Článek
Povinnou, a na celé volbě papeže asi i divácky nejvděčnější chvilku napětí, máme za sebou, jméno nového papeže obletělo okamžitě celou naší Sluneční soustavu a teď už se šíří nekonečným kosmem stejnou rychlostí, jakou se jím stále šíří i samo Slovo, které bylo na počátku.
Co říct o novém papeži, jehož jméno znal všemohoucí a vševědoucí Bůh dlouho dopředu, znal ho ještě dřív, než stvořil tento svět, ba dokonce ho znal ještě dřív, než jako nestvořený, protože věčný, prvotní hybatel uvedl všechno do pohybu?
O novém papeži se dá nejspíše říct samozřejmě hodně, převážně pozitivních věcí, ale s naprostou jistotou můžeme o něm říct, že nového papeže Bůh zcela jistě k ničemu nepotřebuje. Sám netuším, jak je to možné, ale vím, že to možné je, a to i přesto, že nejsem profesor Halík či kněz Orko Vácha.
Bůh je věčný a celou svou věčnou existenci dokázal existovat nejen bez papeže, ale i bez člověka. A nejen existovat, ale dokázal i bez papeže stvořit svět. A nejen stvořit svět, ale i neposkvrněně zplodit svého jednorozeného Syna, našeho Spasitele, a tohoto Syna dokázal i bez papeže obětovat pro naši spásu.
Ve chvíli, kdy Bůh uzavíral svoji novou smlouvu s lidmi, neběhal po zemi žádný papež, takže můžeme s klidným svědomím říct, že Bůh papež skutečně k ničemu nepotřebuje, že funkce tzv. „Svatého Otce“ je zcela formální a je vlastně s podivem, že i nynější papež se propůjčil k něčemu takovému legračnímu, jako je funkce Svatého Otce.
Je to o to víc s podivem, že sám nový papež prohlásil po svém zvolení: „Bůh nás všechny miluje bezpodmínečnou láskou.“
Odhlédneme-li od toho, že Bůh není člověk a není tedy v zajetí hormonů, že jako všemohoucí a všudypřítomná entita věčného bytí nemá žádný důvod milovat nějakého člověka, jakož ho nemá ani čím milovat, neboť Bůh jako absolutní vůle a vědomí sotva může být ovládán nějakými city a emocemi, pak sám papež v této jedné jediné větě podtrhuje zbytečnost svého úřadu.
Totiž, říká-li papež, že nás Bůh všechny miluje bezpodmínečně, pak říká, že pro Boha jsme všichni papežové, a to včetně žen, protože Bůh ve své bezpodmínečné lásce nerozlišuje, zda je někdo papežem, či nikoliv. Jinak řečeno, kde je Boží láska a kde je Bůh sám, tam není třeba žádného papeže, protože Bůh je vždy více než jakýkoliv papež.
Kdo má Boha, komu Bůh vstoupil do srdce, ten se docela dobře obejde bez papeže, proto papež nemá s Bohem nic společného, kdyby měl papež s Bohem něco společného, tak není papežem.
Ostatně i sám Kristus po svém druhém příchodu na svět nepoběží do Vatikánu, aby se tam klaněl papeži, ale naopak Vatikán zničí spolu s celým světem, a namísto Vatikánu vybuduje Nový Jeruzalém, v němž budou žít ti, kteří si vyprali svá bělostná roucha v krvi beránkově, jak se píše ve Zjevení, tedy ti, kteří ukřižovali v Kristu sami sebe, neboť jsou vyvoleným národem.
Jářku, k čemu je tedy potom nějaký, bůhví kolikátý papež, který se, ač svatý, nezmůže za svého života na jeden jediný zázrak, kterému se ani jednou nezjeví Panna Maria?
K ničemu, pravím vám, že k ničemu!
