Článek
V Božím království byl, jako vždy, všední den.
Všechny dny v Božím království jsou všední, protože jsou sváteční. Když máte všechny dny sváteční, tak máte zároveň i všechny dny všední. Každý den strávený v bezprostřední blízkosti Boha musí být svátkem, ale zároveň není v Božím království nic všednějšího než Boží přítomnost, jste-li v Božím království, tak se v bezprostřední blízkosti Boha nacházíte neustále.
Nehledě na to, že v Božím království ani žádné dny nejsou, protože tam není ani čas.
V Božím království je jen věčnost, tak jaképak dny?
Ale to je jedno, pro lepší představu byl v Božím království všední den jako vždy.
Otec měl jako každý den plné ruce práce, protože Stvořitel se nemůže ani na chvíli zastavit, pořád je potřeba na něčem pracovat, něco zlepšovat. A když už nic jiného, tak je potřeba aspoň realizovat Boží plán lidské spásy. Přesto se Synovi podařilo vystihnout jakousi nekonečně kratičkou chvilku, kdy Otec, alespoň zdánlivě, nic nedělal, aby se Ho mohl na něco zeptat.
Ta otázka, kterou Syn položil Otci, zněla následovně: „Otče, jaké mám vlastně pohlaví?“
Otec se podíval na Syna a pravil: „Hrome, proč tě zajímají takové věci?“
„Protože na Slovensku, kde je to samý katolík, právě dali do Ústavy, že existují jen dvě pohlaví. Muž a žena. Tak mě zajímá, jakého jsem pohlaví, když moje máma nepoznala muže a tedy nemůžu mít gen SRY, který je charakteristický pro mužské pohlaví.
Tak co tedy jsem, když nejsem žena, protože nikde mě jako ženu nezobrazují, ale zároveň nemůžu mít gen SRY, přičemž ovšem musím být muž, nebo žena, protože kdybych nebyl muž či žena, bude moje existence na Slovensku protiústavní?“
Synova otázka byla na místě, protože být protiústavní není žádná legrace.
A Otec vážnost situace dobře chápal: „Hrome, to jsem na Slovensku protiústavní i já! Protože jaké já mám, k čertu, pohlaví?
Já nejsem ani muž, ani žena, protože nemám žádné znaky pro dané pohlaví, nemám nic, podle čeho by se dalo určit, jakého jsem pohlaví!
Ano, jsem, všemohoucí Stvořitel, který může stvořit nekonečně mnoho pohlaví, ale sám pohlaví nemám!“
Bůh, v tomto případě tedy Otec, měl samozřejmě pravdu jako vždy.
I proto se Syn zeptal: „Co budeme, Otče, dělat, když jsme na Slovensku protiústavní, a když těhotenství mé matky bylo de facto surogátní a proto na Slovensku taky protiústavní?“
Po této otázce se Bůh spravedlivě rozhněval.
„Čert vezmi nějaké Slovensko! Udělám s ním to, co se Sodomou! Nikdo nebude Boha stavět mimo zákon a nějací Slováci, se kterými jsem neuzavřel žádnou smlouvu, už vůbec ne!“
A jak Bůh řekl, tak se i stalo, Slovensko dopadlo jako Sodoma, protože co Bůh řekne, to se vždy stane.
V Božím království byl, jako vždy, všední den, v Božím království jsou všechny dny všední, jelikož sváteční…
