Článek
Málokterý z českých politiků je tak laskavý a pohostinný jako Tomio Okamura, ani Kateřina Konečná ne.
Seděl jsem v jedné z mnoha místností jeho domu, na který si vzal hypotéku, a srkal lahodný zelený čaj, vlastnoručně připravený Tomiem Okamurou v rámci tradičního čajového obřadu.
„Říká se, že chcete jít po volbách do vlády. Je to pravda?“ prohodil jsem mezi jednotlivými doušky zeleného čaje
„Ano, chceme po volbách do vlády,“ potvrdil mi Tomio Okamura svou touhu přijmout vládní odpovědnost a podílet se tak na obnově spálené země.
„A jak byste si to představoval? Tu svoji účast ve vládě?“ zeptal jsem se.
Tomio Okamura nemusel nad mojí otázkou dlouho přemýšlet.
„Představoval bych si ji stejně jak svůj dům,“ usmál se Tomio Okamura zdvořilým japonským úsměvem.
„Jako váš dům? Aby vaše účast ve vládě taky vyvolávala dojem nekonečnosti?“ dovtípil jsem se.
Okamura přikývl: „Ano, to je to, co myslím. Kruhové prostory díky tomu, že postrádají hrany, vypadají jako nekonečné. Obdobný princip funguje i u barokních staveb, kde křivky vyvolávají dojem nekonečnosti a to mne velmi zajímá. Proto jsem si nechal postavit tento dům, aby i moje proslovy ve sněmovně působily dojmem nekonečnosti.“
„Tak to budete chtít jistě šest ministerstev, aby dojem nekonečnosti byl dokonalý,“ podotkl jsem.
„Ano, budeme chtít šest ministerstev. Je to přesně ten počet ministerstev, který se otevírá sám do sebe a vytváří tím dojem rozšíření ve skutečně omezených hranicích těch sedmi nebo osmi procent, která ve volbách získáme.
Ta ministerstva, která chceme a která budeme požadovat, budou jako místnosti v mém domě, taky se jejich dispozice budou měnit z jedné do druhé.
Z toho, co jsem vám právě řekl, lehce uhádnete, jaká ministerstva budeme pro sebe požadovat.“
„To se ví!
Podle toho, co jste mi řekl, o dojmu nekonečnosti a prostupování jednotlivých úrovní, budete chtít po volbách ministerstva vnitra, zahraničí, spravedlnosti, průmyslu, dopravy a školství,“ ťukl jsem se do hlavy, ale pak se zarazil, „ale co lidi? Lidi na to máte? Sehnat kvalitní lidi, to je dnes problém.“
Ale Tomio Okamura lidi na ministerstva, která obsadí po volbách, samozřejmě měl.
„Na ministerstvo vnitra půjde Karl Hermann Frank. Má bohaté zkušenosti s bojem proti padákovým západním agentům, kteří k nám byli vysazováni Západem a Sorosem za účelem eskalace válečného konfliktu a šíření západních zvráceností.
Na ministerstvo zahraničí máme Vasila Biľaka, je to odborník na psaní zvacích dopisů, to se nám bude hodit.
Spravedlnost povede prokurátor Josef Urválek, to je zase specialista na odhalování spikleneckých center, která chystají státní převrat. Musíme předem počítat s tím, že ti, kteří ve volbách prohrají, se svou prohrou nesmíří a pokusí se násilím dostat zpět k moci, aby mohli pokračovat v okrádání důchodců.
Na ministerstvo průmyslu nominujeme Radovana Krejčíře, který má spoustu užitečných kontaktů, ministrem dopravy budu já, protože mám zkušenosti s přepravou plyšáků a ministrem školství bude Ladislav Jakl.
A víte proč zrovna Jakl a ne třeba učitelka Bednářová?“
„Proč?“ pokrčil jsem rameny.
„Protože Jakl je pivní expert,“ vysvětlil mi Tomio Okamura.
„Jakl je pivní expert?“ podivil jsem se.
„Ano, je to jeden z největších a nejrespektovanějších pivních expertů u nás,“ trval na svém Tomio Okamura a já jsem se s ním nehádal, protože málokdo dokáže tak dlouho a přitom efektivně zadržovat moč ve svém močovém měchýři jako Tomio Okamura, kdežto ten můj už byl docela plný, jak se v něm zelený čaj vehementně hlásil o slovo…
