Článek
Pražská operace Rudé armády, jejímž cílem bylo obsadit Prahu a zajmout, nebo rovnou popravit, co nejvíce vlasovců a ruských imigrantů, běžela na plné obrátky. Jejího velitele, maršála Koněva, se kolem půlnoci z osmého na devátého května L.P. 1945 zmocnila lehká únava, zřejmě v důsledku toho, že Velká vlastenecká válka trvala takřka již čtyři roky.
„Nedá se nic dělat. Musím si na deset minut zdřímnout. Kdyby se něco stalo, okamžitě mě vzbuďte,“ nařídil maršál Koněv svému zástupci a natáhl se na kavalec, přikryl se pláštěm, pod hlavu si dal bedýnku s náboji a okamžitě usnul.
Ale slavný sovětský vojevůdce nespal, bohužel, dlouho, už za dvě minuty ho jeho zástupce opět probudil.
„Co se děje?! Přišli mě zase zatknout?“ byl maršál Koněv hned na nohou.
„Volá vás Praha, konkrétně Václav Klaus,“ hlásil zástupce a podal vojevůdci telefonní sluchátko.
„Můj velký učitel mi volá!“ zvolal nadšeně maršál Koněv a popadl sluchátko, „tady maršál Koněv! Poslouchám vás!“
„Tady Václav Klaus, držitel Puškinovy ceny!“ ozval se ze sluchátka Václav Klaus a pokračoval, „byl jsem to já, kdo postavil jsem všechny barikády v Praze. Volám, protože jsem už osvobodil skoro celou Prahu, Němci přede mnou prchají směrem na Západ. Měl byste si, soudruhu maršále, pospíšit. Hrozí reálné nebezpečí, že osvobodím Prahu dřív, než sem dorazíte se svými tanky. Nejlepší by bylo, kdybyste okamžitě poslali do Prahy Turka!“
„Ano, rozumím, pošlu okamžitě Turka, rozkaz!“ srazil podpatky slavný vojevůdce a pak, když položil sluchátko, zase on rozkázal svému zástupci, „okamžitě mi přiveďte soudruha staršinu Turka.“
„Provedu!“ srazil zástupce podpatky a za okamžik už přiváděl Turka v závodnické kombinéze.
„Staršina Turek hlásí příchod, soudruhu maršále!“ zasalutoval Turek.
„Vy dokážete jezdit velmi rychle, že soudruhu staršino,“ řekl dobrácky maršál Koněv.
„Ano, v Německu jedu na dálnici tři sta padesát za hodinu, v Česku pak dvě stě padesát, je to úplně bezpečné, soudruhu maršále, nehrozí mi žádné nebezpečí, protože jsem bývalý, velmi úspěšný, automobilový závodník.“ zahlásil Turek.
„Poslyšte, soudruhu staršino, mám pro vás výzvu. Dokázal byste to v tanku taky? Dali bychom vám nejmodernější typ, IS-2,“ zeptal se slavný vojevůdce.
„V rámci hranaté výzvy nerozlišuji mezi typem vozidla, soudruhu maršále! Jsem schopný jet dvě stě padesát s čímkoliv!“ zahlásil Turek.
„Super!“ zajásal slavný vojevůdce a rozkázal, „okamžitě nasedněte, soudruhu staršino, do tanku a jeďte co nejrychleji do Prahy, abyste tam byl dřív, než ji Václav Klaus, můj velký učitel, osvobodí úplně sám a my tam přijdeme s křížkem po funuse! Musíte tam zastihnout ještě nějaké Němce. Pokud padnete v boji, vyznamenání vás nemine, to vám mohu slíbit.“
„Provedu, soudruhu maršále! Hned vyrazím směr Praha!“ zasalutoval Turek.
Za chvíli už seděl Turek v tanku a uháněl dvě stě padesátkou do Prahy. A protože ho po cestě nic nezdržovalo, jelikož v tanku nemusel brát ohled na žádné chodce, zastihl Turek se svým tankem v Praze poslední Němce, kteří ještě stačili jeho tank zneškodnit, takže to dobře dopadlo.
Nikdo už nemohl říct, že Prahu osvobodil jen Václav Klaus a Filip Turek se stal, díky své rychlé jízdě, hrdinou, který položil svůj život za naši svobodu…
