Článek
Jmenuji se, jak už jistě tušíte, svým skutečným jménem Thomas Paukner a právě jsem, zásluhou svých analytických schopností, rozkryl další případ, který dokazuje, jak je médii natolik obludně manipulováno veřejností, že každý, kdo chce znát skutečnou pravdu o světe, ve kterém žije, si ji musí tuto pravdu dohledat na internetu dřív, než tato pravda bude smazána.
Máme raná devadesátá léta, konkrétně se píše rok 1993 a na dveře kanceláře, v níž sídlí Agrofert, maličká firma o čtyřech zaměstnancích, klepou dva nenápadní muži. Mají štěstí, protože jim otevírá sám manažer této firmičky, pan Andrej Babiš.
„To ste vy, súdrohovia?“ řekne Andrej Babiš na uvítanou, protože ty dva muže dobře zná.
„Jo, to jsme my. Jdeme za tebou, Bureši. Máš čas?“ ptají se ti dva.
„Pre vás mám čas kedykoľvek, súdrohovia, lebo vy ste ti hodní,“ odpoví Babiš, načež dva muži vstoupí dovnitř.
„No, nemáš to tady moc velký, Bureši,“ řeknou muži, když se rozhlédnou kolem.
„Nemám to velké, pretože nekradnem. Všetci kradú, iba ja ne. Kradú chalani z Motoinvestu, kradú chalani z PPF, ale ja som poctivý, súdruhovia,“ odpoví Andrej Babiš.
„Proto jsme za tebou, přišli Bureši,“ řeknou muži a posadí se na stůl. „Víme, že seš rovnej chlap, žádnej křivák a podrazák. Cos napsal ve svejch hlašeních, to vždy sedělo, protože my sme si každá hlášení ověřovali. Ale ty jsi nám nikdy nelhal a proto si tě, Bureši, vážíme, protože byli i takový, co nám drze lhali, třeba Mirek, nebo Olda, ale ty nikdy, Bureši.“
„Veď ja ani neviem klamať,“ odpoví skromně Andrej Babiš.
„My víme, proto jsme za tebou přišli, protože ty jsi ten správnej člověk, kterýho potřebujeme,“ pochválí Babiše muž a pokračují, „heleď, věci se mají takto. My sme čtyřicet let budovali socialismu a ti lidi, co jsou teď u moci, to dokázali za dva roky všechno rozkrást. To se ví, že nás to štve. My už se prostě nemůžeme dívat na to, jak se ta naše republika devastuje.
Hele, my po listopadu počítali s tebou, jako že budeš dělat premiéra, protože ty jedinej bys to tady dokázal postavit na nohy. Ale Rusáci si prosadili Klause, naprostou nulu bez peněz, a tak to dopadlo, všechno je rozkradený a zdevastovaný.
Ale my už se na to nechceme koukat, proto jsme přišli, Bureši, za tebou, protože ty jediný můžeš tuto zemi ještě zachránit. Hele věci se mají takto. Ty to máš tady sice malý, protože nekradeš, ale my máme zase kapitál. Vopravdickej kapitál, vo jakým se ti, Bureši, ani nesnilo, když sis dělal v Maroku ty svoje kšeftíky s hašišem.
No, a ten náš kapitál může bejt i tvůj kapitál. Neboj se, jsou to poctivý peníze, jen jsou teď uložený v jedný zahraniční bance. Ty peníze, respektive valuty, co jsme inkasovali jako výpalný vod veksláků, patří pracujícímu lidu Československý socialistický republiky a proto se musej i pracujícímu lidu vrátit.
A proto ti ty peníze chceme, Bureši, dát. Pod podmínkou toho, že je vrátíš pracujícímu lidu. A nic za to nechceme, to je hlavní. Nebo skoro nic, nějaký to procento ze zisku a taky, že náš u sebe zaměstnáš, abychom měli pěkný důchody.
Víme, že ty, Bureši, ty peníze nerozkradeš, že za ně koupíš podniky, která by ta banda kolem těch rusáckých parchantů z prognosťáku vytunelovala a to si ani pracující lid, ani tahle země rozhodně nezaslouží.
Tak co, Bureši, bereš ty prachy?
Máme je vyzvednout z tý švýcarský banky, aby je dostali zpátky naši lidi?“
„ANO, súdrohovia, vyzdvihnite tie peniaze z tej banky, nech ich vrátim našim ľudom. Tak prísahám na svoju česť,“ přísahá Andrej Babiš.
„Seš pašák, Bureši! Náš člověk!“ plácnou muži Babiše po zádech a my jen musíme litovat, že si Rusáci prosadili prosadili výměnou za odchod vojsk jako premiéra nulu Klause, protože být premiérem Babiš, už bychom byli za těch takřka čtyřicet let bůhví kde…
Zpracování tohoto tématu zabralo více než 710 hodin čistého času, další hodiny i tisíce korun padly na právní poradenství a konzultace s lidmi z oboru. Budu proto rád za vaše komentáře, sdílení, nebo i přímou finanční podporu.
Platíme to totiž všichni a z pro mne nepochopitelného důvodu se největší investigativní redakce i protikorupční organizace v zemi v posledních letech věnují jen jedné části politického spektra. Do stran, které mnozí vnímají jako naději pro zlepšení tuzemské politické kultury, tak často nepozorovaně pronikají problematické osobnosti a rozšiřují onu klientelistickou pavučinu. Aby nezemřela naděje na lepší politiku, stačí někdy pouze jeden Paukner.
