Článek
Jméno Felix, jak mi ochotně vysvětlila umělá inteligence, kterou jsem o to požádal, je latinského, nikoliv hebrejského původu, jako většina českých jmen a má v překladu význam „šťastný“ či „šťastlivec“.
To mi vysvětlila umělá inteligence a já dodávám, že v případě Felixe Holzmanna měli jeho rodiče při výběru svého jména opravdu šťastnou ruku. A šťastným rozhodnutím bylo i to, že se rodiče Felixe Holzmanna rozhodli přihlásit k německé národnosti.
Když vypukla v roce 1939 druhá světová válka, mohli Němci jako spojenci Sovětského svazu bojovat za mír proti prohnilému Západu, který nás v roce 1938 hanebně zradil pod záminkou toho, že tím zachrání mír a sám přitom o rok později rozpoutal válečný požár, když vyprovokoval spojenecký pakt Německo-Sovětský svaz k sebeobrannému útoku.
Tento historický kontext zmiňuji proto, že v roce 1941 narukoval Felix Holzmann k německé armádě, a to bez jakéhokoliv odporu. Ale protože se tak stalo už v únoru, sotva ho můžeme označit za rusofoba a válečného štváče, protože se v době, kdy se pozdější populární komik oblékl do mundúru Wehrmachtu, Sovětský svaz ještě dobrosrdečně posílal Německu suroviny nutné pro jeho válečný průmysl.
V té době měl Felix Holzmann necelých dvacet let, tedy tolik, kolik mají dnešní mladí muži, když maturují, nebo když si pořizují svůj první automobil, který následně důkladným tuningem vylepšují. V tomto věku však byl naštěstí Felix Holzmann vržen do víru války, která je bezednou studnicí, pokud v ní nepadnete, neocenitelných životních zkušeností, která je skutečnou hranatou výzvou pro každého muže.
Felix byl povolán k námořnímu dělostřelectvu a každý, kdo čte válečné, respektive především ruské válečné romány, ví, že se v takové válce mezi dělostřelci a děly, ze kterých tyto živé bytosti střílejí granáty na nepřátelské pozici, brzy vyvine důvěrný vztah, takový, jako by i dělo bylo živou bytostí a snad cítil něco takového i Felix Holzmann, když jeho dělo pálilo na nepřátele.
Po absolvování několika válečných štací se Felix Holzmann v roce 1944 přemisťuje na tu nejprestižnější adresu, na východní frontu, která tehdy představovala pro vojáky totéž, co dnes znamená pro hokejisty KHL, tedy nejkvalitnější hokejová soutěž na světě.
Zde se Felix Holzmann ocitá na místě, které je jedním, co se týká urputnosti bojů, z nejexponovanějším, (pokud se mýlím, a překrucuji historii, činím tak neúmyslně a v takovém případě mne na to můžete upozornit) v tzv. Kuronském kotli, či tzv. Kuronském kotli.
Zde ho taky zastihuje konec druhé světové války v Evropě, jehož výročí jsme nedávno mohutně slavili klaněním se u památníků padlých rudoarmejců. Felix Holzman má, jako už tolikrát, opět štěstí a je zajat, aby následně putoval na Sibiř do zajateckého tábora. Sovětský svaz byl všeobecně znám svou příkladnou péčí o zajatce, ty německé z toho nevyjímaje.
Četl jsem v ruských časopisech mnoho autentických vzpomínek bývalých německých vojáků, kteří vždy mluvili o zajetí v Sovětském svazu dobře a vůbec na Sovětský svaz nekydali špínu jako naše dnešní elity.
Nejčastějším motivem těchto vzpomínek je, jak k nim, německým zajatcům, přicházeli prostí ruští lidé, kteří jim házeli svůj často poslední kus chleba se slovy: „Jezte, vojáčci, nás mnogo!“
Je tedy docela pravděpodobné, že se do skývy tohoto chleba, který německým zajatcům dali prostí ruští lidé, mnohokrát s chutí zakousl i Felix Holzmann. Na Sibiři si Felix Holzman ale dlouho nepobyl, v roce 1946 se opět objevuje zpět v Československu a tentokrát už rovnou ve vyšetřovací vazbě.
Jaký to byl rozdíl, úzká vazební cela proti nekonečným sibiřským tundrám!
Po prověření z vazby je Felix Holzmann propuštěn a následně neodsunut, jako většina německého obyvatelstva, která dodnes požaduje zrušení Benešových dekretů, protože by pak dostala zpátky svůj majetek, který jsme jim my, Češi, během osmdesáti let jak zvelebil, tak i rozmnožili.
Felix Holzmann se v následujících letech stal populárním komikem a není bez zajímavosti, že na počátku sedmdesátých let dostal od jedné osoby, jež byla blízká Karlu Gottovi nabídku, aby taky emigroval s Karlem Gottem do západního Německa s tím, že bude účinkovat jako konferenciér na koncertech ve vyprodaných německých halách.
Felix Holzmann zřejmě dle všeho tuto nabídku odmítl, což bylo opět nanejvýš šťastné rozhodnutí, protože Karel Gott se za dva měsíce z emigrace slavně vrátil…
Na závěr chci říct jen to, že osudu Felixe Holzmanna názorně ukazuje, že naše země měla a bude mít vždy blíž k Německu než k Rusku, protože Čechy a Morava jsou pro Německo totéž, co je pro Rusko Krym!
