Článek
Rád se v noci potuluji v ulicích, dělá mi to dobře na trávení velkých kusů masa, které si dopřávám na večeři. Náhodou jsem této noci šel kolem vyhlášené, architektonicky velmi cenné moštárny Filipa Turka a viděl, že se tam přívětivě svítí. Nedalo mi to a zašel jsem dovnitř na skleničku dobrého moštu.
„A už jste konečně tím ministrem?“ zeptal jsem se Filipa Turka, když mi do do broušené skleničky nalil lahodnou tekutinu plnou vitamínů. „Fujtabl, takto znásilňovat ústavu! Ještě dobře, že pan Macinka spálil všechny mosty, člověk aby měl ještě strach, s čím ta hradní bolševická špína zase přijde.“
„Upíři jsou nemrtví a já jsem neministr,“ pravil Filip Turek a napil se též svého moštu, „jsem neministr a proto mám na Ministerstvu životního prostředí ministerskou kancelář.
Doteď jsem tam byl sám, ale to už je minulost.
Protože je to ministerská kancelář, bude tam se mnou sedět i ministr. Skutečný ministr jmenovaný skutečným prezidentem. A já budu jeho pán a on bude mým sluhou, protože páni by měli mít sluhy a sluhové by měli mít své pány. Ano, pořídím si na své ministerstvo skutečného ministra. Babiš už ví, kdo to bude.
Bude to slušný člověk, za to ručím, udělá všechno, co mi na očích uvidí.“
„No jo, dobrého sluhu je dnes tak kumšt sehnat. Většinou jsou to lemplové a flákači. Místo toho, aby byli rádi, že můžou sloužit, jen by se proháněli v autech.
Nejlepší sluhy míval vždy prof. Klaus. Bůhví, kde je sehnal. Nu snad, budete i vy mít šťastnou ruku a konečně nebudete v té své kanceláři sám, ono je ve dvou člověku i na tom ministerstvu přece jen veseleji!“ popřál jsem Filipu Turkovi a dopiv svůj mošt, vyrazil jsem opět do mrazivé noci.
„V roce 1938 se stal Mnichov symbolem naší potupy, teď nám ale v Mnichově pan Macinka naši národní hrdost, vmetl Západu do tváře, co je zač! A ještě ke všemu bude mít pan Turek na svém ministerstvu skutečného ministra!“ nedovolil hřejivý pocit v mém nitru, aby mi byla zima, aby se mráz hladově zakousl do mých vnitřností, i když jsem měl na sobě jen bílý nátělník a červené trenýrky jako všichni naši lidi.
