Článek
Prezident Pavel zase poslušně podepsal další zákon, který mu předložila Fialova vláda. Kdyby místo něho na Hradě seděl nějaký hadrový panák, který by se každý den díval na věže katedrály sv. Víta a na její kamenné ornamenty, vyšlo by to nastejno, nebo snad ještě levněji, jelikož hadroví panáci nemají obvykle manželky, kterým by bylo nutno vyplácet apanáž, respektive žold.
Prezident Pavel snad kdysi kdesi projevil statečnost, ale tentokrát se ani trochu nezachoval jako skutečný voják a podepsal (stejně jako generál Svoboda v roce 1968 podepsal v Moskvě souhlas s okupací Československa) zákon, který činí starobní důchod takřka nedosažitelným snem, protože život, ve kterém se odchází do důchodu až v šedesáti sedmi letech ztrácí jakýkoliv smysl. A je proto zcela legitimní otázkou, proč by se vůbec lidé měli snažit žít tak dlouho, když půjdou do důchodu až kdoví kdy, takřka na prahu sedmdesátky (nemluvím samozřejmě o starozákonních postavách, které žily stovky let).
Bohužel, prezident Pavel opět zradil celý národ, protože správný a skutečný voják si nechává poslední náboj pro sebe.
Kdyby byl prezident Pavel skutečný voják, za kterého se zcela pravděpodobně jen vydává, řekl by těm, kdož zvýšili věkovou hranici odchodu do důchodu na hranici takřka astronomickou: „Pánové, to nemůžete po mně chtít. Takové svinstvo by Němcům nepodepsal ani Hácha. Jsem čestný muž a člověk, nechci mít na rukou krev, pot a slzy těch, které jste brutálně donutili pracovat až do sedmašedesátého roku jejich pozemského života.
A jako čestný muž mám tváří v tvář této bestialitě jen jedinou možnost.
Na místě abdikovat na protest proti tomuto zvěrstvu, které není ničím jiným než hnusným a odporným zločinem proti lidskosti, které je demontáží sociálního státu v přímém přenosu a za bílého dne.
Abdikovat tak, jako dvakrát abdikoval Beneš, když poprvé nechtěl eskalovat válečný konflikt s Německem a podruhé, když uznal výsledky demokratických voleb.
Těšilo mě, pánové, ale nedovolím, aby ne jedna, ale celé generace mladých lidí, kteří dnes bez přestání čučí do mobilu, přišly o životní perspektivu jen kvůli vaší asociálnosti. Zákon nepodepíšu a ani se již nadále nebudu podílet na vašich genocidních zločinech vůči českému národu, ještě dnes bude doručen můj abdikační dopis do rukou Tchajwance.
Mějte hezký zbytek dne, pánové!“
Takto by se zachoval čestný muž (např. Václav Klaus) a skutečný voják (např. maršál Koněv), kdyby mu zástupci čtyřdemolice předložili jeden ze svých nejodpornějších zákonů (odpornější je snad už jen zákon o korespondenční volbě), které, i přes zuřivý odpor opozice, dokázali schválit.
Ano, tak by se zachoval čestný muž a skutečný voják, poslední náboj by si v beznadějném obklíčení nechal pro sebe.
Ale co chtít od komunistického rozvědčíka, který, ač komunista, posílá bez mrknutí oka lidské bytosti, které jsou přece také živými organismy, do důchodu až v šedesáti sedmi letech?
Snad jen aby už podruhé nekandidoval a uvolnil místo na Hradě někomu nejen hezčímu, ale i svéprávnějšímu a pokud možno i bez manželky, aby se aspoň takto něco ušetřilo…
