Článek
Včera strýc Burčák vypálil první hektolitry svojí vyhlášené slivovice (píšu slivovice, ale samozřejmě to nebyla slivovice, protože kvas byl z mirabelek, do kterých dával strýc Burčák tři kila cukru na hektolitr kvasu, protože mu nešlo o kvantitu a o kvalitu).
A dnes už jsem u strýce Burčáka tento božský nektar srkal ze štamprlí, které ještě pamatovaly, jak strýc Burčák stavěl Dukovany.
Bavili jsme se, jak jinak, o politice. To, znamená, že jsme se bavili o všem, co všechno tato vláda pomrvila a pomrvila víceméně všechno. O tom dokáže strýc Burčák poutavě vyprávět celé hodiny. O tom, jak se máme špatně, o spálené zemi, o lžích Fialy, o ožebračených a vyhladovělých důchodcích, o grýndýlu, o imigrantech, o tom, jak nás vláda zatáhla do třetí světové války, o Dozimetru, o bitcoinech, o cenzuře,
Vůbec nehrozí, že by se strýc Burčák mohl na chvíli odmlčet, má pořád o čem vykládat, když se mluví o fialové hrůzovládě. A jak tak labužnicky ochutnáváme strýcovu slivovici, dojdeme při této zasvěcené (strýc si dokáže dohledat pravdivé informace na internetu) docházíme jako vždy k závěru, že specifikem českých dějin je to, že je povětšinou netvoří skuteční státníci, ale tvoří je zrádci.
Nejčerstvějším příkladem toho je prospěchářský křivák na Hradě, kterého strýc Burčák nemůže právě proto vystát, pro jeho křiváctví a pro jeho zákeřnost. Kdyby tento náš prezident zůstal komunistou, kdyby nebyl vojákem české armády, byl by pro strýca Jurčáka idolem, národním hrdinou, tím který nezradil.
A jak jsme tak popíjeli, jak strýc Burčák stále víc a víc odhaloval skutečný charakter toho křiváka na Hradě, který zradil národ tím, že vystoupil z KSČ stejně jako docent Ševčík, napadla mě taková věc, možná hloupá, ale přesto natolik zajímavá, abych se na ni nezeptal.
„Povězte mi strýcu, kdybyste měl byť takým zrádcem jako náš prezident, chtěl byste byť Oldřichem Baťú, který byl konfidentem gestapa a měl na svědomí vypálení Ploštiny, nebo byste chtěl byť raději jako Karel Čurda?“
Strýc Burčák sa zamyslel a pak pravil: „Tož když už, tak raději ten Čurda. Ten aspoň zachránil národ, ne jak Pavel. Pavel nás žene na jatka, ale Čurda zabránil tomu, aby Němci vyvraždili ještě víc našich lidí. Vzal na sebe kříž a obětoval parašutisty, Vzal na sebe kříž a obětoval parašutisty, kteří byli jen nástrojem Anglosasů usilujících o likvidaci Slovanů, aby skrze svou zradu zachránil český národ.
Čurda pochopil, že ho londýnská liberální vláda zradila, že ho zneužila pro cizí zájmy a udělal to jediné, co mohl poctivý člověk na jeho místě udělat, udat parašutisty, aby zabránil ještě větší tragédii.
Baťa byl skutečný zrádce, lepšočlověk, dnes by volil tu vládní sebranku a tleskal Pavlovi za to, jak nás zaprodává Němcům, Baťa byl stejný křivák jako ten, kdo teď sedí na Hradě. Ale Čurda byl hrdina. Skutečný hrdina. Povím ti, ogare, že na jeho místě bych se zachoval zrovna tak!“
„To vám věřím, strýcu!“ přikývl jsem a dal si posledního kalíška, protože jsem spěchal na fotbal. „Tož já musím letět. Díky za to, že jsem si tu s vámi popil, teď už vím, že jsem pravdě zase o něco blíž!“
Hrály u nás totiž Slušovice B a to je na naší sedmou ligu soupeř skutečně nadstandardní, když u nás hrají Slušovice B jsou to vždycky nervy do poslední minuty, člověk si nemůže být ničím jistý, možné je úplně všechno…
