Článek
Přečetl jsem si dost článků o papeži Františkovi od Michala Semína, poctivého katolíka, který si již dnes může být zcela jistý, že bude, věčně živý, vzdychat v Božím království samým blahem, abych si udělal ničím nezkreslený, docela nezávislý a především správný názor na Františka alias Josého Bergoglia.
Bez sebemenších rozpaků, jelikož vím, že mám pravdu, zcela otevřeně říkám, že papež František I. byl druhý nejhorší papež v celé, na intriky a finanční machinace tak bohaté, historii Církve Svaté.
Ano, přečetl jsem dost fundovaných článků od Michala Semína, svatého muže, abych věděl, že to byl právě František I. a nikdo jiný, kdo dovolil, aby církev Svatá, to jest Kristovo Tělo, jak jednoznačně vyplývá z katolického katechismu a tedy i za nauky víry (a každý, kdo toto popírá se dopouští hereze), bylo bezuzdně bičováno liberály, progresivisty a rovněž tak sodomity, aby bylo vystaveno na posměch, aby bylo terčem nenávisti všech bezvěrců stejně tak, jako když Kristus, toho času dlící v lidském těle, kráčel bičován a padající pod svým křížem na Golgotu.
Tehdejší křížová cesta byla však proti utrpení a bičování, kterým byla Církev vystavena za pontifikátu Františka, hotovou procházkou růžovým sadem.
A František?
Nejenže tomuto bičování Krista a jeho Církve nejenže přihlížel, ale ještě v něm liberály a progresivisty, jak na to správně Michal Semín mnohokrát poukázal, povzbuzoval.
Není divu, že nakonec byla i Církev, Kristova tělo, i za přispění Františka, ukřižována, přičemž jeho tuzemské fanatické stoupence, kteří se na tomto progresivistickém ukřižování Kristovy Církve aktivně podíleli, není snad ani třeba jmenovat, všichni jejich jména dobře znají.
Ale není to František, nejsou to jeho fanatičtí přívrženci, ale je to Michal Semín, jehož jméno bude o soudném dni zapsáno samotným Kristem v Knize života za věrnost, kterou Michal Semín v těchto těžkých časech sekukaristy, progresivisty a liberály podruhé ukřižovanému Kristu osvědčil.
Pontifikát Františka byl jednou z nejtemnějších kapitol v dějinách církve, byl jedním z nejtěžších období v životě Krista po jeho prvním zmrtvýchvstání. Ti, kteří v těchto časech zůstali Kristu a jeho Církvi věrni, ti budou po zásluze v soudný den odměněni, ti druzí se dočkají zaslouženého trestu, protože není spravedlivějšího soudce nad Krista.
Ne, papež František, jehož přívrženci budou teď bez přestání na něj chrlit oslavné ódy, opravdu nebyl dobrý papež. Nebyl dobrý papež už jen proto, že nesloužil Bohu a Kristu, ale sloužil úplně někomu jinému, když chtěl zaplavit Evropu uprchlíky, dovolávaje se přitom křesťanské lásky k bližnímu.
Nebyl a ani nemohl být dobrým papežem, protože ten, jak dokázal Michal Semín, kdo jej posadil na Petrův stolec, nebyl Bůh, ale úplně někdo jiný. A František svůj úkol splnil. Vydal bez váhání Církev svatou a s ní samotného Krista progresivistickým, sekulárním a liberálním biřicům a těmto biřicům vydal i ty, kteří Krista v této jeho těžké hodině neopustili, tedy především vydal biřicům Michala Semína.
Nebudu se tady dojímat nad tímto papežem.
Nebudu se nad ním dojímat ani trochu, protože nehodlám uctívat falešné modly a tak riskovat věčné zatracení.
A víte, co mě hned jako první napadlo, když mi dnes prostí pastýři zvěstovali tu zprávu, že papež František už není mezi živými?
Napadlo: „Dokonáno jest! Kristus vstal zase z mrtvých!“
Ano, dokonáno jest, Kristus vstal zase z mrtvých, radujme se, Bůh nás neopustil!
