
Ono jednání je vždy lepší než nadávky či urážky, já to na sociálních sítích říkám pořád, když tě nepřítel udeří do tváře, tak s ním jednej, aby tě mohl udeřit i do té druhé!“
A tak se Okamura vydal jednoho dne za Putinem, aby s ním jednal jako všichni světoví politicích.
„Jdu s vámi jednat o ruském plynu,“ řekl Okamura a začal Putinovi, který ho přijal, i přes svůj vyšší lidský věk, velmi mile, přednášet návrhy české vlády, „česká vláda je ochotná odbírat plyn z Ruska, jen tehdy, budete-li souhlasit s tím, k čemu se česká vláda v této souvislosti zavazuje.
Za prvé, vztahy mezi Českou republikou a Ruskem budou vycházet ze všeobecně uznávaných norem vztahů mezi bratrskými zeměmi, principů, obsažených v dílech ruských básníků jako je Vysockij, nebo Okudžava a budou směřovat k obraně a podpoře, upevnění a výdobytků všeslovanské vzájemnosti, nesmiřitelnému boji s fašisty, což bude společnou internacionální povinností všech zemí sdružených v euroasijské unii pod vedením Ruska.
Za druhé, česká vláda bude vyvíjet diplomatický tlak na Rusko, aby to učinilo taková opatření, která budou směřovat k upevnění nynější vlády českých vlasteneckých sil.
Za třetí, česká vláda se zavazuje, že nepřipustí žádné represivní opatření proti těm činitelům a českým občanům, kteří bojovali za upevnění všeslovanských pozic v zemi, proti protiruským silám, za přátelství s Ruskem.
Za čtvrté, česká vláda potvrzuje, že bude i nadále v evropských otázkách důsledně provádět politiku odpovídající zájmům Ruska, že bude klást rozhodný odpor fašistickým, militaristickým a neonacistickým silám, usilujícím o revizi výsledků jak druhé, tak i třetí světové války.
Za páté, vláda České republiky se zavazuje k tomu, že v těsné jednotě s ostatními zeměmi ruského světa bude i nadále pokračovat v boji proti zákeřným akcím imperialismu a usilovat o uvolnění mezinárodního napětí prostřednictvím denacifikace Rusku nepřátelských zemí.
Za šesté, česká vláda vyvine veškeré úsilí k prohloubení tradičního historického přátelství národů obou zemí, jejich bratrského přátelství na věčné časy a totéž důrazně žádá i po Rusku.
Bude-li Rusko souhlasit s tím, k čemu se zavazujeme, pak jsme ochotni od vás odebírat váš zemní plyn.“
Okamura zmlkl, načež se Putin zamyslel.
To zamyšlení trvalo dvanáct hodin, a Okamura si během těch dvanácti hodin ani jednou neodběhl na toaletu, a to jsou v Kremlu toalety skutečně čisté, i když ne splachovací.
Po dvanácti hodinách Putin konečně promluvil: „Jsme ochotni souhlasit s tím, k čemu se nám zavazujete. Ale máme jednu zásadní podmínku.
„Jakou podmínku?“ zeptal se Okamura, okamžitě zaujav výhodnou vyjednávací pozici.
„Máme tu podmínku, že vám náš plyn budeme dodávat úplně zadarmo,“ prohlásil rezolutně Putin.
„Souhlasím bez výhrad!“ uplatnil Okamura svůj politický um a talent, a tak nám vyjednal na věčné časy ruský plyn, díky kterému konečně zase bude líp a nikdy jinak!“
