Článek
Lidé v minulém století neměli lehký život. Umělá inteligence tehdy nebyla a tak lidé museli myslet sami. A myšlení bolí, je to dřina, dřina doslova zvířecí. Dnes už není třeba tolik myslet, jak to bylo nutné ještě v minulém století, kdy lidé neměli pro samé myšlení už na nic jiného čas.
A když měli lidé v minulém století přece jen čas, tak měli čas maximálně na televizi. A v té televizi byla Saskia Burešová. Skutečná a nefalšovaná Saskia Burešová, protože o avatarech mohli lidé tehdy jen snít a blouznit, když stáli ve frontách na banány či toaletní papír, jako by banány byly kdoví co, jako by byly banány lepší než hrušky a či jablka, kterých rostlo podél cest v minulém století habaděj, nebo jako by byl toaletní papír něco víc než noviny, kterých měli lidé každý den plné schránky.
Já jsem se v minulém století narodil a tak si dobře pamatuji, jak nás, mě a moje vrstevníky, celou naši generaci, kterou zaživa pohřbila tzv. sametová revoluce v roce 1989, strašili naši rodiče, z nichž se mnozí narodili ještě za druhé světové války, nebo těsně po ní, právě Saskií Burešovou.
„Když budete zlobit, tak večer neuvidíte Saskii Burešovou!“ vyhrožovali nám rodiče, celé mojí generaci, když naše zlobení a naše neposlušnost dostaly apokalyptické rozměry.
A to na nás platilo!
Platilo to nás mnohem víc než facky či řemen, i když ty, když se použily zavčasu, platily na nás taky, byť jen chvilkově.
A sotva se naši rodiče na nás vytasili s touto brutálním vyhrůžkou, sotva nám pohrozili tímto drastickým trestem, zkrotli jsme k nepoznání, nebylo nikoho, kdo by netoužil spatřit Saskii Burešovou, jak uvádí Televizní noviny a v ten den už nikoho z nás ani nenapadlo zlobit či neposlechnout příkazy rodičů.
A teď tato Saskia Burešová slaví osmdesátiny. Saskia Burešová, jejíž zásluhou jsem se naučil na slovo poslouchat, jen proto, abych ji mohl vidět večer v televizi, slaví osmdesátiny.
A tato poslušnost mi už zůstala. Stačí mi pohrozit zákazem Saskie Burešové a rázem je ze mne i v padesáti poslušný a vlastně i docela sympatický člověk, který na vlastní kůži zažil, jak těžký život měli lidé v minulém století…
