Článek
Nebudu lhát, protože každá lež vyjde dřív, nebo později najevo, takže to nemá ani smysl, abych lhal, abych tvrdil, že nyní médii definitivně potvrzený rozpad rodiny Karla Heřmánka mě hluboce nezasáhl.
Zasáhl mě, nebudu hrdinně předstírat, že ne.
Jednak jsem rovněž Karel, a jednak se mi navlas stejným způsobem rozpadly tři rodiny. Dobře vím, co člověk, když se mu takovým způsobem rozpadne rodina, zažívá a jestli bych někomu něco na sociálních sítích skutečně nepřál, a člověk může jiným lidem přát opravdu všelicos, tak bych mu nepřál, aby se mu právě takto rozpadlo jeho rodina.
Vím, jak mi bylo těžko v těch osudných chvílích, kdy se daly věci do pohybu a nešly již zastavit, kdy jsem byl nemilosrdně drcen nepříznivými okolnostmi a stále novými a novými důkazy toho, že už nedokážu svoji rodinu držet po kupě.
Vím, jaká příšerná muka jsem pokaždé prožíval, jakými traumaty jsem byl poznamenán, a taky vím, jak bych tehdy vděčný, kdyby se objevil někdo, kdo by rozpadu všech tří mých tří rodin dokázal zabránit třeba jen dobrou radou, protože já byl v tu chvíli docela bezradný.
Jenže nikdo takový se neobjevil a všechny tři rodiny se mi rozpadly přímo před očima, zrovna jako teď Karlu Heřmánkovi.
A to je to, co si teď nejvíc vyčítám, že jsem Karlu Heřmánkovi v této, pro něj jistě tak těžké situaci, nedokázal podat pomocnou ruku, že jsem neudělal nic proto, abych rozpadu jeho rodiny dokázal nějak zabránit.
Bohužel, nenašel jsem k tomu dost odvahy, abych se zvedl z gauče, šel za ním a řekl mu: „Heleďte, mně už se stalo třikrát to, co teď vám. Nějaký zkušenosti s tím mám, možná bych vám mohl nějak pomoct, nebo byste se vy, a vaše paní, samozřejmě, mohli poučit z těch chyb, který jsem udělal já, určitě se dá ještě něco dělat, určitě existuje ještě nějaká nadějě!“
Ale já tu odvahu v sobě nenašel, nezvedl jsem se z gauče a nešel zachránit všechno, co se ještě zachránit dá.
Místo toho jsem si otevřel pivo, a snažil se na to všechno zapomenout.
Ale copak se dá na něco takového zapomenout?
Karlu, a já jsem přece taky Karel, Heřmánkovi se rozpadá rodina a vy, možná jediní lidé, kteří tomu dokážete zabránit, jen nečinně přihlížíte!
Na to se přece nedá zapomenout, ani když si otevřete doma pivo!
„Nedokázal jsem pomoct jednomu člověku, aby se mu nerozpadla rodina tak jako mně třikrát, jak můžu potom pomáhat celému lidstvu, zabránit tomu, aby se samo neřítilo do zkázy?“ ptám se sám sebe, zatímco pivu ve sklenici od hořčice pomalu mizí pěna.
Až zmizí docela, nebudu již na nic čekat a celou tu sklenici do sebe obrátím, co na tom, že venku je zima a prší, nemusíte mi to říkat, moc dobře to vím, že ten, kdo už jednou selhal, selže pokaždé!
