Článek
Malý červovitý výběžek, který nenápadně vyčnívá z tlustého střeva, byl dlouho považován za nepotřebný pozůstatek evoluce. Lékaři jej odstraňovali bez mrknutí oka s přesvědčením, že se zbavují možného zdroje problémů. Jenže slepé střevo se nevzdalo.
A dobře udělalo. Nedávné výzkumy totiž ukazují fascinující skutečnost – slepé střevo může být klíčové pro naši dlouhověkost. Lidé se zdravým apendixem jsou totiž méně náchylní proti bakteriálním infekcím. Může být nakonec slepé střevo branou k našemu zdraví?
Malý a k ničemu? Ale vůbec!
Vypadá to, že slepé střevo není tak zbytečné, jak se dřív myslelo. Funguje totiž jako úkryt pro hodné bakterie. Když nás skolí střevní infekce a zničí většinu mikroflóry, bakterie schované ve slepém střevě přežijí. Díky tomu se pak mohou do střeva rychle vrátit, jakmile se nám uleví.
„Anatomická poloha slepého střeva je jedinečná tím, že je stranou hlavního proudu,“ vysvětluje Indi Trehan, pediatr z Institutu pro veřejné zdraví Washingtonské univerzity v St. Louis. „Bakterie tam mohou být bezpečně uchovány pro pozdější repopulaci podle potřeby.“
Vědci zjistili, že apendix ukrývá bohatou zásobu lymfatické tkáně, která podporuje imunitní systém. Funguje jako tichý učitel – pomáhá „vychovávat“ T-lymfocyty a B-lymfocyty, tedy buňky, které hrají klíčovou roli v obraně těla před škodlivými vlivy.
A nejen to. Studie z roku 2013 odhalila, že se slepé střevo vyvinulo nejméně u 32 druhů savců. Jako by ho příroda znovu a znovu zařazovala do svých plánů. Z toho je jasné, že slepé střevo má v našem těle své pevné místo – tiché, nenápadné, ale důležité.
Anatomie omylu
Jak jsme se ale mohli tak mýlit? Příběh slepého střeva začíná u samotného Charlese Darwina. Ten předpokládal, že slepé střevo je pozůstatkem větší celku, který našim předkům pomáhal trávit tuhou rostlinnou stravu. Podle Darwina se s přechodem na snáze stravitelnou potravu (zejména ovoce) tato část zmenšila na nepoužívaný apendix.
Tato teorie byla podpořena faktem, že lidé mohou žít bez slepého střeva bez zjevných následků. Takzvané apendektomie se staly rutinním zákrokem při léčbě jeho zánětu. Od 80. let 19. století byla operace považována za zlatý standard léčby. S příchodem laparoskopie koncem 20. století se pak tento zákrok stal jedním z nejbezpečnějších a nejčastěji prováděných chirurgických úkonů.
Ale Darwin neměl všechny informace, které máme dnes. Nemohl vědět, že zánět slepého střeva nesouvisí s jeho vadnou funkcí, ale s kulturními změnami spojenými se zlepšenou hygienou. Slepé střevo se tak stalo obětí světa, ve kterém už není dost nečistoty, infekce a nebezpečí… a tak z nudy pálí do vlastních řad.
Současný trend je odoperovávat slepé střevo co nejméně.
Když slepé střevo nemůže ven
Existují ale samozřejmě situace, kdy je slepé střevo nejen nepotřebné, nýbrž doslova nebezpečné. Ne proto, že by škodilo, ale protože by mohlo. Co když vás přepadne zánět uprostřed hlubokého vesmíru nebo tisíce kilometrů pod mořskou hladinou? Ve chvílích, kdy není kam utéct, se i drobný orgán stává hrozbou.
Vesmír bez slepého střeva
NASA i jiné kosmické agentury v minulosti zvažovaly – a v některých případech i realizovaly – preventivní odstranění slepého střeva. Ne kvůli jistotě, že by se zanítilo, ale právě kvůli té nejistotě.
U letů na mezinárodní vesmírnou stanici se v současné době spíše spoléhá na výběr jedinců bez známek potíží. Při plánování cest na Mars se ale preventivní apendektomie stává znovu aktuální. Důvod? Ve stavu beztíže se špatně operuje.
Apendektomie v hlubinách
Za druhé světové války proběhla na palubě americké ponorky USS Seadragon jedna z nejslavnějších nouzových operací v dějinách námořnictva. Zdravotník Wheeler Lipes provedl apendektomii bez anestezie a s improvizovanými nástroji, mezi jinými i lžičkami a čajovým sítkem. Pacient přežil a Lipes, který ani nebyl chirurg, se stal legendou.
Operace s výhledem na ledovce
V roce 1961 se sovětský lékař Leonid Rogozov ocitl v ještě extrémnější situaci. Když se mu zanítilo slepé střevo, byl zrovna na výzkumné stanici v Antarktidě. A shodou okolností tam byl jediným lékařem. Rogozov se nakonec rozhodl pro auto-operaci. Pod dohledem kolegů a bez anestetik si slepé střevo vyřízl sám s pomocí zrcátka.
Dilema dneška – antibiotika, nebo skalpel?
S novým chápáním role slepého střeva se mění i klinická praxe. Tradiční okamžité chirurgické odstranění při zánětu nyní dostává konkurenci v podobě antibiotické léčby. Nedávné evropské studie tuto praxi potvrzují – 70 % pacientů se zotavilo bez operace. Hlavní výhodou tohoto přístupu je zachování orgánu, který může být pro tělo prospěšný.
Příběh slepého střeva nám tak jasně ukazuje, jak věda dokáže přehodnotit i zdánlivě neotřesitelné jistoty. Co bylo považováno za zbytečný pozůstatek evoluce, se nyní jeví jako důmyslný systém podporující dlouhověkost a zdraví. Kolik dalších částí těla zatím stále podceňujeme?
Slepé střevo nám tak dává i lekci pokory: i ta nejmenší součást může hrát zásadní roli v celku. Vlastně by nebylo špatné, pokud by tohle ponaučení přesáhlo hranice medicíny do dalších oblastí života.
--------------------------------------------
Zdroje:
https-/presse.inserm.fr/en/the-appendix-is-not-an-unnecessary-organ-but-is-in-fact-correlated-with-a-longer-lifespan/60347
https-/www.sciencedaily.com/releases/2009/08/090820175901.htm
https-/www.science.org/content/article/appendix-evolved-more-30-times
https-/www.news-medical.net/health/Why-do-Humans-have-an-Appendix.aspx
https://columbiasurgery.org/news/2015/06/04/history-medicine-mysterious-appendix
