Trumpovo Mar-a-Lago aneb Jak proměnit nejhorší nákup v ten nejvýnosnější

Zlaté závěsy v tanečním sále se lehce vlní v teplém floridském vánku, zatímco slunce mizí za obzorem Atlantiku. Mar-a-Lago, rezidence, která svým honosným duchem připomíná spíše evropský palác než prázdninový dům amerického prezidenta. Těžko uvěřit, že tato nemovitost – dnes symbol moci a exkluzivity – byla kdysi považována za nejhorší investici Donalda Trumpa.

Příběh Mar-a-Laga začíná dlouho před Trumpem. V roce 1924 Marjorie Merriweather Post, mimořádně bohatá dědička cereálního impéria, hledala místo pro svůj zimní palác. Post nebyla obyčejnou milionářkou – byla to obchodní vizionářka, která proměnila rodinnou firmu v gigant General Foods, díky čemuž se stala jednou z nejvlivnějších žen své doby.

Místo pro svůj vysněný projekt našla mezi Atlantským oceánem a jezerem Worth – „Mar-a-Lago“ znamená ve španělštině doslova „od moře k jezeru“. Náklady nehrály roli – použilo se přes 36 tisíc historických španělských dlaždic, tuny italského mramoru a vznikly okázalé interiéry s neuvěřitelnými 58 ložnicemi a 33 koupelnami se zlatými kohoutky.

Na dokončení sídla utratila Marjorie 2,5 milionu dolarů, to by dnes odpovídalo více než 36 milionům. Peníze ale nehrály roli, nestavěla totiž palác pro sebe. Jejím snem bylo, aby se Mar-a-Lago jednou stalo oficiální zimní rezidencí amerických prezidentů.

Když Post v roce 1973 zemřela, odkázala sídlo federální vládě. Jenže administrativa nebyla nadšená ani v nejmenším. Jen náklady na údržbu spolykaly každý rok 1 milion dolarů, což bylo tehdy pro federální rozpočet nepřijatelné.

Pozemek si dokonce přiletěl prohlídnout sám prezident Nixon. Po seznámení se s místními reáliemi ale pragmaticky rozhodl, že takové výdaje nemůže stát nijak ospravedlnit. V roce 1980 vrátila vláda nemovitost zpět nadaci Postových, která začala horečně hledat nového kupce. Jenomže všechny potenciální prodeje zkrachovaly. Sídlo postavené k oslňování elity, se stalo finančním břemenem, které nikdo nechtěl.

V polovině 80. let byl Donald Trump nadějným developerem z New Yorku, který si budoval jméno odvážnými projekty. O Mar-a-Lagu se dozvěděl náhodou. Původně chtěl koupit dva apartmány v Palm Beach, ze kterých by vybudoval své prázdninové sídlo. Z nákupu ale sešlo. Během svých četných návštěv se ale doslechl o paláci, který je pouhých sedm minut cesty autem z Palm Beach…

Cena nemovitosti byla stanovena na 20 milionů dolarů. Tolik ale budoucí prezident zaplatit nehodlal. Místo toho koupil pozemek přímo před rezidencí a začal vyhrožovat, že na něm postaví obrovskou stavbu, která zničí veškerý výhled na oceán. Jeho taktika vyšla - konečná cena, za kterou Mar-a-Lago koupil, činila 5 milionů dolarů (plus další 3 miliony za vybavení).

I přes víc než výhodnou nákupní cenu byly první roky vlastnictví sídla pro Trumpa bolestivé. Palác ho stál miliony dolarů ročně. Každý vypínač, každý kohoutek, každá dlaždice – vše bylo luxusní, starobylé a nesmírně drahé na údržbu. Na začátku 90. let se pak pro něj stal palác už doslova přítěží. Trump v tu dobu rozšiřoval své impérium v Atlantic City a narazil na finanční problémy, které hrozily spolknout podstatnou část jeho jmění.

V zoufalství začal uvažovat, že rozdělí obrovský pozemek kolem paláce na několik parcel a ty rozprodá pro výstavbu luxusních vil. Městská rada ale tento plán jednomyslně zamítla. Mar-a-Lago se tak začínalo víc a víc jevit jako jeden z největších omylů Donalda Trumpa.

Podnikatel věděl, že potřebuje rychle nový plán. A v tu chvíli ho napadlo obrátit celý narativ vzhůru nohama - ne že já budu prosit vás, vy budete naopak prosit mě. Vy budete prosit, abyste mohli být členy nejluxusnějšího klubu, který kdy Amerika viděla. A tak se v roce 1995 otevřely brány nově vzniklého Mar-a-Lago Clubu prvním členům. A ne ledajakým. Kdo chtěl mít přístup do tohoto privilegovaného světa, musel si sáhnout hluboko do kapsy – vstupní poplatek činil 200 000 dolarů a roční příspěvek 14 000 dolarů.

Trump investoval dalších 7 milionů dolarů do tanečního sálu inspirovaného Versailles. Přidal pět antukových tenisových kurtů, luxusní bazén s výhledem na oceán a gurmánskou kuchyni. Členství se zcela přirozeně stalo symbolem vysokého statusu – kdo nebyl členem, nemohl se považovat za příslušníka smetánky. Vstupní poplatky a roční příspěvky se změnily v Trumpův zásadní příjem. Dříve neudržitelné náklady byly najednou jen drobná položka v účetnictví.

Nová a ještě honosnější éra klubu začala s Trumpovým nástupem do prezidentského úřadu v roce 2017. Mar-a-Lago se stalo epicentrem světové moci. Trump zde hostil například japonského premiéra Šinzó Abeho, čínského prezidenta Si Ťin-pchinga nebo brazilského prezidenta Jaira Bolsonara.

Samotné členství v klubu se stalo ještě exkluzivnější. A pro Trumpa samozřejmě výnosnější, protože vstupní poplatek se po jeho zvolení zdvojnásobil. Hodnota Mar-a-Laga je dnes odhadována na více než 160 milionů dolarů – dvacetinásobek toho, co Trump zaplatil v roce 1985. Když k tomu připočteme nevyčíslitelnou hodnotu prestiže a politického vlivu, které sídlo Trumpovi přineslo, nemůže už dnes nikdo pochybovat, že co bylo kdysi považováno za jeho nejhorší investici, se nakonec ukázalo jako investice nejúspěšnější.

Zdroje: https://www.yahoo.com/news/history-mar-lago-transformed-post-180639944.html, https://www.smithsonianmag.com/history/history-mar-a-lago-180965214/, https://www.youtube.com/watch?v=-ZPcFDxdtfg