Článek
Sotva může někdo příčetný popřít, že Dara Rolins za poslední roky nápadně zkrásněla. Ne, že by nebyla dřív krásná, ale dnes je tak krásná jako nikdy předtím.
A kromě toho, že zkrásněla, i evidentně zmoudřela, teda, ne že by dřív nebyla moudrá, ale dnes je moudrá jako nikdy předtím.
Něco podobného se ovšem, bohužel nedá říct, o Pavlu Nedvědovi.
Kdysi to byl skvělý fotbalista, možná nejlepší na světě. ale dnes, a to si přiznejme, už tak dobrý fotbalista není. Jistě, že fotbal hrát nezapomněl, na takové věci se nezapomíná, když hrajete italskou Sérii A, pořád to nosíte někde v sobě, máte to zaryté hluboko pod kůží, nemůžete se toho zbavit.
Jako například Diego Maradona, který se už nikdy nevzpamatoval z toho, že hrál italskou Sérii A, stále tím byl traumatizován natolik, že když kopl do míče, vždy letěl tento míč tam, kam chtěl a ne úplně jinam, protože to měl stále v sobě, táhlo se to s ním až do konce života.
I Pavel Nedvěd to má pořád sobě. Kdyby teď vyběhl na hřiště, jistě by se na něm neztratil. Ale přesto všechno, už to není ten Pavel Nedvěd, jakého jsme kdysi znali, na jakého jsme se spoléhali, když šla naše fotbalová reprezentace do nějaké rozhodující bitvy, to si musíme přiznat, nesmíme to bagatelizovat, či dokonce vytlačovat ze své mysli, tvářit se jako by nic takového neexistovalo.
Proto jsem také nechápal, že se Dara Rollins, krásnější a moudřejší než kdy jindy, rozhodla vdát za Pavla Nedvěda, který už několik let není tím fotbalistou, kterým býval, něco takového mi nedávalo absolutně žádný smysl, žádnou logiku, nedávalo mi to absolutně nic.
A v tomto duchu jsem i Daru Rollins před takovýmto sňatkem z lásky sice čisté, ale jinak naprosto nesmyslné varoval.
„Víš, koho si bereš? Někoho, kdo byl držitelem Zlatého míče před dvaceti lety! Chápeš, před dvaceti lety!“ domlouval jsem Daře.
Ale Dara byla tehdy velmi zamilovaná. Doslova moc a moc zamilovaná, úplně ji ovládaly hormony, byla v sedmém nebi, snila o hnízdečku lásky kdesi u nějakého italského jezera a pak taky kdesi v Divoké Šárce, v takovém zapadákově, kdesi na okraji Prahy, kde dávají lišky dobrou noc.
Ale teď, zdá se, konečně dostala rozum. Pochopila, že Pavel Nedvěd už není tím fotbalistou, kterým býval, i když má pořád nohy do o.
Pochopila to a sama mi zavolala, aby mi řekla, že její vztah s Pavlem Nedvědem je už minulostí.
„Nebudu se vdávat, měl jsi pravdu. Fotbalista po padesátce není dobrá partie, už nemá tu rychlost, co míval. Je konec, jsem s tím smířená, s o to větší nadějí se dívám do budoucnosti,“ svěřila se mi Dara.
A já s jejím rozhodnutím souhlasím. Je krásná, je moudrá a já nepochybuji, že na ni v budoucnosti, možná už blízké, čeká opět velká láska. A taky vím, že tentokrát už to nebude fotbalista po padesátce.
Kdo to bude?
To zatím netuším, ale určitě vím, že ten muž bude velmi šťastný, bude stejně tak šťastný jako Ladislav Štaidl, Dařina první velká láska. A po něm i všichni další muži, které Dara milovala, protože takové ženy jako Dara, krásné a moudré, jsou vždy ozdobou svého muže a Dara opravdu umí zpívat moc pěkně, o tom žádná…
