Článek
Potkám-li smutného člověka, je to zpravidla sparťan. Jeho smutek je pochopitelný, protože nikdo není stíhán tak krutě svým osudem, jako tito sparťani, ať už hokejoví, nebo fotbaloví. Kdysi patřili sparťani k elitě, nyní jsou to však většinou bezcílně bloudící nebožáci, ze kterých bída učinila politováníhodná individua.
Včerejší prohra Sparty v Brně, dlouho dopředu očekávaná, tak nemohla tyto sparťany nijak překvapit, byla jen logickou součástí toho, co už je dlouho činí nejubožejšími z ubohých.
„Priske měl už dávno odejít, Priske se neměl ani vracet, takovou bídu si nezaslouží, je to hodný člověk, který miluje fotbal víc než sebe sama. Není to jeho vina, že jsme včera prohráli v Brně, protože Sparta je synonymem pro ubohost.
Jen se podívejte na mě!
Fandím Spartě už třicet let a nejsem snad ubožák? Nejsem tvor tak bídný, že i ten nejposlednější slávista může se nade mne povyšovat?
Ta bída, kterou jsme v Brně předváděli, je moje bída! To já jsem vinen tím, že Sparta zase prohrála, protože jsem takový ubožák! My všichni jsme ubožáci, všichni sparťané!“ bral na sebe vinu za včerejší prohru jeden z těch sparťanských nešťastníků, se kterým jsem o včerejším, pro Spartu tak nepovedeném zápase, dlouze hovořil, protože i mne ta sparťanská herní bída zaskočila.
Ale jsou-li všichni sparťané takoví ubožáci, pak by měl Priske opravdu co nejdřív odejít, protože nevinný člověk do pekla nepatří…
