Článek
Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, a pochopitelně nejen křesťanským.
Jsou největším svátkem celého lidstva, protože mu konečně svitlo světlo na konci zdánlivě nekonečného tunelu, neboli urychlovače částic, jímž je nadsvětelnou rychlostí hnán prach, kterým jsme a v který se, zcela po zásluze, obrátíme, abychom ale přece jen na konci tohoto urychlovače elementárních částic vstali z mrtvých a žili věčně, zdraví a spokojení především sami se sebou.
A to je to nejhlavnější, být spokojený sám sebou!
A proto se každý rok strašlivě na Velikonoce těším a je mi úplně jedno, o kolikátý rok mého života se jedná. Vždyť vím, že budu žít věčně a proto se slaví Velikonoce, že po letech teroru a brutálního ponižování ze strany Boha, je zase se už na co těšit, na all-inclusive pobyt v Jeho království, když nás Bůh přece jen nakonec vzal na milost a zamiloval si nás jako sebe sama.
Nejsem ovšem sám, kdo se těší na Velikonoce, to je samozřejmě pochopitelné. Na Velikonoce se velmi těší i jeden můj známý, respektive soused, který bydlí o tři domy vedle v nádherné secesní vilce z první dekády minulého století. Říká, že se Velikonoce těší, jelikož mu velikonoce umožňují být sebou samotným aspoň jednou za rok a přitom si připadat normálně.
Zdá se vám to, co jsem právě napsal, trochu divné?
Hned vám vysvětlím, jak se věci mají!
Můj soused se totiž především těší na masopustní průvod, který těsně předchází začátku velkého půstu, během něhož se všichni schoulíme do sebe a po čtyřicet dnů přemýšlíme o těch nejduchovnějších záležitostech, odpírajíce si přitom nejen potravu, ale často i jiné radovánky, abychom měli mysl čistou a nezkalenou.
Neznamená to samozřejmě, že se soused netěší i na samotné zmrtvýchvstání, na to se těší taky. Ale je třeba si přiznat, že bez tohoto zmrtvýchvstání, v evangeliu věrně zdokumentovaném, by nebylo ani masopustního průvodu. Kdo se těší na masopustní průvod, ten se musí zároveň těšit i na každoroční zmrtvýchvstání.
A to je právě případ mého souseda, který se už desítky let účastní masopustního průvodu v převleku za starou vysloužilou luxusní prostitutku, přičemž má svůj převlek propracovaný do posledního detailu a člověk by se až divil, kolik detailů se dá na takovém, zdánlivě jednoduchém, převleku vymyslet a vycizelovat k naprosté dokonalosti.
V den masopustního průvodu vstává soused už brzy ráno, většinou už ve tři hodiny. Už den předtím podstoupí důkladnou depilaci, která je, jak sám říká, naprostý základ. Vstane, osprchuje se a pak si sedne před zrcadlo a začne se líčit, což je, ač se to nezdá, celkem dřina.
Prosedí tak před zrcadlem dobře pět hodin, než je se svou prací hotový a připravený vyrazit do masopustního průvodu, kde se přidává k dalším maškarám, aby, stejně jako ony, táhl dům od domu a prozpěvoval u toho všelijaké veselé melodie za doprovodu živé hudby včetně ozembuchu.
Evidentně ho to baví a evidentně se přitom cítí ve svém živlu, když jako stará štětka, omlouvám se za ten výraz, hází očkem a vystavuje v provokativních pózách na odiv své vnady, které jsou pochopitelně falešné, ale v tom právě spočívá ten vtip a podstata dragu.
„Já jsem tak šťastný, že můžu být aspoň jednou za rok sám sebou!“ svěřuje se mi pokaždé v pozdních odpoledních hodinách, když se masopustní průvod skončí a většina maškar má co dělat, aby se ve zdraví doplazila domů.
„Ty vole, ty bys měl natočit video, jak se líčíš a pak to někam pověsit, kam se ta videa věší, asi nejlíp na tik-tok a vydělal bys na tom majland,“ říkám mu pokaždé.
Ale můj známý kroutí hlavou: „Ne, ne, já to nedělám pro peníze, já to dělám jen pro radost.“
No, to je sice chvályhodné, že to známý nedělá pro peníze, jako spousta jiných, ale je tu ještě jedna věc, řekl bych, že dosti důležitá a zásadní.
Písmo svaté, a tedy i sám Bůh, něco takového, to jest převlékání do ženských šatů, výslovně zakazuje, jistě sami dobře víte, kterou konkrétní pasáž Starého zákona mám na mysli.
Soused se tak dopouští těžkého hříchu, protože činí něco, co Bůh zakazuje. A proto právě on, soused, který se před začátkem velkého půstu převléká za starou luxusní štětku, omlouvám se opět za ten výraz, symbolizuje smysl velikonoc mnohem víc než nějaká vajíčka, nebo nějaké pomlázky.
A to z toho důvodu, že i mu bude tento těžký hřích odpuštěn, budu mu odpuštěn, protože Bůh za nás obětoval Krista, který následně vstal z mrtvých, vzav na sebe, krom jiného, i tento sousedův hřích.
A díky tomu, díky tomu, se může soused jednou za rok radovat, že je sám sebou, proto může ze sebe dělat starou luxusní prostitutku, protože Kristus vstal z mrtvých a nikdo z nás, hříšných nebude zatracen, jelikož jsme my všichni docela jinými, rozuměj lepšími lidmi, než kterými jsme byli před Kristovou obětí.
Sotva si pak někdo může přát lepší důkaz toho, že nás Bůh skutečně miluje než mého radujícího se souseda, který přesto, že má na sobě ženské šaty, bude spasen, jelikož proto a především proto mohl Kristus zemřít na kříži a následně vstát z mrtvých, neboť byl do nejposlednější chvíle sám sebou, stejně jako je sám sebou soused o masopustu.
A to je to zásadní a podstatné, co nám Kristus svou obětí říká, to je to nejdůležitější každoroční poselství Velikonoc: „Buďte sami sebou, jako jsem byl já sám sebou, když jsem za vás umíral na kříži!“
