Článek
Předevčírem jsem se podrobně seznámil s rodinnými tajemstvími Aloise Švehlíka a některá z nich byla opravdu šokující. A dnes, když se naskytla pro to vhodná chvíle, seznámil jsem se všemi rodinnými tajemstvími Aloise Švehlíka i svoji zákonitou ženu, nevynechal jsem ani jedno.
„Nic z toho, co jsi mi teď řekl, jsem nevěděla. To je opravdu, zvláštní,“ kroutila moje žena hlavou nad tím, kolik rodinných tajemství měl Alois Švehlík.
„Ano, je to zvláštní. Když žil a hrál ve filmu, v televizi i na divadle, ztvárňoval mnohé role a postavy, nevěděli jsme o jeho rodinných tajemstvích takřka nic. A teď, když už nežije, není zase nic, co bychom o něm nevěděli. Zdá se, člověk musí napřed zemřít, opustit tento svět, abychom se o něm všechno dozvěděli. Dokud žijeme, je náš rodinný život obestřen spoustou tajemství.
Ale ve chvíli, kdy nám zatlačí oči a zahalí tvář, jsou tato naše rodinná tajemství odhalena. Sám se děsím toho, jaká rodinná tajemství obsahuje náš život, tajemství, o kterých nic netuší nejen ti, co nás dobře znají, ale o kterých nic netušíme ani my samotní,“ pronesl jsem přiškrceným hlasem.
„I já se toho děsím. Děsím se toho ještě víc než ty. Děsím toho, co bude, až se lidé, úplně cizí a neznámí lidé dozvědí, že jsem byla tvojí ženou, která ti stála věrně po boku až do konce tvého života, starala se o tebe až do tvých posledních chvil, nikdy tě neopustila, přestože jsi mě surově bil a bez přestání podváděl!“ byla manželka zcela zsinalá hrůzou a její, jinak i po menopauze velmi půvabná, tvář byla znetvořena příšerným děsem.
Zatím jsme se z toho všeho ještě nevzpamatovali. Myčka na nádobí je nezapnutá, všude je ticho. Jen od sousedů je slyšet nějaké hekání, asi zase souloží ve třech, nechtěl být na jejich místě ani za nic, bůhví, co všechno zrovna o nich jednou vyjde najevo…!
